Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 6.1.49

Verš

yathājñas tamasā yukta
upāste vyaktam eva hi
na veda pūrvam aparaṁ
naṣṭa-janma-smṛtis tathā

Synonyma

yathā — stejně jako; ajñaḥ — nevědomá živá bytost; tamasā — ve spánku; yuktaḥ — zaměstnaná; upāste — jedná podle; vyaktam — tělo projevené ve snu; eva — jistě; hi — vskutku; na veda — nezná; pūrvam — minulé tělo; aparam — příští tělo; naṣṭa — ztracené; janma-smṛtiḥ — vzpomínky na zrození; tathā — podobně.

Překlad

Stejně jako spící člověk jedná v závislosti na těle projeveném ve snu a pokládá ho za sebe samotného, živá bytost se ztotožňuje se svým současným tělem, které získala za minulé zbožné či bezbožné činy, a nemůže znát své minulé a budoucí životy.

Význam

Člověk jedná hříšně, protože neví, co dělal v minulém životě, že dostal současné hmotně podmíněné tělo, které podléhá trojímu utrpení. Ṛṣabhadeva říká ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.4): nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma — člověk poblouzněný touhou po smyslovém požitku se nezdráhá jednat hříšně. Yad indriya-prītaya āpṛṇoti — koná hříšné činy jen pro uspokojení svých smyslů. Na sādhu manye — to není dobré. Yata ātmano 'yam asann api kleśada āsa dehaḥ — kvůli těmto hříšným činům dostane další tělo, ve kterém bude muset trpět tak, jak trpí v současném za své minulé hříšné činnosti.

Je třeba chápat, že ten, kdo nemá védské poznání, jedná vždy bez vědomí toho, co dělal v minulosti, co dělá v současnosti a jak bude trpět v budoucnosti. Je zcela v temnotě. Védský příkaz proto zní: tamasi mā—“Nezůstávej v temnotě.” Jyotir gama — “Snaž se vyjít na světlo.” Světlem je védské poznání, jež může člověk pochopit, když dosáhne kvality dobra nebo ji transcenduje vykonáváním oddané služby duchovnímu mistrovi a Nejvyššímu Pánu. To popisuje Śvetāśvatara Upaniṣad (6.23):

yasya deve parā bhaktir
yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ
prakāśante mahātmanaḥ

“Těm velkým duším, které mají absolutní víru v Pána a duchovního mistra, se automaticky vyjeví veškerý smysl védského poznání.” Vedy přikazují: tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet — člověk musí vyhledat duchovního mistra, který má plné poznání Ved, s vírou se řídit jeho pokyny, a tak se stát oddaným Pána. Pak mu bude poznání Ved zjeveno. Po zjevení védského poznání již živá bytost nemusí zůstávat v temnotě hmotné přírody.

Podle svých styků s kvalitami hmotné přírody — dobrem, vášní a nevědomostí — dostává živá bytost určitý druh těla. Příkladem toho, kdo je ve styku s kvalitou dobra, je kvalifikovaný brāhmaṇa. Takový brāhmaṇa zná minulost, přítomnost i budoucnost, protože odpovědi na své otázky hledá ve védské literatuře a dívá se očima śāster (śāstra-cakṣuḥ). Chápe, jaký byl jeho minulý život, proč je v současném těle a jak se může vysvobodit ze zajetí māyi a nepřijímat další hmotné tělo. To vše je možné, když se člověk nachází v kvalitě dobra. Obvykle jsou však živé bytosti zcela zabředlé v kvalitách vášně a nevědomosti.

Živá bytost v každém případě získává vyšší nebo nižší tělo podle vůle Nejvyšší Osobnosti Božství, Paramātmy. Jak uvádí minulý verš:

manasaiva pure devaḥ
pūrva-rūpaṁ vipaśyati
anumīmāṁsate 'pūrvaṁ
manasā bhagavān ajaḥ

Vše závisí na Bhagavānovi neboli Nezrozeném (ajaḥ). Proč se člověk nesnaží potěšit Bhagavāna, aby získal lepší tělo? Odpovědí je ajñas tamasā — kvůli naprosté nevědomosti. Ten, kdo je v úplné temnotě, nemůže vědět, jaký byl jeho minulý život a jaký bude jeho příští; zajímá se pouze o současné tělo. Osoba v kvalitě nevědomosti, která se zajímá pouze o své současné tělo, je jako zvíře, i když je v lidském těle, neboť nevědomostí zahalené zvíře si myslí, že konečným cílem života a štěstím je co nejvíce se nažrat. Aby lidská bytost věděla o svém minulém životě a způsobu, jak může usilovat o lepší život v budoucnosti, musí mít vzdělání. Existuje dokonce kniha jménem Bhṛgu-saṁhitā, která zjevuje informace o minulém, současném a budoucím životě osob na základě astrologických výpočtů. Nějakým způsobem se člověk musí poučit o své minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Ten, kdo se zajímá pouze o své současné tělo a snaží se do nejvyšší míry uspokojovat své smysly, je zcela zabředlý v kvalitě nevědomosti. Zvláště v tomto věku je lidská společnost zahalená kvalitou nevědomosti, a proto každý považuje své současné tělo za vše, bez ohledu na minulost či budoucnost.