Hlavní záložky

KAPITOLA PATNÁCTÁ: Pokyny pro civilizované lidské bytosti

Obsah patnácté kapitoly lze shrnout následujícím způsobem: v minulé kapitole jsme se dočetli, jak Śrī Nārada Muni dokázal důležitost brāhmaṇy ve společnosti. Nyní poukáže na rozdíly mezi různými druhy brāhmaṇů. Někteří z brāhmaṇů jsou hospodáři a většinou lpí na plodonosných činnostech a zlepšování společenských podmínek. Výše než oni však stojí brāhmaṇové, které přitahuje askeze a kteří opouštějí rodinný život a odcházejí do ústraní. Těm se říká vānaprasthové. Další brāhmaṇové mají velký zájem studovat Védy a vysvětlovat jejich význam druhým. Ti se nazývají brahmacārīni. A brāhmaṇové, kteří se zajímají o různé druhy yogy, zvláště o bhakti-yogu a jñāna-yogu, jsou většinou sannyāsīni, členové stavu odříkání.

Co se týče hospodářů, ti se věnují různým činnostem popsaným v písmech — zvláště obětují předkům a dávají jiným brāhmaṇům jako milodary vše, co se k takovým obětem používá. Milodary se obvykle dávají sannyāsīnům, brāhmaṇům ve stavu odříkání. Pokud sannyāsī není přítomný, je možné dát milodar ženatým brāhmaṇům, kteří se věnují plodonosným činnostem.

Nikdo by neměl příliš komplikovaně připravovat obřad śrāddha, kdy se předkládají obětiny předkům. Nejlepší způsob je rozdávat všem předkům a příbuzným bhāgavata-prasādam (jídlo, které bylo nejprve nabídnuto Kṛṣṇovi). To je prvotřídní obřad śrāddha. Při tomto obřadu není třeba obětovat nebo jíst maso. Zvířata se nesmějí zbytečně zabíjet. Lidé na nižší společenské úrovni si libují v obětování zvířat, ale ten, kdo má hlubší poznání, musí od tohoto zbytečného násilí upustit.

Brāhmaṇové mají plnit své povinnosti týkající se uctívání Pána Viṣṇua. Ti, kdo mají vyšší poznání náboženských zásad, se musí vyhýbat pěti druhům bezbožnosti zvaným vidharma, para-dharma, dharmābhāsa, upadharma a chala-dharma. Člověk musí jednat podle náboženských zásad, které odpovídají jeho přirozenému postavení; není pravda, že se každý musí držet stejného druhu náboženství. Obecnou zásadou je, že chudý člověk nemá zbytečně usilovat o hospodářský rozvoj. Nanejvýš příznivé je postavení toho, kdo upustí od takového úsilí, aby se místo toho věnoval oddané službě.

Ten, kdo není v mysli spokojený, poklesne. Člověk musí překonat chtíč, hněv, chamtivost, strach, nářek, iluzi, zděšení, zbytečné hovory o hmotných záležitostech, násilí, čtyři druhy utrpení hmotného světa a tři hmotné kvality. To je cíl lidského života. Když člověk nemá víru v duchovního mistra, který se neliší od Śrī Kṛṣṇy, nebude mít ze čtení śāster žádný prospěch. Nikdy bychom neměli považovat duchovního mistra za obyčejnou lidskou bytost, i když ho členové jeho rodiny mohou takto brát. Meditace a další metody askeze jsou užitečné jedině tehdy, když pomáhají v dosažení vědomí Kṛṣṇy; jinak jsou pouhou ztrátou času a zbytečným úsilím. Neoddané vede taková meditace a askeze k poklesnutí.

Každý hospodář by měl být velmi opatrný, neboť i navzdory své snaze přemoci smysly může neblahým vlivem styků s příbuznými poklesnout. Gṛhastha se tedy musí stát vānaprasthou či sannyāsīnem, žít v ústraní a spokojit se s jídlem, které získá žebráním od domu k domu. Musí recitovat oṁkāru nebo zpívat Hare Kṛṣṇa mantru, a tak bude ve svém nitru pociťovat transcendentální blaženost. Pokud však někdo přijme sannyās a poté se opět vrátí k životu gṛhasthy, je nazýván vāntāśī, což znamená “ten, kdo pojídá vlastní zvratky”. Takový člověk nemá ani kouska studu. Hospodář nemá upouštět od obřadů a sannyāsī nemá žít ve společnosti. Pokud sannyāsīna rozrušují smysly, je to podvodník ovlivněný kvalitami vášně a nevědomosti. Když někdo přijme úlohu na úrovni dobra a začne se zabývat lidumilnými činnostmi, jeho jednání se stane překážkou na cestě oddané služby.

