Śrīmad-bhāgavatam 5.18.3
Verš
ghnantaṁ jano ’yaṁ hi miṣan na paśyati
dhyāyann asad yarhi vikarma sevituṁ
nirhṛtya putraṁ pitaraṁ jijīviṣati
Synonyma
aho — běda; vicitram — úžasné; bhagavat-viceṣṭitam — Pánovy zábavy; ghnantam — smrt; janaḥ — osoba; ayam — tuto; hi — jistě; miṣan — i když vidí; na paśyati — nevidí; dhyāyan — myslí na; asat — hmotné štěstí; yarhi — protože; vikarma — zakázané činnosti; sevitum — užívat si; nirhṛtya — spalující; putram — syny; pitaram — otec; jijīviṣati — přeje si mít dlouhý život.
Překlad
Běda! Jak úžasné je, že pošetilý materialista nedbá na velké nebezpečí blížící se smrti! Ví, že ho smrt nemine, a přesto na to nebere ohled. Když mu zemře otec, chce si užívat jeho majetku, a zemře-li mu syn, chce si užívat majetku svého syna. V obou případech se bezhlavě snaží užívat si se získanými penězi hmotného štěstí.
Význam
Hmotné štěstí znamená mít dobré podmínky pro jedení, spaní, pohlavní styk a obranu. Materialista žije na tomto světě pouze pro tyto čtyři principy smyslového požitku a nevšímá si hrozícího nebezpečí smrti. Po smrti svého otce se syn snaží získat jeho peníze a použít je pro smyslový požitek. Stejně tak ten, komu zemře syn, se snaží užívat si vlastnictví svého syna. Někdy si otec mrtvého syna dokonce užívá s jeho ovdovělou manželkou. Takové je chování materialistů. Śukadeva Gosvāmī proto říká: “Jak úžasné jsou tyto zábavy hmotného štěstí, probíhající vůlí Nejvyšší Osobnosti Božství!” Jinými slovy — materialisté chtějí páchat hříšné činnosti všeho druhu, ale nikdo nemůže dělat nic bez svolení Nejvyšší Osobnosti Božství. Proč Nejvyšší Osobnost Božství dovoluje hříšné činnosti? Nejvyšší Pán nechce, aby živá bytost jednala hříšně, a naléhavě ji prosí prostřednictvím svědomí, aby od hříchů upustila. Když však někdo trvá na tom, že bude jednat hříšně, Nejvyšší Pán mu dovolí tak činit na jeho vlastní nebezpečí (mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca). Bez svolení Pána nemůže dělat nikdo nic, ale Pán je tak laskavý, že když si podmíněná duše tvrdošíjně přeje něco dělat, dovolí jí jednat na vlastní nebezpečí.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká, že na jiných planetárních soustavách a dalších územích v tomto vesmíru — zvláště na Svargaloce—synové vždy přežívají své otce. Na planetě Zemi ovšem často syn zemře dříve než otec a materialistický otec si pak s radostí užívá synova majetku. Otec ani syn však nevidí skutečnost — že oba čeká smrt. S příchodem smrti je se všemi jejich plány na hmotný požitek konec.