Śrīmad-bhāgavatam 7.1.9

V Bhagavad-gītě (10.41) Pán říká:

“Věz, že všechny vznešené, krásné a působivé výtvory povstávají z pouhého zlomku Mé nádhery.” Měli jsme možnost vidět, že jeden člověk je schopen úžasných věcí, zatímco druhý nejenže nedokáže totéž, ale není schopen ani věcí, které vyžadují pouze trochu zdravého rozumu. Nakolik je oddaný obdařen přízní Nejvyšší Osobnosti Božství, si tedy lze ověřit podle jeho činností. V Bhagavad-gītě (10.10) Pán také říká:

“Těm, kteří Mi neustále s láskou slouží, dávám poznání, které jim umožní ke Mně dospět.” To je velmi praktické. Učitel poučuje studenta tehdy, když je student schopen chápat další učivo. Není-li, pak i přes učitelův výklad nemůže ve svém porozumění pokročit. To nemá nic společného s předpojatostí. Když Kṛṣṇa říká: teṣāṁ satata-yuktānāṁ bhajatāṁ prīti-pūrvakam / dadāmi buddhi-yogaṁ tam, vyjadřuje tím, že je připraven dát bhakti-yogu každému, ale živá bytost musí být schopna ji přijmout. To je tajemství úspěchu. Když tedy někdo vykonává znamenitou oddanou službu, přemýšlivý člověk chápe, že tohoto oddaného Kṛṣṇa obdarovává větší přízní.

Tomu není obtížné porozumět, ale závistiví jedinci nechtějí uznat, že Kṛṣṇa projevuje svou přízeň určitému oddanému na základě jeho pokročilosti. Tito pošetilci začnou závidět a snaží se činnosti pokročilého oddaného zlehčovat. To k vaiṣṇavismu nepatří. Vaiṣṇava má oceňovat službu, kterou Pánu prokazují druzí vaiṣṇavové. Z toho důvodu je ve Śrīmad-Bhāgavatamu popisován jako nirmatsara — vaiṣṇavové nikdy nezávidí druhým vaiṣṇavům ani komukoliv jinému, a proto jsou nazýváni nirmatsarāṇāṁ satām.

Bhagavad-gītā učí, že lze pochopit, jak je kdo prostoupen sattva-guṇou, rajo-guṇou nebo tamo-guṇou. V příkladech, které jsou zde uvedeny, zastupuje oheň kvalitu dobra. To, zda v nádobě hoří dřevo, benzín nebo jiné hořlavé látky, můžeme poznat podle velikosti ohně. Voda zase zastupuje rajo-guṇu, kvalitu vášně. Vodu obsahuje malý měch i rozlehlý Atlantský oceán a podle jejího množství v nádrži můžeme porozumět, jak velká je nádrž. Nebe zastupuje kvalitu nevědomosti a je přítomné v malé hliněné nádobě i v meziplanetárním prostoru. Podle množství sattva-guṇy, rajo-guṇy a tamo-guṇy tedy můžeme na základě náležitého posouzení zjistit, kdo je devatā neboli polobůh a kdo je asura, Yakṣa či Rākṣasa. Rozpoznat devatu, asuru či Rākṣasu nelze podle vzhledu; rozumný člověk to však pozná z činností dané osoby. Obecný popis podává Padma Purāṇa: viṣṇu-bhaktaḥ smṛto daiva āsuras tad-viparyayaḥ. Oddaný Pána Viṣṇua je polobůh, zatímco asura či Yakṣa je pravý opak. Asura není oddaným Pána Viṣṇua; pro svůj smyslový požitek se odevzdává polobohům, bhūtům, pretům a podobně. Kdo je devatā, kdo Rākṣasa a kdo asura, tedy můžeme posoudit podle chování.

Slovo ātmānam v tomto verši znamená paramātmānam. Paramātmā neboli Nadduše sídlí v srdci každého (antataḥ). To dokládá Bhagavad-gītā (18.61): īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati. Īśvara, Nejvyšší Pán, který je v srdci každého, dává každému pokyny podle jeho schopnosti je přijímat. Pokyny Bhagavad-gīty jsou přístupné všem, ale někteří lidé je chápou správně, zatímco jiní je chápou natolik scestně, že ani nejsou schopni věřit v existenci Kṛṣṇy, přestože čtou Kṛṣṇovu knihu. Gītā uvádí: śrī-bhagavān uvāca, čímž vyjadřuje, že promluvil Kṛṣṇa, ale oni přesto nemohou Kṛṣṇu poznat. Důvodem toho je jejich nešťastný stav či neschopnost, způsobená rajo-guṇou a tamo-guṇou, kvalitami vášně a nevědomosti. Kvůli těmto kvalitám nejsou schopni Kṛṣṇu ani poznat, zatímco pokročilý oddaný, jako je Arjuna, Ho zná a oslavuje Ho slovy: paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān — “Jsi Nejvyšší Osobnost Božství, konečné útočiště a jsi nejčistší.” Kṛṣṇa je přístupný všem, ale je třeba mít schopnost Ho poznat.

Podle vnějších rysů nezjistíme, kdo je obdařen Kṛṣṇovou přízní a kdo ne. Na základě postoje živé bytosti se Kṛṣṇa stává buď jejím přímým rádcem, nebo se pro ni stává neznámým. To není Kṛṣṇova předpojatost; je to Jeho reakce na schopnost živé bytosti Ho poznat. Charakteristiky Kṛṣṇy jsou projeveny úměrně její přístupnosti — podle toho, zda je devatou, asurou, Yakṣou či Rākṣasou. Méně inteligentní lidé mylně považují toto úměrné projevování Kṛṣṇovy moci za Jeho předpojatost; ve skutečnosti se však o nic takového nejedná. Pán přeje všem stejně a každý rozvíjí vědomí Kṛṣṇy podle své schopnosti přijímat Jeho přízeň. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti uvádí následující praktický příklad. Na nebi je mnoho svítících těles. I když je v noci tma, měsíc jasně září a lze ho přímo vnímat. Slunce ve dne rovněž vydává oslnivý jas. Když jsou však tato svítící tělesa zahalena mraky, nelze je zřetelně vidět. Čím více rozvíjíme sattva-guṇu, tím více se projevuje náš jas v oddané službě, a čím více nás zahaluje rajo-guṇa a tamo-guṇa, tím méně je náš jas viditelný. To proto, že jsme těmito guṇami pokryti. Viditelnost našich vlastností nezávisí na předpojatosti Nejvyšší Osobnosti Božství; odpovídá různým pokryvům, které mají různé rozměry. Tak může každý pochopit, jak dalece pokročil v rozvoji sattva-guṇy, a nakolik je pod vlivem rajo-guṇy a tamo-guṇy.