Śrīmad-bhāgavatam 5.3.15
Verš
Synonyma
yat — protože; u ha vāva — vskutku; tava — Tvoje; punaḥ — znovu; adabhra-kartaḥ — ó Pane, který vykonáváš mnoho činností; iha — zde, v této obětní aréně; samāhūtaḥ — pozvaný; tatra — proto; artha-dhiyām — kteří usilují o splnění hmotných tužeb; mandānām — nepříliš inteligentní; naḥ — nás; tat — to; yat — co; deva-helanam — neúcta k Nejvyšší Osobnosti Božství; deva-deva — Pane pánů; arhasi — prosíme; sāmyena — Svou vyrovnaností; sarvān — vše; prativoḍhum — toleruj; aviduṣām — všech nás nevědomých.
Překlad
Ó Pane, vykonáváš mnoho úžasných činností. Naším jediným cílem bylo získat vykonáváním této velké oběti syna — naše inteligence tedy není na příliš vysoké úrovni. Nevíme ani, jak zjistit cíl života. Tím, že jsme Tě pozvali na tuto bezvýznamnou oběť pro nějaký hmotný motiv, jsme se nepochybně dopustili velkého přestupku u Tvých lotosových nohou. Proto Tě prosíme, ó Pane pánů, promiň nám náš přestupek na základě Své bezpříčinné milosti a vyrovnané mysli.
Význam
Kněží se jistě necítili dobře, že přivolali Nejvyššího Pána z Vaikuṇṭhy kvůli takovému bezvýznamnému důvodu. Čistý oddaný nikdy nechce vidět Pána zbytečně. Pán vykonává různé činnosti a čistý oddaný Ho nechce vidět ze svého rozmaru, pro vlastní smyslový požitek. Závisí pouze na Pánově milosti, a když je s ním Pán spokojený, čistý oddaný Ho může vidět tváří v tvář. Pána nevidí ani velcí polobozi, jako je Pán Brahmā a Pán Śiva. Tím, že kněží Mahārāje Nābhiho volali Nejvyššího Pána, dokázali, že nejsou inteligentní; nicméně Pán ze Své bezpříčinné milosti přišel. Všichni proto chtěli, aby jim prominul.
Uctívání Nejvyššího Pána pro hmotný zisk autority nedoporučují. Jak uvádí Bhagavad-gītā (7.16):
janāḥ sukṛtino 'rjuna
ārto jijñāsur arthārthī
jñānī ca bharatarṣabha
“Ó nejlepší z Bharatovců (Arjuno), čtyři druhy zbožných lidí Mi oddaně slouží — nešťastní, toužící po bohatství, zvídaví a hledající poznání Absolutního.”
Zasvěcení do bhakti začíná tehdy, když je člověk v nešťastné situaci, má nedostatek peněz nebo je zvídavý a chce pochopit Absolutní Pravdu. Lidé, kteří se takto obracejí na Nejvyššího Pána, ovšem nejsou skuteční oddaní. Jsou považováni za zbožné (sukṛtinaḥ), jelikož se dotazují na Absolutní Pravdu, Nejvyšší Osobnost Božství. Neznají však rozmanité činnosti a zaměstnání Pána, a proto Ho zbytečně vyrušují kvůli hmotnému zisku. Pán je ale tak laskavý, že i když Ho tito žebráci vyrušují, plní jejich touhy. Čistý oddaný je anyābhilāṣitā-śūnya — za jeho uctíváním se neskrývá žádný motiv. Neřídí ho vliv māyi v podobě karmy či jñāny a je neustále připravený vykonávat nařízení Pána, aniž by se ohlížel na sebe samotného. Kněží přítomní na oběti (ṛtvijaḥ) dobře znali rozdíl mezi karmou a bhakti, ale protože si o sobě mysleli, že jsou pod vlivem karmy, plodonosných činností, prosili Pána o odpuštění. Věděli, že Ho pozvali z nepodstatného důvodu.