Hlavní záložky

KAPITOLA ČTVRTÁ: Hiraṇyakaśipu utiskuje celý vesmír

Tato kapitola zevrubně líčí, jak Hiraṇyakaśipu získal moc od Pána Brahmy a jak jí zneužil a trýznil všechny živé bytosti v tomto vesmíru.

Hiraṇyakaśipu svou tvrdou askezí uspokojil Pána Brahmu a obdržel od něho požehnání, která si přál. Jeho tělo, jež bylo bezmála sežrané mravenci, bylo poté obnoveno v plné kráse a zářilo jako zlato. I nadále však zůstal nepřítelem Pána Viṣṇua, jemuž nemohl zapomenout, že zabil jeho bratra. Hiraṇyakaśipu porazil všechny odpůrce na deseti světových stranách a ve třech světech a podrobil si všechny živé bytosti — polobohy i asury. Když se stal vládcem všech planet včetně sídla Indry, jehož odtamtud vyhnal, začal si užívat života ve velkém přepychu, a tak se pomátl na rozumu. S výjimkou Pána Viṣṇua, Pána Brahmy a Pána Śivy ovládl všechny polobohy, kteří mu pak začali sloužit, ale přes všechnu svou hmotnou moc nebyl spokojený — překračoval védská usměrnění, a tak byl neustále pyšný a namyšlený. Všichni brāhmaṇové s ním byli nespokojeni a s rozhodností ho prokleli. Nakonec se všechny živé bytosti ve vesmíru, zastoupené polobohy a mudrci, modlily k Nejvyššímu Pánu, aby jim přinesl úlevu od Hiraṇyakaśipuovy vlády.

Pán Viṣṇu polobohům sdělil, že budou i s ostatními živými bytostmi zbaveni hrůz, které má Hiraṇyakaśipu na svědomí. Jelikož démon sužoval všechny polobohy, následovníky Véd, krávy, brāhmaṇy a zbožné, svaté osoby a jelikož choval zášť vůči Nejvyššímu Pánu, přirozeně ho čekala brzká smrt. Jeho posledním závažným přečinem mělo být mučení vlastního syna, který byl mahā-bhāgavata, vznešený vaiṣṇava. Pak měl démonův život skončit. Když Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, polobohy takto uklidnil, všichni byli spokojeni. Věděli, že utrpení, jež jim Hiraṇyakaśipu působil, se blíží ke konci.

Na závěr popisuje Nārada Muni, jaké vlastnosti měl Prahlāda Mahārāja, syn Hiraṇyakaśipua, a jak se Prahlādův otec nesmiřitelně stavěl proti vlastnímu vznešenému synovi. Tím tato kapitola končí.

