Hlavní záložky

KAPITOLA JEDENÁCTÁ: Vṛtrāsurovy transcendentální vlastnosti

Tato kapitola popisuje Vṛtrāsurovy vznešené vlastnosti. Když přední velitelé démonů uprchli, aniž by vyslechli jeho radu, Vṛtrāsura je všechny prohlásil za zbabělce. Pronesl velice odvážná slova a sám se postavil proti polobohům. Když polobozi viděli jeho odhodlání, dostali takový strach, že omdlévali, a Vṛtrāsura po nich začal dupat. Indra, král polobohů, to nemohl snést a mrštil po Vṛtrāsurovi svůj kyj, ale Vṛtrāsura, který byl velký hrdina, kyj snadno chytil levou rukou a udeřil s ním Indrova slona. Ten byl jeho ranou odhozen téměř třináct metrů dozadu a s Indrou na zádech dopadl na zem.

Král Indra nejprve přijal Viśvarūpu za svého kněze a potom ho zabil. Vṛtrāsura připomněl Indrovi jeho ohavné jednání a prohlásil: “Když je někdo oddaným Pána Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství, a závisí na Něm v každém ohledu, pak nevyhnutelně získá vítězství, bohatství i klid mysli. Taková osoba nemá oč ve třech světech usilovat. Nejvyšší Pán je tak laskavý, že takového oddaného obdaří Svou zvláštní přízní — nedá mu bohatství, které by narušilo jeho oddanou službu. Chci se proto vzdát všeho ve prospěch služby Pánu. Přeji si neustále opěvovat Jeho slávu a sloužit Mu. Nechť se odpoutám od své světské rodiny a spřátelím s oddanými Pána. Netoužím po přemístění na vyšší planetární soustavy, ani na Dhruvaloku či Brahmaloku, a netoužím ani po nepřemožitelnosti v tomto hmotném světě. Ničeho takového nemám zapotřebí.”

SB 6.11.1 — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó králi, Vṛtrāsura, hlavní velitel démonů, poučil své poručíky o náboženských principech, ale zbabělí démonští velitelé byli rozhodnutí uprchnout z boje. Byli tak vystrašení, že jeho slova nedokázali přijmout.
SB 6.11.2-3 — Ó králi Parīkṣite, polobozi využili příznivé situace dané časem, napadli vojsko démonů zezadu a začali rozhánět démonské vojáky na všechny strany, jako kdyby jejich armáda neměla žádného vůdce. Když Vṛtrāsura, nejlepší z asurů, který byl zván Indraśatru (nepřítel Indry), viděl žalostnou situaci svých vojáků, velice ho to zarmoutilo. Takový obrat nemohl tolerovat, a proto polobohy zastavil a přísně je pokáral následujícími slovy plnými hněvu.
SB 6.11.4 — Ó polobozi, tito démonští vojáci se narodili zbytečně — vyšli z těl svých matek jako trus. K čemu je dobré zabíjet takové nepřátele zezadu, když utíkají plni strachu? Ten, kdo se považuje za hrdinu, nemá zabíjet nepřítele, který se bojí o život. Takové zabití není nikdy slavné, ani nevede na nebeské planety.
SB 6.11.5 — Ó nepatrní polobozi, věříte-li skutečně ve své hrdinství, jste-li trpěliví v hloubi svých srdcí a netoužíte-li po smyslovém požitku, prosím, postůjte chvíli přede mnou.
SB 6.11.6 — Śukadeva Gosvāmī řekl: Rozhněvaný Vṛtrāsura, nanejvýš mocný hrdina, vystrašil polobohy svým silným a dobře stavěným tělem. Když zařval pronikavým hlasem, téměř všechny živé bytosti upadly do bezvědomí.
SB 6.11.7 — Když polobozi slyšeli Vṛtrāsurovo divoké řvaní připomínající lva, všichni padli v mdlobách na zem, jako by je zasáhl blesk.