Nejlepší metodou, jak dosáhnout pokroku v oddané službě, je řídit se pokyny duchovního mistra, neboť jedině pod jeho vedením lze ovládnout smysly. Dokud člověk nerozvine úplné vědomí Kṛṣṇy, může poklesnout. Při konání obřadů a jiných plodonosných činností samozřejmě také hrozí mnohá nebezpečí na každém kroku. Plodonosné jednání se dělí na dvě části. Kvůli plodonosným činnostem, které jsou označovány jako cesta dharmy, musí živá bytost procházet koloběhem zrození a smrti, ale pokud někdo přijme cestu mokṣi neboli osvobození, která je v Bhagavad-gītě popsána jako arcanā-mārga, bude moci tento koloběh opustit. Védy tyto dvě cesty nazývají pitṛ-yāna a deva-yāna. Ti, kdo se ubírají po cestách pitṛ-yāna a deva-yāna, nejsou nikdy zmateni, i když ještě dlí v hmotném těle. Monistický filozof, který se postupně zdokonaluje v ovládání smyslů, chápe, že cílem všech āśramů (životních stavů) je dosáhnout osvobození. Člověk musí žít a jednat podle śāster.

Stane-li se ten, kdo koná védské obřady, oddaným, pak i když je gṛhasthou, může obdržet bezpříčinnou milost Kṛṣṇy. Cílem oddaného je vrátit se domů, zpátky k Bohu. Svrchovanou vůlí Osobnosti Božství oddaný rozvíjí duchovní vědomí i bez konání obřadů. Skutečného úspěchu v rozvoji duchovního vědomí může člověk dosáhnout milostí oddaných, a je-li k oddaným neuctivý, může z duchovní úrovně poklesnout. V této souvislosti Nārada Muni vyprávěl, jak poklesl z království Gandharvů, jak se narodil v rodině śūdrů a jak se díky službě vznešeným brāhmaṇům stal synem Pána Brahmy a mohl znovu zaujmout své transcendentální postavení. Po dovyprávění všech těchto příběhů Nārada Muni velebil milost, které se od Pána dostávalo Pāṇḍuovcům. Mahārāja Yudhiṣṭhira byl po vyslechnutí Nāradova vyprávění zaplaven extatickou láskou ke Kṛṣṇovi. Pak Nārada Muni opustil ono místo a vrátil se do svého sídla. Śukadeva Gosvāmī uzavřel popis různých potomků dcer Dakṣi a tím ukončuje sedmý zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu.

SB 7.15.1 — Nārada Muni pokračoval: Můj milý králi, někteří brāhmaṇové jsou velice poutáni k plodonosnému jednání, další lpí na askezi a jiní studují védskou literaturu, zatímco někteří — i když těch je velice málo — rozvíjejí poznání a praktikují různé druhy yogy, zvláště bhakti-yogu.
SB 7.15.2 — Ten, kdo chce vysvobodit předky nebo sám sebe, má dávat milodary brāhmaṇovi, který je stoupencem neosobního monismu (jñāna-niṣṭhā). Tam, kde takový pokročilý brāhmaṇa není přítomný, lze dávat milodary brāhmaṇovi zaměřenému na plodonosné jednání (karma-kāṇḍa).
SB 7.15.3 — K obětování polobohům má člověk přizvat jen dva brāhmaṇy a k obětování předkům může přizvat tři. V obou případech však také postačí jen jeden brāhmaṇa. Ani ten, kdo je bohatý, se při těchto příležitostech nemá snažit zvát více brāhmaṇů nebo dělat nějaké nákladné přípravy.
SB 7.15.4 — Pokud někdo zařizuje, aby během obřadu śrāddha nasytil mnoho brāhmaṇů či příbuzných, nastanou nesrovnalosti týkající se doby, místa, prokazování úcty a složek obřadu, uctívané osoby a metody uctívání.
