KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Krále Indru pronásleduje hříšná reakce

V této kapitole je vylíčeno, jak měl Indra strach z toho, že zabil brāhmaṇu (Vṛtrāsuru), jak utíkal a jak byl zachráněn milostí Pána Viṣṇua.

Když všichni polobozi Indru žádali, aby zabil Vṛtrāsuru, odmítal to, protože Vṛtrāsura byl brāhmaṇa. Polobozi však Indru povzbuzovali, aby se ho nebál zabít, jelikož byl pod ochranou Nārāyaṇa-kavaci, a tedy Samotného Pána Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnosti Božství. Už jen náznak zpívání Nārāyaṇova jména může člověka zbavit všech hříšných reakcí za zabití ženy, krávy či brāhmaṇy. Polobozi radili Indrovi, aby vykonal oběť aśvamedha, která potěší Nārāyaṇa, neboť ten, kdo ji vykoná, se nezaplete do hříšných reakcí, ani kdyby zabil všechny obyvatele celého vesmíru.

Král Indra se řídil tímto pokynem polobohů a bojoval s Vṛtrāsurou, ale když ho zabil, spokojení byli všichni kromě Indry, který znal Vṛtrāsurovo postavení. Taková je povaha velké osobnosti. I když velká osobnost získá nějaké bohatství, je vždy zahanbená a lituje toho, získá-li ho neprávem. Indrovi bylo jasné, že se zapletl do hříšných reakcí za zabití brāhmaṇy, a dokonce viděl zosobněnou hříšnou reakci, jak ho pronásleduje. Strachy proto prchal z místa na místo a myslel na to, jak se zbavit svých hříchů. Vydal se k jezeru jménem Mānasa-sarovara a tam pod ochranou bohyně štěstí tisíc let meditoval. Během této doby vládl nebeským planetám jako Indrův zástupce Nahuṣa. Přitahovala ho však bohužel krása Indrovy manželky Śacīdevī a kvůli své hříšné touze musel v příštím životě přijmout tělo hada. Indra později s pomocí vznešených brāhmaṇů a světců vykonal velkou oběť, a tak se zbavil reakcí za hříšné zabití brāhmaṇy.

Sloka 1:: Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó králi Parīkṣite, jenž jsi tak ochotný rozdávat milodary, když byl Vṛtrāsura zabit, všechna vládnoucí božstva a všichni ostatní ve třech planetárních systémech byli okamžitě uspokojeni a zbaveni strastí — všichni až na Indru.

Sloka 2:: Poté se polobozi, velcí světci, obyvatelé Pitṛloky a Bhūtaloky, démoni, následovníci polobohů a také Pán Brahmā, Pán Śiva a polobozi podřízení Indrovi vrátili do svých domovů. Nikdo z nich však při odchodu nepromluvil s Indrou.

Sloka 3:: Mahārāja Parīkṣit se zeptal Śukadeva Gosvāmīho: Ó velký mudrci, co bylo příčinou Indrovy zasmušilosti? Přeji si to slyšet. Když zabil Vṛtrāsuru, všichni polobozi byli nesmírně šťastní. Proč byl tedy on sám nešťastný?

Sloka 4:: Śrī Śukadeva Gosvāmī odpověděl: Když byli velcí mudrci a polobozi znepokojeni neobyčejnou mocí Vṛtrāsury, všichni společně požádali Indru, aby ho zabil. Indra se však bál zabít brāhmaṇu, a proto jejich žádost odmítal.

Sloka 5:: Král Indra odpověděl: Když jsem zabil Viśvarūpu, obdržel jsem za to rozsáhlé hříšné reakce, ale ženy, země, stromy a voda mě obdařily svou přízní, a proto jsem mohl hřích rozdělit mezi ně. Jestliže však nyní zabiji Vṛtrāsuru, dalšího brāhmaṇu, jak se oprostím od hříšných reakcí?

Sloka 6:: Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Když to velcí mudrci slyšeli, odpověděli králi Indrovi: “Ó nebeský králi, budiž požehnán! Neměj strach. Vykonáme oběť aśvamedha, a zbavíme tě tak jakýchkoliv hříšných reakcí za zabití brāhmaṇy.”

Sloka 7:: Ṛṣiové pokračovali: Ó králi Indro, když někdo vykoná oběť aśvamedha a potěší tak Pána Nārāyaṇa, Jenž je Nejvyšší Osobností Božství, Nadduší a nejvyšším vládcem, může být zbaven hříšných reakcí, i kdyby pobil celý svět — o zabití démona, jako je Vṛtrāsura, ani nemluvě.

