Śrīmad-bhāgavatam 7.14.40
Verš
saṁśraddhāya saparyayā
upāsata upāstāpi
nārthadā puruṣa-dviṣām
Synonyma
tataḥ — poté; arcāyām — Božstvo; harim — které je Nejvyšší Osobnost Božství (jelikož podoba Pána je s Pánem totožná); kecit — někdo; saṁśraddhāya — s velkou vírou; saparyayā — a s příslušnými potřebami; upāsate — uctívá; upāstā api — ačkoliv uctívá Božstvo (s vírou a pravidelně); na — ne; artha-dā — prospěšné; puruṣa-dviṣām — pro ty, kdo jsou plni zášti vůči Pánu Viṣṇuovi a Jeho oddaným.
Překlad
Někdy začínající oddaný s veškerými předepsanými potřebami uctívá Pána jako Božstvo, ale jelikož je plný zášti vůči zmocněným oddaným Pána Viṣṇua, Pán není s jeho oddanou službou nikdy spokojen.
Význam
Uctívání Božstva je zvláště určené k očištění začínajících oddaných. Kázání je však důležitější. V Bhagavad-gītě (18.69) je řečeno: na ca tasmān manuṣyeṣu kaścin me priya-kṛttamaḥ — oddaný, který chce získat uznání Nejvyšší Osobnosti Božství, musí kázat o slávě Pána. Ten, kdo uctívá Božstvo, proto musí být ke kazatelům nesmírně uctivý; jinak tím, že bude pouze uctívat Božstvo, zůstane jen na nižším stupni oddanosti.