SB 7.15.5 — Naskytne-li se člověku příležitost být v příznivou dobu na vhodném místě, má Božstvu Nejvyšší Osobnosti Božství s láskou obětovat jídlo připravené na ghí a pak toto prasādam nabídnout vhodné osobě—vaiṣṇavovi nebo brāhmaṇovi. To mu zaručí trvalý blahobyt.
SB 7.15.6 — Prasādam je třeba nabízet polobohům, světcům, předkům, lidem obecně, vlastní rodině, příbuzným a přátelům a všechny přitom vidět jako oddané Nejvyšší Osobnosti Božství.
SB 7.15.7 — Ten, kdo zná náboženské zásady, nemá nikdy při obřadu śrāddha obětovat nic takového, jako je maso, vejce nebo ryby, a dokonce ani když je kṣatriya, nemá sám tyto věci jíst. Je-li vhodné jídlo připravené na ghí nabídnuto světcům, celá slavnost těší předky a Nejvyššího Pána, kteří nejsou nikdy spokojeni, když se ve jménu oběti zabíjejí zvířata.
SB 7.15.8 — Těm, kdo chtějí pokročit v rozvoji vyššího náboženství, se doporučuje vzdát se vůči jiným živým bytostem veškeré zášti na úrovni těla, slov i mysli. Žádné náboženství není vyšší než toto.
SB 7.15.9 — Lidé, kteří dokáží posoudit oběti s inteligencí, kteří skutečně znají náboženské zásady a jsou prosti hmotných tužeb, ovládají své já díky ohni duchovního poznání neboli poznání Absolutní Pravdy, jež se v nich probudilo. Ti mohou zanechat vykonávání obřadů.
SB 7.15.10 — Když zvířata, která mají být obětována, vidí člověka provádějícího oběť, mají velký strach a myslí si: “Tento krutý konatel obětí, který nezná jejich účel a jehož uspokojuje zabíjení ostatních, jistě zabije i nás!”
SB 7.15.11 — Ten, kdo si je skutečně vědom náboženských zásad a není ohavně krutý k nebohým zvířatům, má tedy den za dnem šťastně konat pravidelné i příležitostné oběti s jídlem, jež snadno získá milostí Pána.
SB 7.15.12 — Existuje pět druhů bezbožnosti: naprostá bezbožnost (vidharma), náboženské zásady, které člověku nepřísluší (para-dharma), okázalé náboženství (ābhāsa), rádoby náboženství (upadharma) a podvodné náboženství (chala-dharma). Ten, kdo ví, co je skutečný náboženský život, je musí zavrhnout jako bezbožné.
SB 7.15.13 — Náboženské zásady, které člověku brání v následování jeho vlastního náboženství, se nazývají vidharma. Náboženské zásady zavedené druhými jsou označovány jako para-dharma. Nový druh náboženství vytvořený někým, kdo je nemístně pyšný a staví se proti zásadám Ved, se nazývá upadharma. A výkladu vzniklému překrucováním významu slov se říká chala-dharma.
SB 7.15.14 — Okázalý náboženský systém vymyšlený člověkem úmyslně zanedbávajícím předepsané povinnosti svého životního stavu se nazývá ābhāsa (matný odraz či zdánlivá podobnost). Pokud však člověk plní povinnosti předepsané pro jeho āśram či varṇu, proč by to nemělo stačit ke zmírnění veškerého hmotného utrpení?
SB 7.15.15 — I když je člověk chudý, nemá se snažit zlepšovat svou ekonomickou situaci, jen aby udržoval tělo a duši pohromadě nebo aby se stal slavným náboženským představitelem. Velká krajta, jež leží na jednom místě, získává potravu, kterou potřebuje k přežití, aniž by se o to snažila; podobně ten, kdo nemá žádné touhy, získá obživu, aniž by o to usiloval.
SB 7.15.16 — Člověk, který je spokojený a spojuje své činnosti s Nejvyšší Osobností Božství sídlící v srdci každého, vychutnává transcendentální štěstí, aniž by usiloval o své zaopatření. Jak může takové štěstí zažít materialista, který puzen chtíčem a chamtivostí putuje na všechny světové strany s touhou hromadit bohatství?
SB 7.15.17 — Tomu, kdo má vhodné boty, nehrozí nebezpečí, ani když kráčí trním či po kamenech. Vše je pro něho příznivé. A pro toho, kdo je vždy spokojený ve svém nitru, neexistuje neštěstí; je šťastný všude.
