Hlavní záložky

KAPITOLA DVACÁTÁ: Studium vesmírné struktury

Tato kapitola podává popis různých ostrovů, počínaje Plakṣadvīpem, a oceánů, které je obklopují. Popisuje i umístění a rozměry hory zvané Lokāloka. Ostrov Plakṣadvīp, jenž je dvakrát tak široký jako Jambūdvīp, obklopuje oceán šťávy z cukrové třtiny. Vládcem tohoto ostrova je Idhmajihva, jeden ze synů Mahārāje Priyavraty. Ostrov je rozdělen na sedm oblastí, a v každé z nich je jedna hora a jedna velká řeka.

Druhý ostrov se jmenuje Śālmalīdvīp. Obklopuje ho oceán alkoholu a je 5 120 000 kilometrů široký, dvakrát tolik co Plakṣadvīp. Jeho vládcem je Yajñabāhu, další ze synů Mahārāje Priyavraty. I tento ostrov je — podobně jako Plakṣadvīp — rozdělen na sedm oblastí, a v každé z nich je hora a velká řeka. Obyvatelé tohoto ostrova uctívají Nejvyšší Osobnost Božství v podobě Candrātmy.

Třetí ostrov, obklopený oceánem přečištěného másla a také rozdělený na sedm oblastí, se jmenuje Kuśadvīp. Vládne mu Hiraṇyaretā, další syn Mahārāje Priyavraty, a jeho obyvatelé uctívají Nejvyšší Osobnost Božství v podobě Agniho, boha ohně. Šířka tohoto ostrova činí 10 240 000 kilometrů, tedy dvakrát tolik co šířka Śālmalīdvīpu.

Čtvrtý ostrov Krauñcadvīp, jenž je obklopený oceánem mléka, je široký 20 480 000 kilometrů a je také — stejně jako všechny ostatní ostrovy—rozdělen na sedm oblastí s jednou horou a jednou velkou řekou v každé z nich. Vládne mu Ghṛtapṛṣṭha, další syn Mahārāje Priyavraty. Jeho obyvatelé uctívají Nejvyšší Osobnost Božství v podobě vody.

Pátý ostrov, široký 40 960 000 kilometrů, je obklopený oceánem jogurtu a jmenuje se Śākadvīp. Jeho vládcem je Medhātithi, další ze synů Mahārāje Priyavraty. I tento ostrov je rozdělen na sedm oblastí, z nichž každá se vyznačuje jednou velkou horou a jednou velkou řekou. Jeho obyvatelé uctívají Nejvyšší Osobnost Božství v podobě Vāyua, vzduchu.

Šestý ostrov, který je dvakrát tak široký jako předcházející Śākadvīp, je obklopený oceánem průzračné vody a nazývá se Puṣkaradvīp. Jeho vládcem je Vītihotra, další ze synů Mahārāje Priyavraty. Ostrov dělí na dvě poloviny obrovská hora zvaná Mānasottara a jeho obyvatelé uctívají Svayambhūa, další aspekt Nejvyšší Osobnosti Božství. Za Puṣkaradvīpem jsou ještě další dva ostrovy, z nichž jeden je neustále osvětlený sluneční září a druhý je vždy temný. Mezi nimi stojí hora zvaná Lokāloka, jež se nachází ve vzdálenosti 1,6 miliardy kilomerů od okraje vesmíru. Na této hoře sídlí Pán Nārāyaṇa, který neustále rozšiřuje Své bohatství. Oblast za horou Lokāloka se nazývá Aloka-varṣa a za Aloka-varṣou se nachází čistý cíl osob, které touží po osvobození.

Při vertikálním pohledu je slunce umístěno přesně uprostřed vesmíru, v Antarikṣe neboli prostoru mezi Bhūrlokou a Bhuvarlokou. Vzdálenost mezi sluncem a obvodem Aṇḍa-golaky, vesmírné koule, je dvacet pět koṭi yojanů (3,2 miliardy kilometrů). Jelikož slunce vstupuje do vesmíru a rozděluje oblohu, nazývá se Mārtaṇḍa, a protože vzniká z Hiraṇyagarbhy, celku mahat-tattvy, nazývá se také Hiraṇyagarbha.

SLOKA 1 — Velký mudrc Śukadeva Gosvāmī pravil: Následně popíši rozměry, charakteristiky a podoby šesti ostrovů, počínaje ostrovem Plakṣa.
