SB 7.11.14

viprasyādhyayanādīni
ṣaḍ-anyasyāpratigrahaḥ
rājño vṛttiḥ prajā-goptur
aviprād vā karādibhiḥ
Překlad slovo od slova: 
viprasya — brāhmaṇy; adhyayana-ādīni — čtení Véd atd; ṣaṭ — šest (studovat Védy, učit Védy, uctívat Božstva, učit uctívání, přijímat milodary a dávat milodary); anyasya — těch, kteří nejsou brāhmaṇy (kṣatriyů); apratigrahaḥ — nepřijímající milodary (kṣatriyové mohou provádět pět dalších činností předepsaných brāhmaṇům); rājñaḥ — kṣatriyi; vṛttiḥ — prostředky k zaopatření obživy; prajā-goptuḥ — který se stará o své podřízené; aviprāt — od těch, kteří nejsou brāhmaṇy; vā — nebo; kara-ādibhiḥ — vybíráním daní z příjmu, celních poplatků, pokut atd.
Překlad: 
Brāhmaṇa má stanoveno šest povinností. Kṣatriya může konat pět z nich, ale nesmí přijímat milodary. Králi či kṣatriyovi není dovoleno vymáhat daně od brāhmaṇů, ale může si zajistit živobytí vybíráním minimálních daní, celních poplatků a pokut od ostatních podřízených.
Význam: 

Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvětluje postavení brāhmaṇů a kṣatriyů následovně. Brāhmaṇové mají šest předepsaných povinností, z nichž tři jsou nevyhnutelné — studovat Védy, uctívat Božstva a dávat milodary. Tím, že brāhmaṇové učí, vedou druhé k uctívání Božstev a přijímají dary, získávají vše potřebné k životu. To rovněž dokládá Manu-saṁhitā:

ṣaṇṇāṁ tu karmaṇām asya
trīṇi karmāṇi jīvikā
yajanādhyāpane caiva
viśuddhāc ca pratigrahaḥ

Ze šesti předepsaných povinností brāhmaṇů jsou tři nezbytné: uctívání Božstev, studium Véd a dobročinnost. Za to má brāhmaṇa přijímat milodary. To má být zdroj jeho obživy. Nesmí mít žádné jiné zaměstnání. Śāstry zvláště zdůrazňují, že ten, kdo se prohlašuje za brāhmaṇu, nesmí vstupovat do ničích služeb; tím by ze svého postavení poklesl a stal se śūdrou. Śrīla Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī patřili k vysoce ctěné rodině, ale jelikož vstoupili do služeb navaba Husajna Šáha — a nikoliv jako obyčejní úředníci, ale jako ministři — byli vyloučeni z bráhmanské komunity. Začali se podobat muslimům a dokonce si změnili jména. K tomu, aby mohl brāhmaṇa přijímat milodary, musí být bytostně čistý. Milodary náleží právě takovým osobám. Ten, kdo jedná jako śūdra, nemůže přijímat milodary, třebaže se narodil v rodině brāhmaṇů; to je přísně zakázané. Ani kṣatriyové nemohou přijímat milodary, přestože jsou téměř stejně kvalifikovaní jako brāhmaṇové. To je v tomto verši striktně zakázáno slovem apratigraha. Milodary tedy nesmějí přijímat ani kṣatriyové, natož pak nižší společenské třídy. Král či vláda mohou od občanů vybírat různé poplatky—v podobě daní z příjmu, cla, pokut a podobně — za předpokladu, že dokáží svým podřízeným poskytnout úplnou ochranu a zajistit bezpečnost jejich životů a majetku. Není-li toho král schopen, nemůže vybírat daně. Za žádných okolností však nesmí vymáhat daně na brāhmaṇech a vaiṣṇavech, kteří se plně věnují rozvíjení vědomí Kṛṣṇy.