Śrīmad-bhāgavatam 6.4.47

Slovo aham poukazuje na osobu. Ve Vedách je vysvětleno: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām — Pán je nejvyšší věčný mezi nespočetně mnoha věčnými a je nejvyšší živou bytostí mezi nesčetně mnoha živými bytostmi. Pán je osoba, která má také neosobní rysy; jak uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.11):

“Učení transcendentalisté, kteří znají Absolutní Pravdu, nazývají tuto neduální podstatu Brahman, Paramātmā nebo Bhagavān.” Chápání Paramātmy a neosobního Brahmanu přišlo v úvahu až po stvoření; před stvořením existoval pouze Bhagavān, Nejvyšší Osobnost Božství. Jak rozhodně prohlašuje Bhagavad-gītā (18.55), Osobnost Božství lze pochopit jedině prostřednictvím bhakti-yogy. Konečnou příčinou — nejvyšší příčinou stvoření — je Nejvyšší Pán, k Jehož pochopení vede jedině bhakti-yoga. Nelze Ho pochopit spekulativním filozofickým bádáním nebo meditací, neboť všechny tyto procesy vznikly až po hmotném stvoření. Neosobní a lokalizované pojetí Nejvyšší Osobnosti Božství jsou víceméně hmotně znečištěné. Skutečným duchovním procesem je proto bhakti-yoga. Pán říká: bhaktyā mām abhijānāti — “Poznat Mě lze jedině oddanou službou.” Před stvořením existoval Pán jako osoba, což zde vyjadřuje slovo aham. Když Ho Prajāpati Dakṣa viděl jako osobu, krásně oblečeného a ozdobeného, skutečně poznal význam tohoto slova aham prostřednictvím oddané služby.

Každá osoba je věčná. Jelikož Pán říká, že existoval jako osoba před stvořením (agre) a bude rovněž existovat po zničení, je osobou věčně. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura proto cituje následující verše ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.9.13 — 14):

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se zjevil ve Vṛndāvanu jako syn matky Yaśody, která Ho svázala provazem, stejně jako obyčejná matka svazuje hmotné dítě. Pro podobu Nejvyšší Osobnosti Božství (sac-cid-ānanda-vigrahu) ve skutečnosti neexistuje rozdělení na vnější a vnitřní, ale když se Pán zjevuje ve Své podobě, neinteligentní lidé Ho považují za obyčejnou osobu. Avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam — přestože přichází ve Svém vlastním těle, které se nikdy nemění, mūḍhové, neinteligentní lidé, si myslí, že neosobní Brahman přijal hmotné tělo, aby přišel v podobě osoby. Obyčejné živé bytosti přijímají hmotná těla, ale Nejvyšší Osobnost Božství nikoliv. Jelikož je Nejvyšší Osobnost Božství svrchovaným vědomím, je zde řečeno, že saṁjñāna-mātram (původní vědomí, vědomí Kṛṣṇy) bylo před stvořením neprojevené, přestože je vědomí Nejvyšší Osobnosti Božství původem všeho. Pán říká v Bhagavad-gītě (2.12): “Nikdy nebylo doby, kdy bych neexistoval Já, ty či všichni tito králové, a ani v budoucnosti nikdo z nás nepřestane existovat.” Osoba Pána je tedy Absolutní Pravdou v minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

Madhvācārya v této souvislosti cituje dva verše z Matsya Purāṇy:

Podoba Nejvyššího Pána je sac-cid-ānanda-vigraha, a proto po zničení všeho Pán zůstává ve Své původní podobě, ale jelikož těla ostatních živých bytostí jsou hmotná, hmota splývá s hmotou a jemná podoba duše zůstává v těle Pána. Pán nespí, ale obyčejné živé bytosti zůstávají spát až do dalšího stvoření. Neinteligentní člověk si myslí, že bohatství Nejvyššího Pána přestává po zničení existovat, ale to není pravda — v duchovním světě zůstává takové, jaké je; pouze v hmotném světě je vše zničeno. Brahma-līna, splynutí s Nejvyšším Brahmanem, není skutečná līna neboli zničení, neboť jemnohmotná podoba, která zůstává v záři Brahmanu, se po hmotném stvoření vrátí do hmotného světa a znovu přijme hrubohmotnou podobu. To je popsáno slovy bhūtvā bhūtvā pralīyate. Když je hmotné tělo zničeno, duše zůstává v jemné podobě, která později přijme další hmotné tělo. To platí pro podmíněné duše, ale Nejvyšší Osobnost Božství zůstává věčně ve Svém původním vědomí a duchovním těle.