SB 5.20.2 — Podobně jako je hora Sumeru obklopena Jambūdvīpem, je i Jambūdvīp obklopen oceánem slané vody. Šířka Jambūdvīpu je 100 000 yojanů (1 280 000 kilometrů) a stejně široký je i oceán slané vody. Tak jako je vodní příkop okolo pevnosti někdy obklopen lesem podobným zahradě, je slaný oceán obklopující Jambudvīp obklopen Plakṣadvīpem. Šířka Plakṣadvīpu je dvojnásobkem šířky slaného oceánu — tedy 200 000 yojanů (2 560 000 kilometrů). Na Plakṣadvīpu roste strom, který září jako zlato a je stejně vysoký jako strom jambū na Jambūdvīpu. U jeho kořene hoří oheň se sedmi plameny. Jelikož se jedná o strom plakṣa, ostrov se nazývá Plakṣadvīp. Plakṣadvīpu vládl Idhmajihva, jeden ze synů Mahārāje Priyavraty, který dal sedmi ostrovům jména svých sedmi synů, poté je mezi tyto syny rozdělil a zanechal aktivního života, aby se věnoval oddané službě Pánu.
SB 5.20.3-4 — Sedm ostrovů (varṣ) je pojmenováno podle těchto sedmi synů — Śivy, Yavasy, Subhadry, Śānty, Kṣemy, Amṛty a Abhayi. Na těchto sedmi územích je sedm hor a sedm řek. Hory se jmenují Maṇikūṭa, Vajrakūṭa, Indrasena, Jyotiṣmān, Suparṇa, Hiraṇyaṣṭhīva a Meghamāla, a řeky se jmenují Aruṇā, Nṛmṇā, Āṅgirasī, Sāvitrī, Suprabhātā, Ṛtambharā a Satyambharā. Koupelí v těchto řekách či pouhým dotekem jejich vody se lze okamžitě zbavit hmotného znečištění a čtyři třídy lidí žijící na Plakṣadvīpu — Haṁsové, Pataṅgové, Ūrdhvāyanové a Satyāṅgové — se tímto způsobem očišťují. Obyvatelé Plakṣadvīpu žijí tisíc let, jsou krásní jako polobozi a po způsobu polobohů také plodí své děti. Dokonalým vykonáváním védských obřadů a uctíváním Nejvyššího Pána v zastoupení boha Slunce dosahují Slunce, jež je nebeskou planetou.
SB 5.20.5 — (Touto mantrou uctívají obyvatelé Plakṣadvīpu Nejvyššího Pána:) Přijměme útočiště u boha Slunce, který je odleskem Pána Viṣṇua, neomezeně se expandující Nejvyšší Osobnosti Božství, nejstarší ze všech osob. Viṣṇu je jediným Pánem hodným uctívání; je Vedami, náboženstvím a původem všech příznivých a nepříznivých výsledků.
SB 5.20.6 — Ó králi, všichni obyvatelé pěti ostrovů počínaje Plakṣadvīpem jsou přirozeně a stejnou měrou obdařeni dlouhým životem, silou smyslů, fyzickou a mentální silou, inteligencí a udatností.
SB 5.20.7 — Plakṣadvīp je obklopen oceánem šťávy z cukrové třtiny, který je stejně široký jako samotný ostrov. Za ním se nachází ostrov Śālmalīdvīp, jenž je dvakrát tak široký jako Plakṣadvīp (400 000 yojanů či 5 120 000 kilometrů) a obklopený stejně širokým oceánem s chutí alkoholu, který se nazývá Surāsāgara.
SB 5.20.8 — Na Śālmalīdvīpu roste strom śālmalī, od něhož pochází jméno ostrova. Má stejné rozměry jako strom plakṣa — je 100 yojanů (1 280 kilometrů) široký a 1 100 yojanů (14 080 kilometrů) vysoký. Učenci praví, že tento obří strom je sídlem Garuḍy, krále všech ptáků, který nosí Pána Viṣṇua. Na tomto stromě Garuḍa uctívá Pána Viṣṇua védskými modlitbami.