SB 7.15.18 — Můj milý králi, člověk spokojený ve svém nitru může být šťastný, i když pouze pije vodu. Pokud je však někdo hnán svými smysly, zvláště jazykem a genitáliemi, musí k jejich uspokojení přijmout úlohu domácího psa.
SB 7.15.19 — Pokud oddaný či brāhmaṇa není spokojený na úrovni vlastního já, kvůli nenasytnosti smyslů se vytrácí jeho duchovní síla, vzdělání, askeze a sláva, a jeho poznání postupně zaniká.
SB 7.15.20 — Je-li člověk sužován hladem a žízní, uspokojí své silné tělesné touhy a potřeby, když se nají. Pokud se rozhněvá, svůj hněv ukojí tím, že někoho potrestá, a následnými reakcemi. Neplatí to však v případě chamtivosti — chamtivý člověk nebude spokojený, ani když dobude všechny světové strany nebo okusí všechny požitky na světě.
SB 7.15.21 — Ó králi Yudhiṣṭhire, mnozí lidé s četnými zkušenostmi, právní poradci, velcí učenci a lidé způsobilí předsedat učeným shromážděním klesají do pekelného stavu života kvůli nespokojenosti se svým postavením.
SB 7.15.22 — Člověk se má vzdát chtivých tužeb po smyslovém požitku pomocí rozhodného plánování. Hněv má přemoci tím, že se vzdá zášti, chamtivost rozebíráním nevýhod hromadění majetku a strachu se má zbavit rozhovory o pravdě.
SB 7.15.23 — Rozhovory o duchovním poznání může člověk překonat nářek a iluzi, sloužením velkému oddanému se může zbavit pýchy, mlčením se může vyhnout překážkám na cestě mystické yogy a zanecháním smyslového požitku může překonat násilí.
SB 7.15.24 — Náležitým chováním prostým závisti má člověk vzdorovat utrpení, jež pochází od jiných živých bytostí, meditací v transu utrpení způsobenému prozřetelností a praktikováním haṭha-yogy, prāṇāyāmy atd. utrpení způsobenému tělem a myslí. Rozvojem kvality dobra, zvláště v ohledu jedení, má překonat spánek.
SB 7.15.25 — Rozvíjením kvality dobra musí člověk překonat kvality vášně a nevědomosti a poté se musí od kvality dobra odpoutat tím, že se povznese na úroveň śuddha-sattvy. Toho všeho může automaticky dosáhnout, bude-li s vírou a oddaností sloužit duchovnímu mistrovi. Tak je možné překonat vliv kvalit přírody.
SB 7.15.26 — Duchovní mistr má být považován přímo za Nejvyššího Pána, protože předává transcendentální poznání umožňující osvícení. Pro toho, kdo se drží hmotné představy, že duchovní mistr je obyčejná lidská bytost, je tedy vše ztraceno. Jeho osvícení, studium Véd a poznání je jako koupel slona.
SB 7.15.27 — Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je vládcem všech ostatních živých bytostí a hmotné přírody. Jeho lotosové nohy hledají a uctívají velcí světci, jako je Vyāsa. Přesto však existují hlupáci, kteří Pána Kṛṣṇu považují za obyčejnou lidskou bytost.
SB 7.15.28 — Obřady, usměrňující zásady, askeze a praktikování yogy — to vše je určeno k ovládání smyslů a mysli. Pokud však člověk ani poté, co dokáže ovládat smysly a mysl, nedospěje k meditaci o Nejvyšším Pánu, jsou všechny tyto činnosti jen marným úsilím.
SB 7.15.29 — Tak jako zaměstnání či zisky z obchodování člověku nepomohou v duchovním pokroku, ale jsou příčinou hmotného zapletení, ani védské obřady nepomohou tomu, kdo není oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství.
SB 7.15.30 — Ten, kdo chce překonat mysl, musí odejít od rodiny a žít v ústraní, aniž by se stýkal se znečištěnými osobami. Aby se udržel při životě, má žebrat jen o to, co potřebuje k zajištění základních životních potřeb.
SB 7.15.31 — Můj milý králi, člověk si má v posvátné poutní oblasti najít místo, kde se bude věnovat yoze. To místo musí být rovné a ne příliš vysoké ani nízké. Tam má pohodlně sedět, být klidný a vyrovnaný, držet tělo vzpřímené a tak začít pronášet védskou praṇavu.