SB 6.11.8 — Jak polobozi strachy zavírali oči, Vṛtrāsura se chopil svého trojzubce a dupal po nich stejně, jako šílený slon rozdupává duté bambusy v lese. Velkou silou otřásal celou Zemí.
SB 6.11.9 — Když nebeský král Indra viděl Vṛtrāsurovo rozpoložení, nemohl to snést a hodil po něm jeden ze svých velkých kyjů, kterým je nesmírně těžké se ubránit. Vṛtrāsura ho však v letu snadno chytil levou rukou.
SB 6.11.10 — Ó králi Parīkṣite, mocný Vṛtrāsura, nepřítel krále Indry, pak tímto kyjem rozhněvaně udeřil do hlavy Indrova slona a bojištěm se rozlehl burácivý zvuk. Za tento hrdinský čin oslavovali Vṛtrāsuru vojáci na obou stranách.
SB 6.11.11 — Slon Airāvata, zasažený Vṛtrāsurovým kyjem jako hora zasažená bleskem, nesmírně trpěl a z rozbité tlamy plival krev. Byl odhozen téměř třináct metrů dozadu a s Indrou na zádech v bolestech dopadl na zem.
SB 6.11.12 — Když Vṛtrāsura, velká duše, viděl, že Indrův slon je vyčerpaný a zraněný a že Indra je nešťastný z utrpení svého přepravce, zachoval se podle náboženských zásad a zdržel se dalšího úderu. Indra využil této příležitosti a dotkl se slona svou rukou vytvářející nektar, čímž ho zbavil bolesti a vyléčil ho z ran. Slon a Indra potom zůstali tiše stát.
SB 6.11.13 — Ó králi, když velký hrdina Vṛtrāsura viděl před sebou Indru — svého nepřítele a bratrova vraha — stojícího s bleskem v ruce a toužícího po boji, vzpomněl si, jak krutě Indra zabil jeho bratra. Když myslel na Indrovo hříšné jednání, pomátl se nářkem a zapomněním. Se sarkastickým smíchem pak promluvil.
SB 6.11.14 — Śrī Vṛtrāsura řekl: Mám to štěstí, že vrah brāhmaṇy, vrah svého gurua — a zároveň vrah mého bratra — nyní stojí přede mnou jako můj nepřítel. Ó ty nejodpornější ničemo, až probodnu tvé kamenné srdce svým trojzubcem, zbavím se dluhu vůči svému bratrovi.
SB 6.11.15 — Jen abys mohl žít na nebeských planetách, zabil jsi mého staršího bratra — seberealizovaného, kvalifikovaného brāhmaṇu, na kterém nebyla ani stopa hříchu a který byl určen za tvého hlavního kněze. Byl tvým duchovním mistrem, ale přestože jsi mu svěřil vykonání své oběti, později jsi mu nemilosrdně setnul hlavy jako zvířeti.
SB 6.11.16 — Indro, postrádáš všechen stud, milosrdnost, slávu a štěstí. Reakce za tvé plodonosné činnosti tě zbavily těchto dobrých vlastností a nyní jsi hoden odsouzení i od lidojedů (Rākṣasů). Teď tě probodnu svým trojzubcem a poté, co ve velkých bolestech zemřeš, se tě nedotkne ani oheň; jen supi budou žrát tvé tělo.
SB 6.11.17 — Jsi od přírody krutý. Budou-li tě další polobozi, kteří si nejsou vědomi mé udatnosti, následovat v tvém útoku s pozdviženými zbraněmi, tímto ostrým trojzubcem jim urazím hlavy, které pak použiji na oběť Bhairavovi a dalším vůdcům duchů i s jejich hordami.
SB 6.11.18 — Jestliže mi však v této bitvě usekneš hlavu svým bleskem a pobiješ mé vojáky, ó Indro, velký hrdino, s potěšením nabídnu své tělo jiným živým bytostem (jako jsou šakali a supi). Tak budu zbaven svých závazků spojených s karmickými reakcemi a mým štěstím bude přijmout prach z lotosových nohou velkých oddaných, jako je Nārada Muni.