SB 5.20.9 — Syn Mahārāje Priyavraty jménem Yajñabāhu, vládce Śālmalīdvīpu, rozdělil ostrov na sedm území, která daroval svým sedmi synům. Tyto části ostrova, které nesou jména sedmi synů, jsou Surocana, Saumanasya, Ramaṇaka, Deva-varṣa, Pāribhadra, Āpyāyana a Avijñāta.
SB 5.20.10 — Na těchto územích se nachází sedm hor — Svarasa, Śataśṛṅga, Vāmadeva, Kunda, Mukunda, Puṣpa-varṣa a Sahasraśruti. Protéká jimi také sedm řek — Anumati, Sinīvālī, Sarasvatī, Kuhū, Rajanī, Nandā a Rākā. Existují tam dodnes.
SB 5.20.11 — Všichni obyvatelé těchto ostrovů, známí jako Śrutadharové, Vīryadharové, Vasundharové a Iṣandharové, striktně následují varṇāśrama-dharmu a uctívají expanzi Nejvyšší Osobnosti Božství jménem Soma; boha Měsíce.
SB 5.20.12 — (Obyvatelé Śālmalīdvīpu uctívají poloboha Měsíce těmito slovy:) Bůh Měsíce svými paprsky rozdělil měsíc na dvě čtrnáctidenní období, známá jako śukla a kṛṣṇa, za účelem rozdávání obilí pitům a polobohům. Je také tím, kdo rozdělil čas a vládne všem obyvatelům vesmíru. Proto se modlíme, aby zůstal naším králem a vůdcem, a skládáme mu uctivé poklony.
SB 5.20.13 — Vně oceánu alkoholu je další ostrov, známý jako Kuśadvīp, který je široký 800 000 yojanů (10 240 000 kilometrů); dvakrát tolik co oceán alkoholu. Tak jako je kolem Śālmalīdvīpu oceán alkoholu, Kuśadvīp obklopuje oceán tekutého ghí, jenž je stejně široký jako ostrov samotný. Ostrov je porostlý trsy trávy kuśa, podle níž dostal své jméno. Tato tráva kuśa, kterou stvořili polobozi vůlí Nejvyššího Pána, vypadá jako druhá podoba ohně, ale s velmi mírnými a příjemnými plameny. Její mladé výhonky osvětlují všechny strany.
SB 5.20.14 — Ó králi, nad tímto ostrovem panoval další syn Mahārāje Priyavraty, Hiraṇyaretā. Rozdělil jej na sedm částí, které předal svým sedmi synům podle jejich dědických práv. Poté se vzdal rodinného života, aby se mohl podrobit askezi. Jména jeho synů jsou Vasu, Vasudāna, Dṛḍharuci, Stutyavrata, Nābhigupta, Vivikta a Vāmadeva.
SB 5.20.15 — Na těchto sedmi ostrovech se tyčí sedm pomezních hor, známých jako Cakra, Catuḥśṛṅga, Kapila, Citrakūṭa, Devānīka, Ūrdhvaromā a Draviṇa. Ostrovy protéká také sedm řek — Rasakulyā, Madhukulyā, Mitravindā, Śrutavindā, Devagarbhā, Ghṛtacyutā a Mantramālā.
SB 5.20.16 — Obyvatelé ostrova Kuśadvīpu jsou oslavováni jako Kuśalové, Kovidové, Abhiyuktové a Kulakové, a takto přesně připomínají brāhmaṇy, kṣatriye, vaiśyi a śūdry. Očišťují se koupelí ve vodách těchto řek a jsou odborníky v provádění obřadů podle pokynů védských písem. Tak uctívají Pána v Jeho aspektu poloboha ohně.
SB 5.20.17 — (Touto mantrou obyvatelé Kuśadvīpu uctívají boha ohně:) Ó bože ohně, jsi částí Nejvyšší Osobnosti Božství, Hariho, a předáváš Mu všechny obětiny. Proto tě žádáme, abys Nejvyšší Osobnosti Božství předal součásti oběti, které přinášíme polobohům, neboť Pán je jejich skutečným poživatelem.
SB 5.20.18 — Na vnější straně oceánu přečištěného másla se rozprostírá další ostrov zvaný Krauñcadvīp, který je široký 1 600 000 yojanů (20 480 000 kilometrů), tedy dvakrát více než oceán přečištěného másla. Tak jako Kuśadvīp obklopuje oceán přečištěného másla, je Krauñcadvīp obklopen oceánem mléka, jenž je stejně široký jako samotný ostrov. Na Krauñcadvīpu se nachází velká hora známá jako Krauñca, od níž pochází jméno ostrova.