SB 7.15.32-33 — Učený yogī provádí dechová cvičení technikami zvanými pūraka, kumbhaka a recaka — ovládá nádechy a výdechy a pak obojí zastaví. Přitom si neustále hledí na špičku nosu. Tak odvádí mysl od připoutanosti k hmotě a vzdává se všech mentálních tužeb. Jakmile mysl přemohou hmotné touhy a uchýlí se k představám smyslového požitku, yogī ji má okamžitě přivést zpátky a uvěznit ji ve svém srdci.
SB 7.15.34 — Když se yogī takto pravidelně cvičí, jeho srdce se za krátký čas ustálí a zbaví všech rušivých vlivů; bude jako oheň bez plápolání či kouře.
SB 7.15.35 — Když je vědomí živé bytosti neznečištěné hmotnými chtivými touhami, je klidné při všech činnostech, neboť živá bytost dosáhla věčného, blaženého života. Po dosažení této úrovně se již nikdy nevrátí k materialistickému jednání.
SB 7.15.36 — Každý, kdo přijímá sannyās, se zříká tří druhů hmotného jednání, jemuž se lidé oddávají na poli rodinného života: náboženství, hospodářského rozvoje a uspokojování smyslů. Člověk, který nejprve přijme sannyās, ale poté se k materialistickým činnostem znovu vrátí, se nedá nazvat jinak než vāntāśī, “ten, kdo pojídá vlastní zvratky”. Nemá v sobě ani kouska studu.
SB 7.15.37 — Sannyāsīni, kteří nejprve pochopí, že tělo podléhá smrti, kdy se změní ve výkaly, červy nebo popel, ale kteří mu pak znovu začnou přikládat nějakou důležitost a oslavují ho jako vlastní já, musí být považováni za ty největší darebáky.
SB 7.15.38-39 — Je odporné, když člověk žijící v gṛhastha-āśramu přestane dodržovat usměrňující zásady, když brahmacārī neplní své sliby během života v péči gurua, když vānaprastha žije ve vesnici a účastní se takzvaných společenských aktivit nebo když sannyāsī propadne smyslovému požitku. Toho, kdo jedná tímto způsobem, je třeba považovat za nejnižšího odpadlíka. Takový podvodník je zmaten vnější energií Nejvyššího Pána a člověk by mu měl buď upřít jeho postavení, nebo se nad ním slitovat, a je-li to možné, učit ho, jak může znovu zaujmout své původní postavení.
SB 7.15.40 — Lidské tělo je určené k porozumění vlastnímu já a Nejvyššímu Já, Nejvyšší Osobnosti Božství, jež mají obě transcendentální postavení. Je-li možné obě poznat, když se člověk očistí rozvojem poznání, proč a kvůli komu udržuje pošetilá, chtivá osoba tělo za účelem smyslového požitku?
SB 7.15.41 — Transcendentalisté s rozvinutým poznáním přirovnávají tělo, jež bylo vytvořeno na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství, ke kočáru. Smysly jsou jako koně; mysl, vládce smyslů, je jako otěže; objekty smyslového vnímání jsou různé cíle; inteligence je vozataj a vědomí, které se šíří celým tělem, je příčinou spoutanosti v tomto hmotném světě.
SB 7.15.42 — Deset druhů vzduchu působícího v těle je přirovnáno k paprskům kol kočáru a horní a dolní poloviny kola se nazývají náboženství a bezbožnost. Živá bytost ovlivněná tělesným pojetím života je majitelem kočáru. Védská mantra praṇava je luk, čistá živá bytost je šíp a terčem je Nejvyšší Bytost.
SB 7.15.43-44 — Je-li někdo v podmíněném stavu, jeho pojetí života je někdy znečištěné vášní a nevědomostí, které se projevují jako připoutanost, nepřátelství, chamtivost, nářek, iluze, strach, šílenství, pýcha, urážky, hledání chyb na druhých, klamání, násilí, nesnášenlivost, vášeň, zmatenost, hlad a spánek. To vše jsou nepřátelé. Někdy je také pojetí živé bytosti znečištěné kvalitou dobra.
SB 7.15.45 — Dokud živá bytost musí přijímat hmotné tělo s jeho různými částmi a náležitostmi, jež nejsou plně pod její vládou, potřebuje lotosové nohy svých představených — duchovního mistra a jeho předchůdců. Jejich milostí může nabrousit meč poznání a silou milosti Nejvyšší Osobnosti Božství pak musí porazit výše uvedené nepřátele. Tak má být oddaný schopen se pohroužit do své vlastní transcendentální blaženosti, a potom může opustit tělo a znovu nabýt své duchovní totožnosti.
