Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 5.21.4

Verš

yadā meṣa-tulayor vartate tadāho-rātrāṇi samānāni bhavanti yadā vṛṣabhādiṣu pañcasu ca rāśiṣu carati tadāhāny eva vardhante hrasati ca māsi māsy ekaikā ghaṭikā rātriṣu.

Synonyma

yadā — když; meṣa-tulayoḥ — v Meṣe (Beranu) a Tule (Vahách); vartate — Slunce je; tadā — tehdy; ahaḥ-rātrāṇi — dny a noci; samānāni — stejně dlouhé; bhavanti — jsou; yadā — když; vṛṣabha-ādiṣu — počínaje Vṛṣabhou (Býkem) a Mithunou (Blíženci); pañcasu — v pěti; ca — také; rāśiṣu — znameních; carati — pohybuje se; tadā — tehdy; ahāni — dny; eva — jistě; vardhante — prodlužují se; hrasati — ubývá; ca — a; māsi māsi — každý měsíc; eka-ekā — jedna; ghaṭikā — půlhodina; rātriṣu — v nocích.

Překlad

Když Slunce prochází Meṣou (Beranem) a Tulou (Vahami), je den stejně dlouhý jako noc. Když prochází pěti znameními počínaje Vṛṣabhou (Býkem), dny se (až po Raka) prodlužují a potom se postupně každý měsíc o půl hodiny zkracují, dokud se den a noc opět nevyrovnají (ve Vahách).