SB 7.15.72
strībhiḥ parivṛto gataḥ
jñātvā viśva-sṛjas tan me
helanaṁ śepur ojasā
yāhi tvaṁ śūdratām āśu
naṣṭa-śrīḥ kṛta-helanaḥ
O kīrtanu śāstry říkají: śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ — zpívat se má o slávě Nejvyššího Pána a Pánovo svaté jméno. To je jasně stanoveno. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ — opěvovat a oslavovat se má Pán Viṣṇu, a ne nějaký polobůh. Existují bohužel pošetilci, kteří si vymýšlejí vlastní kīrtan založený na jménu určitého poloboha. To je přestupek. Kīrtana znamená oslavování Nejvyššího Pána, nikoliv nějakého poloboha. Lidé vynalézají Kālī-kīrtan nebo Śiva-kīrtan, a známí sannyāsīni māyāvādské školy dokonce říkají, že člověk může zpívat jakékoliv jméno, a přesto bude výsledek stejný. Zde ale vidíme, co se stalo před mnoha milióny lety, když byl Nārada Muni Gandharvou — jelikož nedbal na to, že má oslavovat Pána, a poblouzněn společností žen začal zpívat něco jiného, byl proklet, aby se stal śūdrou. Jeho prvním přestupkem bylo, že se připojil k saṅkīrtanu v doprovodu žen plných chtíče, a dalšího přestupku se dopustil tím, že považoval obyčejné písně — jako ty, které se hrají v kině a podobně — za rovnocenné saṅkīrtanu. Za to byl potrestán tak, že se z něho stal śūdra.