SB 5.20.19 — Ačkoliv Kārttikeyovy zbraně napadly a zničily rostliny rostoucí na svazích hory Krauñca, hora se přestala bát, protože ji neustále ze všech stran omývá oceán mléka a chrání ji Varuṇadeva.
SB 5.20.20 — Vládcem tohoto ostrova byl další syn Mahārāje Priyavraty — jmenoval se Ghṛtapṛṣṭha a byl velkým učencem. I on rozdělil svůj ostrov na sedm částí, které přidělil svým sedmi synům, po nichž také pojmenoval jednotlivá území. Poté se zcela vzdal rodinného života a přijal útočiště u lotosových nohou Pána, duše všech duší, Jenž oplývá všemi příznivými vlastnostmi. Tímto způsobem dosáhl dokonalosti.
SB 5.20.21 — Synové Mahārāje Ghṛtapṛṣṭhy dostali jména Āma, Madhuruha, Meghapṛṣṭha, Sudhāmā, Bhrājiṣṭha, Lohitārṇa a Vanaspati. Na jejich ostrově se nachází sedm hor, které tvoří hranice sedmi území, jimiž protéká sedm řek. Hory se jmenují Śukla, Vardhamāna, Bhojana, Upabarhiṇa, Nanda, Nandana a Sarvatobhadra. Řeky se jmenují Abhayā, Amṛtaughā, Āryakā, Tīrthavatī, Rūpavatī, Pavitravatī a Śuklā.
SB 5.20.22 — Obyvatelé Krauñcadvīpu se dělí na čtyři třídy zvané Puruṣové, Ṛṣabhové, Draviṇové a Devakové. Všichni uctívají Nejvyšší Osobnost Božství tak, že obětují spojené dlaně s vodou z těchto posvátných řek u lotosových nohou Varuṇy, poloboha, který má podobu vody.
SB 5.20.23 — (Obyvatelé Krauñcadvīpu používají při uctívání tuto mantru:) Ó vodo řek, obdržela jsi energii od Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto očišťuješ tři planetární systémy, známé jako Bhūloka, Bhuvarloka a Svarloka. Tvou přirozenou povahou je odstraňovat hříchy, a z toho důvodu se tě dotýkáme. Prosíme tě, abys nás i nadále očišťovala.
SB 5.20.24 — Vně oceánu mléka je další ostrov, Śākadvīp, jehož šířka činí 3 200 000 yojanů (40 960 000 kilometrů). Tak jako je Krauñcadvīp obklopen svým oceánem mléka, Śākadvīp obklopuje oceán stloukaného jogurtu, který je široký jako ostrov samotný. Na Śākadvīpu roste velký strom śāka, po němž je ostrov pojmenován. Tento strom vydává silnou vůni, která se šíří po celém ostrově.
SB 5.20.25 — Vládce Śākadvīpu — rovněž jeden ze synů Mahārāje Priyavraty — se jmenoval Medhātithi. I on rozdělil svůj ostrov na sedm částí pojmenovaných podle svých synů, které učinil vládci tohoto ostrova. Jména těchto synů jsou Purojava, Manojava, Pavamāna, Dhūmrānīka, Citrarepha, Bahurūpa a Viśvadhāra. Když Medhātithi rozdělil ostrov a své syny ustanovil jeho vládci, odešel do ústraní. Odebral se do lesa vhodného k meditaci, aby plně soustředil mysl na lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství.
SB 5.20.26 — Také na těchto územích je sedm pomezních hor a sedm řek. Hory se jmenují Īśāna, Uruśṛṅga, Balabhadra, Śatakesara, Sahasrasrota, Devapāla a Mahānasa. Řeky nesou jména Anaghā, Āyurdā, Ubhayaspṛṣṭi, Aparājitā, Pañcapadī, Sahasrasruti a Nijadhṛti.
SB 5.20.27 — Obyvatelé těchto ostrovů se také dělí na čtyři třídy — Ṛtavrata, Satyavrata, Dānavrata a Anuvrata — které přesně připomínají brāhmaṇy, kṣatriye, vaiśyi a śūdry. Praktikují prāṇāyāmu a mystickou yogu a v tranzu uctívají Nejvyššího Pána v podobě Vāyua.
