Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 6.15.18-19

Verš

itthaṁ tvāṁ putra-śokena
magnaṁ tamasi dustare
atad-arham anusmṛtya
mahāpuruṣa-gocaram
anugrahāya bhavataḥ
prāptāv āvām iha prabho
brahmaṇyo bhagavad-bhakto
nāvāsāditum arhasi

Synonyma

ittham — takto; tvām — ty; putra-śokena — kvůli zármutku nad smrtí svého syna; magnam — pohroužený; tamasi — v temnotě; dustare — nepřekonatelné; a-tat-arham — nevhodné pro osobu, jako jsi ty; anusmṛtya — vzpomínající; mahā-puruṣa — Nejvyšší Osobnost Božství; gocaram — jenž jsi pokročilý co se týče porozumění; anugrahāya — abychom projevili přízeň; bhavataḥ — tobě; prāptau — přišli; āvām — my dva; iha — na toto místo; prabho — ó králi; brahmaṇyaḥ — ten, kdo spočívá v Nejvyšší Absolutní Pravdě; bhagavat-bhaktaḥ — pokročilý oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství; na — ne; avāsāditum — naříkat; arhasi — přísluší ti.

Překlad

Můj milý králi, jsi pokročilý oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství. Nehodí se, aby taková osobnost, jako jsi ty, naříkala nad ztrátou něčeho hmotného. Proto jsme za tebou oba přišli, abychom ti ulevili od tohoto falešného žalu, který je výsledkem tvého pohroužení v temnotě nevědomosti. Pro ty, kdo jsou pokročilí v oblasti duchovního poznání, není vůbec vhodné nechat se ovlivnit hmotnou ztrátou a ziskem.

Význam

Zde je několik velice důležitých slov. Slovo mahā-puruṣa označuje pokročilé oddané a také Nejvyšší Osobnost Božství. Mahā znamená “nejvyšší” a puruṣa znamená “osoba”. Ten, kdo neustále slouží Nejvyššímu Pánu, se nazývá mahā-pauruṣika. Někdy jsou tak oslovováni Śukadeva Gosvāmī a Mahārāja Parīkṣit. Oddaný se má neustále snažit sloužit pokročilým oddaným. O tom zpívá Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura:

tāṅdera caraṇa sevi bhakta-sane vāsa
janame janame haya, ei abhilāṣa

Oddaný má vždy usilovat o to, aby mohl žít ve společnosti pokročilých oddaných a sloužit Pánu prostřednictvím systému paramparā. Má sloužit misi Śrī Caitanyi Mahāprabhua plněním pokynů velkých Gosvāmīch z Vṛndāvanu. To se nazývá tāṅdera caraṇa sevi. Když slouží lotosovým nohám Gosvāmīch, má žít ve společnosti oddaných (bhakta-sane vāsa). To je starostí oddaného. Oddaný nemá usilovat o hmotný prospěch nebo naříkat nad hmotnou ztrátou. Když Aṅgirā Ṛṣi a Nārada viděli, že Mahārāja Citraketu, který byl pokročilým oddaným, poklesl do temnoty nevědomosti a naříkal nad hmotným tělem svého syna, ze své bezpříčinné milosti mu přišli poradit, aby mohl být z této nevědomosti vysvobozen.

Dalším význačným slovem je brahmaṇya. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je někdy oslavován modlitbou namo brahmaṇya-devāya, skládající poklony Pánu, Jemuž slouží oddaní. Tento verš proto říká: brahmaṇyo bhagavad-bhakto nāvāsāditum arhasi. To je znak pokročilého oddaného. Brahma-bhūtaḥ prasannātmā. Oddaný — pokročilá, seberealizovaná duše — nemá důvod k hmotné radosti či nářku. Je vždy transcendentální podmíněnému životu.