Śrīmad-bhāgavatam 5.20.5

Pán Viṣṇu je dokonce i Nejvyšším Pánem smrti, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (mṛtyuḥ sarva-haraś cāham). Existují dva druhy činností — příznivé a nepříznivé — a oběma vládne Pán Viṣṇu. O nepříznivých činnostech je řečeno, že stojí za Pánem, zatímco příznivé činnosti stojí před Ním. Příznivé i nepříznivé existuje po celém světě a Pán Viṣṇu ovládá obojí.

Śrīla Madhvācārya ve vztahu k tomuto verši říká:

Po celém stvoření existuje mnoho zemí, polí, hor a oceánů a všude je uctíván Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Svými různými jmény.

Śrīla Vīrarāghava Ācārya vysvětluje tento verš Śrīmad-Bhāgavatamu takto: Původní příčina vesmírného projevu musí být nejstarší osoba, a musí tedy být mimo vliv hmotných přeměn. Pán je poživatelem všech příznivých činností a příčinou podmíněného života i osvobození. Polobůh Sūrya, který se řadí mezi velmi mocné jīvy (živé bytosti), je zastoupením jedné z částí Jeho těla. Jelikož přirozeně podléháme mocným živým bytostem, můžeme uctívat různé polobohy jako živé bytosti, které jsou mocnými zástupci Nejvyšší Osobnosti Božství. Přestože tato mantra doporučuje uctívání boha Slunce, není uctíván jako Nejvyšší Pán, ale jako Jeho mocný zástupce.

V Kaṭha Upaniṣadě (1.3.1) stojí:

“Ó Nāciketo, dvě expanze Pána Viṣṇua — nepatrná živá bytost a Nadduše — se nacházejí v oblasti srdce tohoto těla. Poté, co živá bytost vstoupila do této oblasti, spočívá na hlavním z životních vzduchů a užívá si výsledků činností; Nadduše, která jedná jako svědek, jí to umožňuje. Ti, kdo dobře znají Brahman, a ti z hospodářů, kteří pečlivě dodržují védské zásady, praví, že rozdíl mezi duší a Nadduší je jako rozdíl mezi stínem a sluncem.”

Ve Śvetāśvatara Upaniṣadě (6.16) je uvedeno:

“Nejvyšší Pán, stvořitel tohoto vesmírného projevu, zná každý kout Svého stvoření. Ačkoliv je příčinou stvoření, pro Jeho zjevení žádná příčina neexistuje. Je si všeho plně vědom. Je Nadduší, vládcem všech transcendentálních vlastností a také vládcem tohoto vesmírného projevu co se týče pout k podmíněnému stavu hmotné existence a osvobození z těchto pout.”

Podobně je v Taittirīya Upaniṣadě (2.8) řečeno:

“Ze strachu z Nejvyššího Brahmanu vane vítr, ze strachu před Ním slunce pravidelně vychází a zapadá a ze strachu před Ním hoří oheň. Jedině strach z Něho vede smrt a Indru, krále nebes, k vykonávání jejich příslušných povinností.”

Tato kapitola popisuje, že obyvatelé jednotlivých ostrovů počínaje Plakṣadvīpem uctívají boha Slunce, boha Měsíce, boha ohně, boha vzduchu a Pána Brahmu. Ale přestože uctívají těchto pět polobohů, ve skutečnosti uctívají Pána Viṣṇua, Nadduši všech živých bytostí, což tento verš naznačuje slovy pratnasya viṣṇo rūpam. Viṣṇu je brahma, amṛta, mṛtyu—Nejvyšší Brahman a počátek všeho, příznivého i nepříznivého. Sídlí v srdci každého, včetně všech polobohů. Bhagavad-gītā (7.20) uvádí: kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya devatāḥ: ti, jimž mysl znetvořily hmotné touhy, se odevzdávají polobohům. Lidem, kteří jsou zaslepeni chtivými touhami, je doporučeno uctívat polobohy, aby se jim vyplnila jejich hmotná přání, ale tato přání ve skutečnosti neplní hmotní polobozi. Vše, co polobozi dělají, se děje se schválením Pána Viṣṇua. Příliš chtiví lidé uctívají namísto Pána Viṣṇua, Nadduše všech živých bytostí, různé polobohy, ale z konečného hlediska uctívají Jeho, neboť On je Nadduší všech polobohů.