SB 5.20.28 — (Obyvatelé Śākadvīpu uctívají Nejvyšší Osobnost Božství v podobě Vāyua těmito slovy:) Ó Nejvyšší Osobo sídlící jako Nadduše uvnitř těla, řídíš rozmanité činnosti různých vzduchů, jako je prāṇa, a tak udržuješ všechny živé bytosti. Ó Pane, ó Nadduše všech, ó vládce vesmírného projevu, pod Nímž vše existuje, prosíme, ochraň nás před vším nebezpečím.
SB 5.20.29 — Vně oceánu jogurtu leží další ostrov, známý jako Puṣkaradvīp, který je široký 6 400 000 yojanů (81 920 000 kilometrů), dvakrát tolik co oceán jogurtu. Obklopuje ho oceán velmi chutné vody, jehož šířka je stejná jako ostrov samotný. Na Puṣkaradvīpu se nachází velký lotos se 100 000 000 okvětními lístky z čistého zlata, jež září jako plameny ohně. Tento lotosový květ je považován za místo, na němž sedí Pán Brahmā, který je nejmocnější živou bytostí, díky čemuž je někdy nazýván bhagavān.
SB 5.20.30 — Uprostřed tohoto ostrova je velká hora jménem Mānasottara, která tvoří hranici mezi vnitřní a vnější částí ostrova. Její výška a šířka je 10 000 yojanů (128 000 kilometrů). Na jejích čtyřech stranách se nacházejí sídla polobohů, jako je Indra. Slunce cestuje na voze boha Slunce na vrcholu hory po oběžné dráze zvané Saṁvatsara, která vede okolo hory Meru. Dráha Slunce na severní straně se nazývá Uttarāyaṇa a na jižní Dakṣiṇāyana. Jedna strana představuje pro polobohy den a druhá pro ně představuje noc.
SB 5.20.31 — Vládce tohoto ostrova, syn Mahārāje Priyavraty jménem Vītihotra, měl dva syny, Ramaṇaku a Dhātakiho. Přidělil jim dvě části ostrova a potom se stejně jako jeho starší bratr Medhātithi osobně zaměstnal činnostmi určenými k uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství.
SB 5.20.32 — Obyvatelé tohoto území uctívají pro splnění hmotných tužeb Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, zastoupeného Pánem Brahmou. Modlí se k Pánu následujícím způsobem.
SB 5.20.33 — Pán Brahmā je znám jako karma-maya, podoba obřadů, protože vykonáváním obřadů lze dosáhnout jeho postavení a protože se z něho projevily védské obřadní hymny. Je neochvějně oddán Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto se od Pána v jednom smyslu neliší. Přesto by však neměl být uctíván po vzoru monistů, ale z hlediska duality. Člověk má vždy zůstat služebníkem Nejvyššího Pána, nejvyššího Božstva přijímajícího uctívání. Proto se uctivě klaníme Pánu Brahmovi, podobě projeveného védského poznání.
SB 5.20.34 — Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Za oceánem sladké vody se tyčí hora Lokāloka, která oceán ze všech stran obklopuje a odděluje země osvětlené Sluncem od neosvětlených.
SB 5.20.35 — Za oceánem sladké vody leží území, jež je stejně široké jako oblast mezi středem hory Sumeru a hranicí hory Mānasottara. Obývá ho mnoho živých bytostí. Za ním, až po horu Lokāloka, se rozkládá další oblast, která je celá ze zlata. Její zlatý povrch odráží světlo jako povrch zrcadla, a spadne-li na ni nějaký hmotný předmět, nelze ho již nikdy znovu nalézt. Všechny živé bytosti proto tuto zlatou zemi opustily.
SB 5.20.36 — Mezi osídlenými a neosídlenými oblastmi se nachází velká hora, která je od sebe dělí, díky čemuž je oslavována jako Lokāloka.
SB 5.20.37 — Svrchovanou vůlí Kṛṣṇy byla hora známá jako Lokāloka ustanovena za vnější hranici tří světů — Bhūloky, Bhuvarloky a Svarloky — aby ovládala sluneční paprsky po celém vesmíru. Všechna svítící tělesa, od Slunce vzhůru až po Dhruvaloku, šíří své paprsky po všech třech světech, ale jen v prostoru vymezeném touto horou. Jelikož je nesmírně vysoká—přečnívá i Dhruvaloku — stojí v cestě paprskům svítících těles, které za ni proto nemohou nikdy proniknout.
