Hlavní záložky
KAPITOLA SEDMÁ: Indrův přestupek vůči jeho duchovnímu mistrovi, Bṛhaspatimu
Tato kapitola popisuje, jak se Indra, král nebes, dopustil přestupku u nohou svého duchovního mistra, Bṛhaspatiho. Bṛhaspati kvůli tomu opustil polobohy, kteří potom neměli žádného kněze. Na jejich žádost se však později stal jejich knězem Viśvarūpa, syn brāhmaṇy Tvaṣṭy.
Jednou seděl král polobohů Indra vedle své manželky Śacīdevī, velebený různými polobohy, jako jsou Siddhové, Cāraṇové a Gandharvové, když tu do shromáždění přišel Bṛhaspati, duchovní mistr polobohů. Indra, který byl příliš pohroužen v hmotném bohatství, se zapomněl a neprojevil Bṛhaspatimu úctu. Ten tak poznal, že Indra je pyšný na svůj hmotný majetek, a aby ho poučil, okamžitě ze shromáždění zmizel. Indra se začal velice kát, neboť pochopil, že kvůli bohatství zapomněl uctít svého duchovního mistra. Opustil palác, aby se Bṛhaspatimu omluvil, ale nikde ho nemohl nalézt.
Kvůli svému neuctivému chování k duchovnímu mistrovi přišel Indra o všechno své bohatství a byl poražen démony, kteří ve velkém boji zvítězili nad polobohy a zmocnili se Indrova trůnu. Král Indra se později společně s ostatními polobohy uchýlil k Pánu Brahmovi. Pán Brahmā rozuměl tomu, co se stalo, a pokáral polobohy za přestupek vůči jejich duchovnímu mistrovi. Na Brahmův pokyn přijali polobozi za svého kněze brāhmaṇu Viśvarūpu, syna Tvaṣṭy. S Viśvarūpou v úloze kněze poté vykonávali yajñi a byli pak schopni porazit démony.
