Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv šestý: Předepsané povinnosti lidstva » KAPITOLA DRUHÁ

Śrīmad-bhāgavatam 6.2.32

Verš

athāpi me durbhagasya
vibudhottama-darśane
bhavitavyaṁ maṅgalena
yenātmā me prasīdati

Synonyma

atha — proto; api — ačkoliv; me — mě; durbhagasya — takového nešťastníka; vibudha-uttama — vznešené oddané; darśane — protože jsem viděl; bhavitavyam — jistě jsou; maṅgalena — příznivé činnosti; yena — díky nimž; ātmā — vlastní já; me — mé; prasīdati — prožívá skutečné štěstí.

Překlad

Jsem zajisté odporný lotr a nešťastník, protože jsem se ponořil do oceánu hříšných činů, ale zásluhou svých dřívějších duchovních činností jsem přesto mohl spatřit ony čtyři vznešené osobnosti, které mě přišly zachránit. Díky jejich návštěvě jsem nyní nesmírně šťastný.

Význam

V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 22.54) je řečeno:

’sādhu-saṅga', ’sādhu-saṅga'—sarva-śāstre kaya
lava-mātra sādhu-saṅge sarva-siddhi haya

“Společnost oddaných doporučují všechny śāstry, protože díky jedinému okamžiku v takové společnosti může člověk získat semínko veškeré dokonalosti.” Na počátku svého života byl Ajāmila zajisté velice čistý a stýkal se s oddanými a brāhmaṇy; díky tomuto zbožnému jednání byl proto i v pokleslém stavu inspirovaný dát svému synovi jméno Nārāyaṇa. K tomu byl jistě veden dobrou radou zevnitř, od Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán říká v Bhagavad-gītě (15.15): sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — “Sídlím v srdci každého a ode Mne pocházejí vzpomínky, poznání i zapomnění.” Pán, který sídlí v srdci každého, je tak laskavý, že nikdy nezapomene na toho, kdo Mu někdy sloužil. Poskytl proto zevnitř Ajāmilovi příležitost dát nejmladšímu synovi jméno Nārāyaṇa, aby z lásky neustále volal: “Nārāyaṇe! Nārāyaṇe!” a byl tak v okamžiku smrti zachráněn z té nejhrozivější a nejnebezpečnější situace. Taková je Kṛṣṇova milost. Guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja — milostí gurua a Kṛṣṇy člověk dostane semínko bhakti. Tato společnost zachrání oddaného před tím největším strachem. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto měníme oddaným jména tak, aby jim připomínala Viṣṇua. Dokáže-li si oddaný v okamžiku smrti vzpomenout na své jméno — například Kṛṣṇadāsa nebo Govinda dāsa — může být zachráněn před tím největším nebezpečím. Změna jmen při zasvěcení je proto nepostradatelná. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tak pečlivé, že dává každému velkou příležitost nějakým způsobem vzpomínat na Kṛṣṇu.