Śrīmad-bhāgavatam 5.8.8
Verš
Synonyma
tasya — toho krále; ha vā — vskutku; eṇa-kuṇake — v kolouškovi; uccaiḥ — velice; etasmin — v tomto; kṛta-nija-abhimānasya — který pojímal kolouška jako svého vlastního syna; ahaḥ-ahaḥ — každý den; tat-poṣaṇa — udržoval kolouška; pālana — chránil před nebezpečím; lālana — vychovával ho nebo mu projevoval svou lásku polibky atd.; prīṇana — s láskou se s ním mazlil; anudhyānena — takovou připoutaností; ātma-niyamāḥ — jeho osobní činnosti co se týče péče o vlastní tělo; saha-yamāḥ — s jeho duchovními povinnostmi, jako je nenásilí, snášenlivost a jednoduchost; puruṣa-paricaryā-ādayaḥ — uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství a vykonávání dalších povinností; eka-ekaśaḥ — každý den; katipayena — pouze s několika; ahaḥ-gaṇena — dny času; viyujyamānāḥ — zanechané; kila — vskutku; sarve — všechny; eva — jistě; udavasan — bylo zničené.
Překlad
Mahārāja Bharata si postupem času kolouška velice zamiloval. Vychovával ho, krmil ho trávou a vždy starostlivě zajišťoval jeho ochranu před útoky tygrů a jiných zvířat. Hladil ho, když ho něco svědilo, a tímto způsobem se neustále snažil pečovat o jeho pohodlí. Občas ho také z lásky políbil. Takto připoutaný k vychovávání jelínka zapomněl na pravidla a usměrnění určená pro rozvoj duchovního života a postupně zapomínal uctívat Nejvyšší Osobnost Božství. Během několika dní zapomněl na vše, co se týkalo jeho duchovního pokroku.
Význam
Z tohoto popisu plyne, jak musíme být při vykonávání svých duchovních povinností opatrní — pečlivě dodržovat pravidla a usměrnění a pravidelně zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Zanedbáme-li tyto činnosti, nakonec poklesneme. Musíme vstávat časně ráno, vykoupat se, zúčastnit se maṅgala-ārati, uctívat Božstva, zpívat Hare Kṛṣṇa mantru, studovat védskou literaturu a dodržovat pravidla předepsaná ācāryi a duchovním mistrem. Pokud se od tohoto procesu odchýlíme, můžeme poklesnout i z vysoce pokročilého postavení. Bhagavad-gītā (18.5) uvádí:
na tyājyaṁ kāryam eva tat
yajño dānaṁ tapaś caiva
pāvanāni manīṣiṇām
“Vykonávání obětí, rozdávání milodarů a podstupování askeze jsou činnosti, kterých se člověk nemá nikdy zříkat — naopak je musí vždy vykonávat. Pomocí obětí, dobročinnosti a askeze se očišťují dokonce i velké duše.” Ani ten, kdo je ve stavu odříkání, nemá nikdy zanechat dodržování usměrňujících zásad. Měl by uctívat Božstvo a věnovat svůj čas a život službě Kṛṣṇovi. Musí také pokračovat v dodržování pravidel a usměrnění platných pro askezi. Těchto věcí se nelze zříci. Člověk se nemá považovat za velice pokročilého jen proto, že přijal sannyās. V zájmu svého duchovního pokroku by měl pečlivě studovat činnosti Bharaty Mahārāje.