Hlavní záložky
KAPITOLA DESÁTÁ: Prahlāda, nejlepší ze vznešených oddaných
Tato kapitola popisuje, jak Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Nṛsiṁhadeva, potěšil Prahlāda Mahārāje a pak zmizel. Popisuje rovněž požehnání, které dostal Pán Śiva.
Pán Nṛsiṁhadeva chtěl Prahlādu Mahārājovi udělit řadu požehnání, ale Prahlāda žádné z nich nepřijal, neboť je považoval za překážky na cestě duchovního pokroku. Namísto toho se zcela odevzdal u Pánových lotosových nohou. Řekl: “Pokud se kdokoliv, kdo vykonává oddanou službu Pánu, modlí o vlastní smyslový požitek, nelze ho nazvat čistým oddaným, ba dokonce ani oddaným. Lze ho jedině označit jako obchodníka, který jen dává a bere. Také pán, jenž chce potěšit svého služebníka za službu, kterou od něho přijímá, není skutečný pán.” Prahlāda Mahārāja tedy Nejvyšší Osobnost Božství o nic nežádal. Místo toho řekl, že pokud mu Pán chce dát nějaké požehnání, tak ať ho ujistí, že nikdy nebude muset přijmout nic pro uspokojení hmotných tužeb. Výměna oddané služby za chtivé touhy je velice častým jevem. Jakmile se probudí chtivé touhy, zničí všechny smysly, mysl, život, duši, náboženské zásady, trpělivost, inteligenci, stud, krásu, sílu, paměť a pravdivost. Čistou oddanou službu lze vykonávat jedině tehdy, když je mysl zbavená hmotných tužeb.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, byl s Prahlādem Mahārājem díky jeho čisté oddanosti velice spokojen, ale přesto mu dal jedno hmotné požehnání — že bude v tomto světě dokonale šťastný a v příštím životě bude žít na Vaikuṇṭě. Dal mu požehnání, že až do konce manvantary bude králem hmotného světa, a přestože bude žít v hmotném světě, bude mít vždy příležitost naslouchat o slávě Pána a plně na Něm záviset, a tak Mu bude sloužit na úrovni ryzí bhakti-yogy. Doporučil Prahlādovi, aby konal oběti prostřednictvím bhakti-yogy, neboť to je povinností krále.
Prahlāda Mahārāja přijal vše, co mu Pán nabídl, a modlil se k Pánu, aby vysvobodil jeho otce. V odpověď na tuto modlitbu ho Pán ujistil, že v rodině čistého oddaného jako on je vysvobozen nejen jeho otec, ale i dvacet jedna generací předků. Pán rovněž Prahlāda požádal, aby vykonal pohřební obřady pro svého otce.
Poté Pánu přednesl mnohé modlitby Brahmā, jenž byl také přítomen, a vyjádřil, jak je Mu zavázán za požehnání, která Pán poskytl Prahlādovi Mahārājovi. Pán Brahmovi poradil, aby již nikdy nedával požehnání asurům jako v případě Hiraṇyakaśipua, neboť taková požehnání podporují jejich hanebné sklony. Poté Pán Nṛsiṁhadeva zmizel. Toho dne Pán Brahmā a Śukrācārya dosadili Prahlāda Mahārāje na trůn vládce celého světa.
Tak popsal Nārada Muni Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi charakter Prahlāda Mahārāje, a dále hovořil o tom, jak Pán Rāmacandra zabil Rāvaṇu a jak byli v Dvāpara-yuze zabiti Śiśupāla a Dantavakra. Śiśupāla ovšem splynul s Pánem a tak dosáhl sāyujya-mukti. Nārada Muni velebil Yudhiṣṭhira Mahārāje, protože Nejvyšší Pán, Kṛṣṇa, byl největším příznivcem a přítelem Pāṇḍuovců a téměř neustále pobýval v jejich domě. Pāṇḍuovcům tedy přálo větší štěstí než Prahlādovi Mahārājovi.
Později Nārada Muni popsal, jak démon Maya Dānava postavil Tripuru pro démony, kteří získali velkou moc a porazili polobohy. Na oplátku za tuto porážku Pán Rudra, Śiva, Tripuru zničil; proto je také známý pod jménem Tripurāri. Polobozi si za to Rudry velice vážili a uctívali ho. Toto vyprávění kapitolu uzavírá.