SB 5.20.38 — Učenci, kteří jsou prosti chyb, iluze a sklonu podvádět, tímto způsobem popisují planetární soustavy, jejich jednotlivé znaky, rozměry a umístění. Po pečlivé úvaze stanovili jako fakt, že vzdálenost mezi Sumeru a horou Lokāloka se rovná jedné čtvrtině průměru vesmíru, tedy 125 000 000 yojanům (1,6 miliardy kilometrů).
SB 5.20.39 — Na vrcholu hory Lokāloka stojí čtyři gajā-patiové, nejlepší ze slonů, které postavil na čtyři strany Pán Brahmā, nejvyšší duchovní mistr celého vesmíru. Jmenují se Ṛṣabha, Puṣkaracūḍa, Vāmana a Aparājita, a zodpovídají za udržování vesmírných planetárních soustav.
SB 5.20.40 — Nejvyšší Osobnost Božství je vládcem všeho transcendentálního bohatství a duchovního nebe. Je Nejvyšší Osobou, Bhagavānem, Nadduší všech. Polobozi vedení Indrou, králem nebes, jsou pověřeni dohledem na dění v hmotném světě. Pán se projevuje na vrcholu oné hory v duchovním těle, neznečištěný kvalitami hmotné přírody, aby přinesl prospěch všem živým bytostem na všech planetách a posílil moc zmíněných slonů a polobohů. Je obklopen Svými osobními expanzemi a služebníky, jako je Viśvaksena, a projevuje všechny Své dokonalé atributy, jako je náboženství a poznání, a Své mystické síly, jako je aṇimā, laghimā a mahimā. Zaujímá nádherný postoj a zdobí Ho různé zbraně, které drží ve Svých čtyřech rukách.
SB 5.20.41 — Různé podoby Nejvyšší Osobnosti Božství, jako je Nārāyaṇa a Viṣṇu, jsou krásně ozdobeny různými zbraněmi. Pán tyto podoby projevuje, aby udržoval všechny rozmanité planety stvořené Jeho osobní energií, yogamāyou.
SB 5.20.42 — Můj drahý králi, na vnější straně hory Lokāloka je území zvané Aloka-varṣa, které se rozprostírá do stejné šířky jako oblast uvnitř hory—125 000 000 yojanů (1,6 miliardy kilometrů). Za Aloka-varṣou se nalézá cíl těch, kdo usilují o osvobození z hmotného světa, a jelikož je mimo dosah kvalit hmotné přírody, je naprosto čistý. Tímto územím vezl Pán Kṛṣṇa Arjunu, když se vydal přivést zpět brāhmaṇovy syny.
SB 5.20.43 — Slunce se při vertikálním pohledu nachází uprostřed vesmíru, v oblasti mezi Bhūlokou a Bhuvarlokou, která se nazývá antarikṣa, meziplanetární prostor. Vzdálenost mezi Sluncem a obvodem vesmíru je dvacet pět koṭi yojanů (3,2 miliardy kilometrů).
SB 5.20.44 — Bůh Slunce je známý také jako Vairāja, celkové hmotné tělo všech živých bytostí, a protože vstoupil do netečného vesmírného vejce v době stvoření, nazývá se také Mārtaṇḍa. Je rovněž znám jako Hiraṇyagarbha, protože své hmotné tělo získal od Hiraṇyagarbhy (Pána Brahmy).
SB 5.20.45 — Ó králi, bůh Slunce a planeta Slunce dělí všechny strany vesmíru. Jedině díky přítomnosti Slunce můžeme pochopit, co je nebe, co jsou vyšší planety, tento svět a nižší planety. Jedině díky němu také můžeme pochopit, která místa jsou určena pro hmotný požitek, která pro osvobození, která jsou pekelná a která podzemní.
SB 5.20.46 — Všechny živé bytosti včetně polobohů, lidí, zvířat, ptáků, hmyzu, plazů, rostlin a stromů závisejí na teple a světle poskytovaném bohem Slunce ze sluneční planety. Díky Slunci také všechny živé bytosti vidí, a proto se Slunce nazývá dṛg-īśvara, Osobnost Božství vládnoucí zraku.