SB 6.11.19 — Ó králi polobohů, já, tvůj nepřítel, teď stojím před tebou — proč po mně tedy nevrhneš svůj blesk? Útočit na mě s kyjem bylo sice stejně zbytečné jako žádat peníze od lakomce, ale blesk, který neseš, neselže. O tom nemusíš pochybovat.
SB 6.11.20 — Ó Indro, nebeský králi, tvůj blesk, který má ukončit můj život, je posílený mocí Pána Viṣṇua a Dadhīciho askezí. Jelikož jsi mě sem přišel zabít v souladu s Viṣṇuovým pokynem, není pochyb o tom, že mě po vypuštění tvého blesku čeká smrt. Pán Viṣṇu je na tvé straně, a proto máš zaručené vítězství, bohatství a všechny dobré vlastnosti.
SB 6.11.21 — Zásahem tvého blesku budu vysvobozen z hmotného otroctví a vzdám se svého těla a tohoto světa hmotných tužeb. Jelikož upínám svou mysl na lotosové nohy Pána Saṅkarṣaṇa, dosáhnu místa určení takových velkých mudrců, jako je Nārada Muni — přesně jak to bylo řečeno Pánem Saṅkarṣaṇem.
SB 6.11.22 — Ty, kdo se zcela odevzdávají u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství a neustále na ně myslí, Pán přijímá a uznává jako Své osobní společníky či služebníky. Takovým služebníkům nikdy neudílí oslnivé bohatství vyšších, nižších či středních planetárních soustav tohoto hmotného světa. Když někdo v kterékoliv z těchto tří částí vesmíru vlastní hmotné bohatství, přirozeně to zvyšuje jeho nenávist, úzkost, neklid mysli, pýchu a bojechtivost. Vynakládá proto velké usilí, aby zvětšil a udržel si své vlastnictví, a velmi se trápí, když je ztratí.
SB 6.11.23 — Náš Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, zakazuje Svým oddaným zbytečně usilovat o náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek. Ó Indro, z toho můžeme vyvodit, jak je Pán laskavý. Takovou milost mohou získat jedině čistí oddaní — nikoliv ti, kdo usilují o hmotný zisk.
SB 6.11.24 — Ó můj Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, budu moci být zase služebníkem Tvých věčných služebníků, kteří nacházejí útočiště jedině u Tvých lotosových nohou? Ó Pane mého života, mohu se znovu stát jejich služebníkem, aby má mysl mohla vždy myslet na Tvé transcendentální vlastnosti, má slova mohla tyto vlastnosti vždy opěvovat a mé tělo Ti mohlo vždy s láskou sloužit?
SB 6.11.25 — Ó můj Pane, zdroji všech možností, nechci si užívat na Dhruvaloce, nebeských planetách nebo planetě, kde sídlí Pán Brahmā, ani nechci být svrchovaným vládcem všech zemských planet či nižších planetárních soustav. Netoužím být pánem mystických jógových sil a nechci ani osvobození, jestliže se musím vzdát Tvých lotosových nohou.
SB 6.11.26 — Ó Pane s lotosovýma očima, tak jako ptáčata, kterým ještě nevyrostla křídla, neustále vyhlížejí, kdy se vrátí jejich matka a nakrmí je; tak jako telata přivázaná provazy dychtivě očekávají dobu dojení, kdy jim bude dovoleno pít mléko jejich matek, a tak jako sklíčená žena, jejíž manžel je daleko od domova, neustále touží, aby se vrátil a po všech stránkách ji uspokojil, tak i já neustále dychtím po příležitosti přímo Ti sloužit.
SB 6.11.27 — Ó můj Pane, můj vládce, putuji tímto hmotným světem v důsledku svých plodonosných činností. Jediné, co hledám, je proto přátelství ve společnosti Tvých zbožných a osvícených oddaných. Má připoutanost k tělu, manželce, dětem a domovu působením Tvé vnější energie i nadále trvá, ale já již nechci být takto poután. Nechť je má mysl, mé vědomí a vše, co mám, připoutáno pouze k Tobě.