Sloka 8-9:: Ten, kdo zabil brāhmaṇu, krávu nebo svého otce, matku či duchovního mistra, může být okamžitě zbaven všech hříšných reakcí prostým zpíváním svatého jména Pána Nārāyaṇa. Stejným způsobem mohou být osvobozeni i další hříšníci, jako jsou pojídači psů a caṇḍālové, kteří stojí níže než śūdrové. Ty jsi však oddaný a my ti pomůžeme tak, že vykonáme velkou oběť koně. Jestliže takto potěšíš Pána Nārāyaṇa, proč by ses měl bát? Budeš osvobozen, i kdybys pobil celý vesmír včetně brāhmaṇů, ani nemluvě o zabití nepříjemného démona, jako je Vṛtrāsura.

Sloka 10:: Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Indra, povzbuzený slovy mudrců, zabil Vṛtrāsuru a poté ho provázela hříšná reakce za zabití brāhmaṇy (brahma-hatyā).

Sloka 11:: Na radu polobohů Indra zabil Vṛtrāsuru a pak kvůli tomuto hříchu trpěl. I když ostatní polobozi byli šťastní, jemu zabití Vṛtrāsury žádnou radost nepřinášelo. Ani jeho další dobré vlastnosti, jako tolerance a zámožnost, mu nepomohly odstranit jeho zármutek.

Sloka 12-13:: Indra viděl, jak ho pronásleduje zosobněná hříšná reakce v podobě ženy z nejnižší třídy, třídy caṇḍālů. Vypadala velmi staře. Všechny její údy se třásly, a jelikož byla postižená tuberkulózou, měla tělo a šaty potřísněné krví. Z úst jí vycházel nesnesitelný rybí zápach, který zamořoval celou ulici. Volala na Indru: “Počkej, počkej!”

Sloka 14:: Ó králi, Indra nejprve uprchl na nebe, ale i tam viděl, že ho žena zosobňující hřích pronásleduje. Tato čarodějnice mu byla v patách všude, kam zamířil. Nakonec se kvapem odebral na severovýchod a vstoupil do jezera Mānasa-sarovara.

Sloka 15:: Král Indra neustále myslel na to, jak by se mohl zbavit hříšné reakce za zabití brāhmaṇy. Žil tisíc let v jezeře, v jemných vláknech stonku lotosového květu, pro všechny neviditelný. Bůh ohně, který mu obvykle nosil jeho podíl ze všech yajñí, se bál vstoupit do vody, takže Indra prakticky hladověl.

Sloka 16:: Dokud žil král Indra pod vodou, kde setrvával v lotosovém stonku, Nahuṣa byl díky svému poznání, askezi a mystické síle obdařen schopností vládnout nebeskému království. Oslepený a poblouzněný mocí a bohatstvím však činil nevhodné návrhy Indrově manželce, se kterou si chtěl užívat, a proto byl proklet brāhmaṇou a později se stal hadem.

Sloka 17:: Moc Indrových hříchů byla oslabena vlivem Rudry, poloboha všech světových stran. Jelikož Indru chránila bohyně štěstí, manželka Pána Viṣṇua, která sídlí v trsech lotosů na jezeře Mānasa-sarovara, jeho hříšné činy ho nemohly ovlivnit. Striktním uctíváním Pána Viṣṇua se nakonec zbavil všech hříšných reakcí. Poté ho brāhmaṇové povolali zpět na nebeské planety a znovu zaujal své dřívější postavení.

Sloka 18:: Ó králi, když Pán Indra dospěl na nebeské planety, přistoupili k němu svatí brāhmaṇové a náležitě ho zasvětili do vykonání oběti koně (aśvamedha-yajñi) určené k potěšení Nejvyššího Pána.

Sloka 19-20:: Oběť koně vykonaná svatými brāhmaṇy zbavila Indru reakcí za všechny jeho hříchy, protože v ní uctil Nejvyšší Osobnost Božství. Ó králi, i když byl jeho hřích velice těžký, byl touto obětí okamžitě zrušen, tak jako mlhu rozptýlí vycházející slunce.

Sloka 21:: Marīci a další velcí mudrci obdařili krále Indru svou přízní. Vykonávali oběť přesně podle daných pravidel a uctili Nejvyšší Osobnost Božství, Nadduši, původní osobu. Tak získal Indra znovu své vznešené postavení a všichni mu opět vzdávali úctu.

Sloka 22-23:: Toto úžasné vyprávění obsahuje oslavování Nejvyšší Osobnosti Božství, Nārāyaṇa, jsou v něm výroky o vznešenosti oddané služby, popisy oddaných, jako je Indra a Vṛtrāsura, a pojednání o tom, jak se král Indra oprostil od svých hříchů a jak zvítězil v boji s démony. Ten, kdo této události porozumí, se zbaví všech hříšných reakcí. Učeným lidem se proto vždy doporučuje toto vyprávění číst. Kdo tak činí, bude úspěšný ve smyslových činnostech, zvětší se jeho bohatství a rozšíří se jeho sláva. Bude také zbaven všech hříšných reakcí, porazí všechny své nepřátele a jeho život se prodlouží. Jelikož je toto vyprávění po všech stránkách příznivé, učenci ho pravidelně poslouchají a opakují během každého festivalového dne.