SB 7.10.6

ahaṁ tv akāmas tvad-bhaktas
tvaṁ ca svāmy anapāśrayaḥ
nānyathehāvayor artho
rāja-sevakayor iva
Překlad slovo od slova: 
aham — co se mě týče; tu — ovšem; akāmaḥ — bez hmotné touhy; tvat-bhaktaḥ — zcela poután k Tobě bez jakékoliv motivace; tvam ca — Ty také; svāmī — skutečný pán; anapāśrayaḥ — bez motivace (nestáváš se pánem s nějakou motivací); na — ne; anyathā — abychom spolu neměli tento vztah pána a služebníka; iha — zde; āvayoḥ — naše; arthaḥ — jakákoliv motivace (Osobnost Božství je pravý pán a Prahlāda Mahārāja je čistý oddaný bez jakýchkoliv materialistických motivací); rāja — krále; sevakayoḥ — a služebníka; iva — jako (stejně jako král vybírá daně ve prospěch služebníka a občané platí daně ve prospěch krále).
Překlad: 
Ó můj Pane, jsem Tvůj ničím nemotivovaný služebník a Ty jsi můj věčný pán. Není třeba, abychom byli čímkoliv jiným než pánem a služebníkem. Ty jsi přirozeně můj pán a já jsem přirozeně Tvůj služebník. Nemáme žádný jiný vztah.
Význam: 

Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa' — každá živá bytost je věčně služebníkem Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītě (5.29) Pán Kṛṣṇa říká: bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka-maheśvaram — “Jsem vlastníkem všech planet a nejvyšším poživatelem.” To je přirozené postavení Pána, a přirozeným postavením živé bytosti je odevzdat se Mu (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaranaṁ vraja). Trvá-li tento vztah, pak mezi pánem a služebníkem věčně vládne skutečné štěstí. Když je však narušen, živá bytost chce být šťastná nezávisle a myslí si, že pán je tím, kdo jí dá to, co si poručí. Tímto způsobem nemůže být nikdo šťastný. Pán také nemá posluhovat touhám služebníka. Pokud tak činí, není to skutečný pán. Skutečný pán nařizuje: “Musíš dělat toto,” a skutečný služebník příkazu ihned uposlechne. Dokud není navázán tento vztah mezi Nejvyšším Pánem a podřízenou živou bytostí, o skutečném štěstí nemůže být ani řeči. Živá bytost je āśraya, vždy podřízená, a Svrchovaná Osobnost Božství je viṣaya, nejvyšší objekt jejího zájmu, cíl života. Nešťastníci polapení v tomto hmotném světě to nevědí. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum — jelikož jsou všichni v tomto hmotném světě oklamáni hmotnou energií, nevědí, že jediným životním cílem je přijít do styku s Pánem Viṣṇuem.

ārādhanānāṁ sarveṣāṁ
viṣṇor ārādhanaṁ param
tasmāt parataraṁ devi
tadīyānāṁ samarcanam

V Padma Purāṇě vysvětluje Pán Śiva své manželce Pārvatī, bohyni Durze, že nejvyšším cílem života je uspokojit Pána Viṣṇua, jehož lze potěšit jedině uspokojením Jeho služebníka. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto učí: gopī-bhartuḥ pada-kamalayor dāsa-dāsānudāsaḥ. Je třeba se stát služebníkem služebníka. Prahlāda Mahārāja se také modlil k Pánu Nṛsiṁhadevovi, aby mohl být služebníkem Pánova služebníka. To je předepsaná metoda oddané služby. Jakmile oddaný zatouží, aby mu Pán dodával to, co si poručí, Nejvyšší Osobnost Božství okamžitě odmítne být pánem takového motivovaného oddaného. V Bhagavad-gītě (4.11) Pán říká: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. “Každého odměňuji podle toho, nakolik se Mi odevzdá.” Materialisté se obvykle zajímají o hmotný zisk. Dokud se člověk nevzdá těchto nečistých pohnutek, nedostane možnost vrátit se domů, zpátky k Bohu.