SB 7.15.46 — Jestliže živá bytost nepřijme útočiště u Acyuty a Baladeva, pak smysly, jednající jako koně, a inteligence zastupující vozataje, jež tíhnou k hmotnému znečištění, z neopatrnosti přivedou tělo, které jedná jako vůz, na cestu smyslového požitku. Když je živá bytost takto znovu zlákána lupiči v podobě viṣayi — požitku z jídla, spánku a pohlavního styku — koně a vůz jsou uvrženi do temné studny hmotné existence a ona se opět ocitá v nebezpečné a strašlivé situaci, kde ji čeká opakované rození a umírání.
SB 7.15.47 — Podle Véd existují dva druhy činností: pravṛtti a nivṛtti. Činnosti pravṛtti se týkají zlepšování postavení v materialistickém životě, zatímco nivṛtti znamená zastavení hmotných tužeb. Kvůli činnostem pravṛtti živá bytost trpí v hmotném otroctví, ale činnostmi nivṛtti se očišťuje a připravuje na věčný, blažený život.
SB 7.15.48-49 — Obřady a oběti zvané agni-hotra-yajña, darśa-yajña, pūrṇamāsa-yajña, cāturmāsya-yajña, paśu-yajña a soma-yajña se vyznačují zabíjením zvířat a spalováním mnoha cenných věcí, zvláště obilí. Všechny vedou ke splnění hmotných tužeb a zároveň jsou příčinou úzkosti. Konat tyto oběti, uctívat Vaiśvadeva a pořádat obřad Baliharaṇa (což jsou činnosti, které mají být údajně cílem života), jakož i stavět chrámy zasvěcené polobohům, budovat ubytovny a zahrady, hloubit studny pro zásobování vodou, zřizovat stánky pro rozdávání jídla a podobně jednat pro veřejné blaho — to vše je charakterizováno připoutaností k hmotným touhám.
SB 7.15.50-51 — Můj milý králi Yudhiṣṭhire, když jsou obětiny v podobě ghí a obilí, jako je ječmen a sezamová semena, obětovány do ohně, mění se v nebeský kouř, který živou bytost postupně unáší na vyšší a vyšší planetární soustavy: do království zvaných Dhumā, Rātri, Kṛṣṇapakṣa, Dakṣiṇam a nakonec na Měsíc. Potom však konatelé oběti znovu sestoupí na Zemi a stanou se bylinami, popínavými rostlinami, zeleninou a obilím. Ty se pak stanou potravou různých živých bytostí a změní se v semeno, které bude vpraveno do těl ženského pohlaví. Tak se živá bytost rodí znovu a znovu.
SB 7.15.52 — Dvojzrozený brāhmaṇa (dvija) získává život milostí svých rodičů prostřednictvím očistného procesu zvaného garbhādhāna. Existují také další očistné procesy, až do konce života, kdy je vykonán pohřební obřad (antyeṣṭi-kriyā). Kvalifikovaný brāhmaṇa se časem přestane zajímat o materialistické činnosti a oběti a místo toho se s plným poznáním zřekne smyslových obětí ve prospěch činných smyslů, které jsou osvíceny ohněm poznání.
SB 7.15.53 — Mysl je neustále rozrušená vlnami přijímání a odmítání. Všechny činnosti smyslů je tedy třeba obětovat do mysli, kterou má člověk obětovat do svých slov. Svá slova má potom obětovat do souhrnu všech hlásek, který má obětovat do stručné podoby, oṁkāry. Oṁkāru má obětovat do tečky bindu, bindu do vibrace zvuku a tuto vibraci do životního vzduchu. Pak má být živá bytost — která je tím posledním, co zůstává—umístěna do Brahmanu, do Nejvyššího. Tak probíhá oběť.
SB 7.15.54 — Na své cestě vzhůru živá bytost prochází různými světy ohně, slunce, dne, konce dne, jasné poloviny měsíce, úplňku a severní dráhy slunce pod dohledem božstev, která jim vládnou. Když se dostane na Brahmaloku, užívá si života po mnoho miliónů let a nakonec se vytratí její hmotné podmínění. Tehdy dospěje na úroveň subtilního podmínění a poté kauzálního podmínění, kdy je svědkem všech předchozích stavů. Po zničení tohoto kauzálního stavu dosahuje svého čistého stavu, v němž se ztotožňuje s Nadduší. Tak se živá bytost stává transcendentální.
