Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv šestý: Předepsané povinnosti lidstva » KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 6.17.37

Verš

iti bhāgavato devyāḥ
pratiśaptum alantamaḥ
mūrdhnā sa jagṛhe śāpam
etāvat sādhu-lakṣaṇam

Synonyma

iti — takto; bhāgavataḥ — nejvznešenější oddaný; devyāḥ — Pārvatī; pratiśaptum — proklít na oplátku; alantamaḥ — schopný po všech stránkách; mūrdhnā — svou hlavou; saḥ — on (Citraketu); jagṛhe — přijal; śāpam — prokletí; etāvat — tolik; sādhu-lakṣaṇam — příznak oddaného.

Překlad

Velký oddaný Citraketu měl takovou moc, že byl zcela způsobilý matku Pārvatī na oplátku také proklít, ale místo toho jen s velkou pokorou kletbu přijal a Pánu Śivovi a jeho manželce se poklonil. To je třeba vysoce hodnotit jako standardní chování vaiṣṇavy.

Význam

Když Pán Śiva matku Pārvatī poučil, pochopila, že prokletí Citraketua byla chyba. Král Citraketu byl tak vznešeného charakteru, že i když ho matka Pārvatī chybně proklela, okamžitě sestoupil ze svého letadla, poklonil se jí a přijal její kletbu. To již bylo vysvětleno: nārāyaṇa-parāḥ sarve na kutaścana bibhyati. Citraketu byl čestný a cítil, že jelikož ho Pārvatī chtěla proklít, může toto prokletí přijmout, jen aby ji potěšil. Tomu se říká sādhu-lakṣaṇam, vlastnost sādhua neboli oddaného. Jak vysvětlil Śrī Caitanya Mahāprabhu: tṛṇād api sunīcena taror api sahiṣṇunā. Oddaný má být vždy velice pokorný a mírný a vzdávat veškerou úctu druhým, zvláště výše postaveným. Jelikož ho chrání Nejvyšší Osobnost Božství, je vždy mocný, ale nechce svou moc projevovat zbytečně. Když má však nějakou moc méně inteligentní člověk, chce ji využít k tomu, aby získal smyslový požitek. Tak se oddaný nikdy nechová.