Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv šestý: Předepsané povinnosti lidstva » KAPITOLA DVANÁCTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 6.12.13

Verš

āyuḥ śrīḥ kīrtir aiśvaryam
āśiṣaḥ puruṣasya yāḥ
bhavanty eva hi tat-kāle
yathānicchor viparyayāḥ

Synonyma

āyuḥ — délka života; śrīḥ — bohatství; kīrtiḥ — sláva; aiśvaryam — moc; āśiṣaḥ — požehnání; puruṣasya — živé bytosti; yāḥ — jež; bhavanti — vznikají; eva — vskutku; hi — jistě; tat-kāle — v pravý čas; yathā — stejně jako; anicchoḥ — toho, kdo si je nepřeje; viparyayāḥ — přesně opačné podmínky.

Překlad

I ten, kdo si nepřeje zemřít, se v okamžicích smrti musí vzdát svého života, bohatství, slávy a všeho ostatního. Stejně tak může člověk všechny tyto věci získat v době stanovené pro jeho vítězství, když mu je Nejvyšší Pán ze Své milosti přidělí.

Význam

Není dobré být falešně namyšlení a prohlašovat, že jsme se stali bohatými, učenými, krásnými atd. svou vlastní snahou. Všechno takové štěstí přichází milostí Pána. Na druhou stranu nikdo nechce zemřít a nikdo nechce být chudý nebo ošklivý. Proč má tedy živá bytost proti své vůli takové nechtěné potíže? Když člověk získá nebo ztratí všechno hmotné, je to milost nebo trest Nejvyšší Osobnosti Božství. Nikdo není nezávislý; každý závisí na milosti nebo trestu Nejvyššího Pána. Jedno známé bengálské rčení říká, že Pán má deset rukou. To znamená, že vládne všude — na osmi stranách, nahoře a dole. Chce-li nám Svýma deseti rukama všechno vzít, my svýma dvěma rukama nic nezachráníme, a chce-li nám Svýma deseti rukama udělit požehnání, nedokážeme je svýma dvěma rukama všechna přijmout; jinými slovy, Jeho požehnání překonávají naše očekávání. Z toho vyplývá, že Pán nám někdy násilím vezme naše vlastnictví, i když od něho nechceme být odděleni, a někdy nám dá tolik požehnání, že je nejsme schopni všechna přijmout. Ani v bohatství, ani v neštěstí tedy nejsme nezávislí; vše závisí na vůli Nejvyšší Osobnosti Božství.