SB 7.15.55 — Tento postupný proces povznesení k seberealizaci je určen pro ty, kdo si jsou skutečně vědomi Absolutní Pravdy. Opakovaným zrozením na této cestě, jež se nazývá deva-yāna, živá bytost dosahuje těchto po sobě jdoucích stavů. Ten, kdo je zcela prostý všech hmotných tužeb a setrvává na úrovni vlastního já, již nemusí putovat po cestě opakovaného zrození a smrti.
SB 7.15.56 — Ten, kdo dokonale zná cesty zvané pitṛ-yāna a deva-yāna a jehož oči jsou takto otevřené védským poznáním, není v tomto hmotném světě nikdy zmaten, přestože se nachází v hmotném těle.
SB 7.15.57 — Ten, kdo se nachází uvnitř a vně, na počátku a na konci existence všeho a všech živých bytostí, jako zdroj požitku i poživatel všeho, lepšího i horšího, je Nejvyšší Pravdou. Existuje vždy jako poznání a cíl poznání, jako výraz a popisovaný objekt, jako tma a jako světlo. On, Nejvyšší Pán, je tedy vším.
SB 7.15.58 — I když někdo může považovat odraz slunce od zrcadla za neskutečný, přesto opravdu existuje. Dokázat pomocí spekulativního poznání, že neexistuje žádná skutečnost, by tedy bylo nesmírně obtížné.
SB 7.15.59 — V tomto světě existuje pět prvků — země, voda, oheň, vzduch a éter—ale tělo není ani jejich odrazem, ani kombinací či transformací. Jelikož tělo a jeho složky nejsou ani odlišené, ani sloučené, všechny takové teorie jsou neopodstatněné.
SB 7.15.60 — Jelikož je tělo tvořené pěti prvky, nemůže existovat bez subtilních objektů smyslového vnímání. A jelikož je tělo nepravé, objekty smyslového vnímání jsou přirozeně také nepravé či dočasné.
SB 7.15.61 — Když jsou podstata a její části oddělené, nalézání podobnosti mezi nimi se nazývá iluze. Když člověk sní, vytváří rozdíl mezi dvěma stavy, zvanými bdění a spánek. Právě v takovém stavu mysli se doporučuje následovat usměrňující zásady písem v podobě příkazů a zákazů.
SB 7.15.62 — Poté, co mentální spekulant (muni) vezme v úvahu jednotu existence, činností a předmětů a uvědomí si, že vlastní já se liší od všech akcí a reakcí, se na základě své realizace vzdá tří stavů — bdění, snění a spánku.
SB 7.15.63 — Když člověk pochopí, že výsledek a příčina jsou totožné a dualita je z konečného hlediska imaginární — jako myšlenka, že nitě tvořící látku se liší od látky samotné — dosahuje pojetí jednoty zvaného bhāvādvaita.
SB 7.15.64 — Můj milý Yudhiṣṭhire (Pārtho), když člověk zasvěcuje všechny činnosti mysli, slov a těla přímo službě Nejvyšší Osobnosti Božství, dosahuje jednoty činností zvané kriyādvaita.
SB 7.15.65 — Když je konečný cíl a zájem člověka samotného, jeho manželky, dětí, příbuzných a všech ostatních vtělených živých bytostí totožný, nazývá se to dravyādvaita neboli jednota zájmu.
SB 7.15.66 — Za normálních podmínek, když nehrozí nebezpečí, má člověk provádět činnosti předepsané jeho stavu s věcmi, snahou, způsobem a na místě, které pro něho nejsou zakázané, a nijak jinak, ó králi Yudhiṣṭhire.
SB 7.15.67 — Ó králi, člověk má vykonávat své povinnosti v souladu s těmito pokyny, jakož i dalšími pokyny uvedenými ve védské literatuře, jen aby zůstal oddaným Pána Kṛṣṇy. Tak bude schopen dosáhnout cíle, i když bude žít doma.
