SB 7.14.16
sarvāḥ syur yajña-sampadaḥ
vaitānikena vidhinā
agni-hotrādinā yajet
Jestliže gṛhastha neboli hospodář nabyl dostatečného védského vzdělání a také dostatečného bohatství, aby mohl provádět uctívání pro potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství, musí vykonávat yajñi podle pokynů autorizovaných písem. Bhagavad-gītā (3.9) jednoznačně uvádí: yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ — každý se má věnovat svému zaměstnání, ale výsledky je třeba obětovat k uspokojení Nejvyššího Pána. Má-li někdo to štěstí, že vlastní transcendentální poznání i peníze, s nimiž může konat oběti, musí tak činit podle pokynů daných v śāstrách. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (12.3.52) je řečeno:
kṛte yad dhyāyato viṣṇuṁ
tretāyāṁ yajato makhaiḥ
dvāpare paricaryāyāṁ
kalau tad dhari-kīrtanāt
Celá védská civilizace sleduje uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství. To bylo v Satya-yuze možné pomocí meditace o Nejvyšším Pánu v srdci a v Tretā-yuze vykonáváním nákladných yajñí. Téhož cíle bylo možné dosáhnout v Dvāpara-yuze uctíváním Pána v chrámu, a v tomto věku Kali jeho dosažení umožňuje saṅkīrtana-yajña. Ten, kdo má vzdělání a bohatství, je tedy musí použít k uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství tak, že bude pomáhat saṅkīrtanovému hnutí, které již existuje — hnutí Hare Kṛṣṇa neboli hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Všichni vzdělaní a bohatí lidé se musí připojit k tomuto hnutí, neboť peníze a vzdělání jsou určeny ke službě Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud tyto cenné prostředky nejsou využity ve službě Pánu, jsou nevyhnutelně zapojeny ve službě māyi. Vzdělání takzvaných vědců, filozofů a básníků nyní slouží māyi, a stejně tak i majetek bohatých lidí. Sloužit māyi ovšem znamená vytvářet na světě chaos. Bohatí a vzdělaní lidé by proto měli obětovat své poznání a bohatství v zájmu uspokojování Nejvyššího Pána a připojit se k tomuto saṅkīrtanovému hnutí (yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyair yajanti hi sumedhasaḥ).