SB 7.15.68 — Ó králi Yudhiṣṭhire, díky službě Nejvyššímu Pánu jste vy všichni Pāṇḍuovci překonali největší nebezpečí, do kterých vás přiváděli mnozí králové a polobozi. Tím, že sloužíte lotosovým nohám Kṛṣṇy, jste porazili mocné nepřátele, kteří byli jako sloni, a tak jste shromáždili vše potřebné k vykonání oběti. Kéž jste Jeho milostí vysvobozeni z hmotného zajetí!
SB 7.15.69 — Před dávnou dobou, v jiné mahā-kalpě (věku Brahmy), jsem žil jako Gandharva jménem Upabarhaṇa. Ostatní Gandharvové mě velmi ctili.
SB 7.15.70 — Měl jsem krásnou tvář a přitažlivé tělo. Zdobil jsem se girlandami z květů a santálovou pastou a líbil se ženám ve svém městě. Následkem toho jsem byl zmatený, neustále ve mně hořely chtivé touhy.
SB 7.15.71 — Jednou na shromáždění polobohů probíhal sankírtanový festival na oslavu Nejvyššího Pána a Prajāpatiové pozvali Gandharvy a Apsary, aby se ho zúčastnili.
SB 7.15.72 — Nārada Muni pokračoval: I já jsem přijal pozvání a připojil se k festivalu, a v kruhu žen jsem začal libozvučně zpívat o slávě polobohů. Prajāpatiové — vysoce postavení polobozi, kteří mají na starosti řízení vesmírného dění — mě za to prokleli těmito mocnými slovy: “Dopustil ses přestupku, a proto se staň okamžitě śūdrou zbaveným veškeré krásy!”
SB 7.15.73 — Ačkoliv jsem se narodil jako śūdra z lůna služebné, sloužil jsem vaiṣṇavům, kteří byli dobře obeznámení s védským poznáním. Díky tomu jsem dostal příležitost narodit se v tomto životě jako syn Pána Brahmy.
SB 7.15.74 — Proces zpívání svatého jména Pána je tak účinný, že jeho prostřednictvím mohou i hospodáři (gṛhasthové) velmi snadno dosáhnout výsledku, kterého nakonec dosahují ti, kdo jsou ve stavu odříkání. Mahārāji Yudhiṣṭhire, tento náboženský proces jsem ti nyní vyložil.
SB 7.15.75 — Můj milý králi Yudhiṣṭhire, vy Pāṇḍuovci jste tak požehnanými obyvateli tohoto světa, že mnoho velkých světců, kteří dokáží očistit všechny planety ve vesmíru, přichází do vašeho domu jako obyčejní návštěvníci. Navíc s vámi ve vašem domě žije v důvěrném vztahu Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, jako by byl váš bratr.
SB 7.15.76 — Jak je úžasné, že Nejvyšší Osobnost Božství, Parabrahman, Kṛṣṇa, jehož hledají velcí mudrci, aby dosáhli osvobození a transcendentální blaženosti, jedná jako váš největší příznivec, přítel, bratranec, vaše srdce a duše, váš uctívaný rádce a duchovní mistr!
SB 7.15.77 — Nyní je zde přítomný tentýž Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jehož skutečnou podobu nemohou poznat ani tak velké osobnosti, jako je Pán Brahmā a Pán Śiva. Poznávají Ho oddaní díky své neochvějné odevzdanosti. Kéž je tentýž Pán, který je opatrovníkem svých oddaných a který je uctíván mlčením, oddanou službou a zanecháním hmotných činností, s námi spokojen!
SB 7.15.78 — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Mahārāja Yudhiṣṭhira, nejlepší z dynastie Bharatovců, se takto od Nārady Muniho dozvěděl vše. Po vyslechnutí těchto pokynů pocítil v srdci velkou radost a v extázi lásky začal Pána Kṛṣṇu uctívat.
SB 7.15.79 — Nārada Muni, uctívaný Kṛṣṇou a Mahārājem Yudhiṣṭhirem, se s nimi rozloučil a vzdálil se. Yudhiṣṭhira Mahārāja tak slyšel, že Kṛṣṇa, jeho bratranec, je Nejvyšší Osobnost Božství, a nevycházel z úžasu.
SB 7.15.80 — Rozmanité živé bytosti — pohyblivé i nehybné, včetně polobohů, démonů a lidí — na všech planetách v tomto vesmíru jsou potomky dcer Mahārāje Dakṣi. Nyní jsem ti je popsal i s jejich různými dynastiemi.