SB 7.4.1 — Nārada Muni pokračoval: Pána Brahmu velice potěšila Hiraṇyakaśipuova obtížná askeze. Když ho tedy tento démon žádal o požehnání, skutečně mu je dal, přestože získat je lze velmi vzácně.
SB 7.4.2 — Pán Brahmā řekl: Ó Hiraṇyakaśipu, požehnání, o která žádáš, většina lidí stěží kdy získá. Ale i když jsou obvykle nedostupná, tobě je dám, můj milý synu.
SB 7.4.3 — Pán Brahmā, jehož požehnání nikdy neselhávají, se pak vzdálil, uctíván nejlepším z démonů Hiraṇyakaśipuem a veleben velkými mudrci a světci.
SB 7.4.4 — Démon Hiraṇyakaśipu, jemuž Pán Brahmā takto požehnal a jenž získal zářivé zlaté tělo, i nadále vzpomínal na smrt svého bratra, a nenáviděl proto Pána Viṣṇua.
SB 7.4.5-7 — Hiraṇyakaśipu dobyl celý vesmír. Tento velký démon si podrobil všechny planety ve třech světech — vyšším, středním a nižším — včetně planet lidských bytostí, Gandharvů, Garuḍů, velkých hadů, Siddhů, Cāraṇů a Vidyādharů, velkých světců, Yamarāje, Manuů, Yakṣů, Rākṣasů, Piśāců a jejich vládců a také pánů duchů a Bhūtů. Porazil i vládce všech ostatních planet osídlených živými bytostmi a podmanil si je. Když dobyl sídla všech, uchvátil jejich moc a vliv.
SB 7.4.8 — Hiraṇyakaśipu, jenž vlastnil veškeré bohatství, se usadil v nebesích, kde leží slavná zahrada Nandana, v níž nacházejí potěšení polobozi. Sídlil v nejhonosnějším paláci nebeského krále Indry, který osobně postavil architekt polobohů Viśvakarmā a který byl tak krásný, jako by v něm bydlela bohyně štěstí celého vesmíru.
SB 7.4.9-12 — Schody v Indrově sídle byly z korálu, podlaha se skvěla smaragdy nesmírné ceny, stěny byly z křišťálu a sloupy z kamene jménem vaidūrya. Úžasné baldachýny byly nádherně zdobené, místa k sezení byla posázená rubíny a hedvábné ložní prádlo, bílé jako pěna, zdobily perly. Tamní ženy, jež měly nádherné zuby a překrásné tváře, chodily po paláci s libozvučně cinkajícími zvonky na kotnících a viděly, jak se jejich krása zrcadlí v drahokamech. Polobozi však byli nesmírně sužováni a museli skládat poklony u nohou Hiraṇyakaśipua, který je bez jediného důvodu přísně trestal. Tak žil Hiraṇyakaśipu v paláci a krutě vládl všem.
SB 7.4.13 — Můj milý králi, Hiraṇyakaśipu byl bez ustání opojen silně aromatickými víny a likéry. Proto stále koulel očima, které svou barvou připomínaly měď. Jelikož ale podstoupil velkou askezi na úrovni mystické yogy, všichni až na tři nejpřednější polobohy — Pána Brahmu, Pána Śivu a Pána Viṣṇua — ho i přesto, že byl tak ohavný, osobně uctívali a vlastníma rukama mu přinášeli různé dary pro jeho potěšení.
SB 7.4.14 — Ó Mahārāji Yudhiṣṭhire, potomku Pāṇḍua! Hiraṇyakaśipu, usazený na trůnu krále Indry, vlastní silou ovládal obyvatele všech ostatních planet. Dva Gandharvové — Viśvāvasu a Tumburu — já sám, Vidyādharové, Apsary a mudrci jsme mu znovu a znovu přednášeli oslavné modlitby.
SB 7.4.15 — Hiraṇyakaśipu, jehož striktní následovníci zásad vareṇ a āśramů uctívali oběťmi a věnovali mu přitom velké dary, místo dávání podílů z obětin polobohům přijímal vše sám.
SB 7.4.16 — Planeta Země, sestávající ze sedmi ostrovů, jako by se Hiraṇyakaśipua bála a stále plodila bez jakéhokoliv obdělávání. Připomínala tak krávy surabhi v duchovním světě nebo kāma-dughā na nebeských planetách. Země dávala dostatek obilí, krávy dojily hojně mléka a meziplanetární prostor krásně zdobily úžasné jevy.
SB 7.4.17 — Různé oceány ve vesmíru a řeky, které se do nich vlévají a jsou přirovnány k jejich manželkám, dodávaly Hiraṇyakaśipuovi svými vlnami různé druhy drahokamů. Byly to oceány slané vody, šťávy z cukrové třtiny, vína, přečištěného másla, mléka, jogurtu a sladké vody.
SB 7.4.18 — Údolí mezi horami se stala místy skýtajícími Hiraṇyakaśipuovi potěšení. Jeho moc byla taková, že všechny stromy a rostliny dávaly hojné množství plodů a květů v každém ročním období. Sesílání deště, vysoušení a spalování, jež běžně náleží třem správcům vesmíru — Indrovi, Vāyuovi a Agnimu — řídil Hiraṇyakaśipu sám, bez pomoci polobohů.
SB 7.4.19 — I přesto, že získal moc nad všemi světovými stranami a nejvyšší možnou měrou se těšil všem druhům smyslového požitku, byl nespokojený, neboť místo toho, aby ovládal své smysly, zůstal jejich služebníkem.
SB 7.4.20 — Hiraṇyakaśipu tak strávil dlouhou dobu, nesmírně pyšný na své bohatství a překračující zákony a usměrnění uvedené v autoritativních śāstrách. Stihlo jej tedy prokletí čtyř Kumārů, velkých brāhmaṇů.
SB 7.4.21 — Všichni, včetně vládců různých planet, nesmírně trpěli tvrdými tresty, které jim Hiraṇyakaśipu udílel. Vystrašení a rozrušení, neschopni najít jiné útočiště, se nakonec odevzdali Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇuovi.
SB 7.4.22-23 — “S úctou se pokloňme ve směru, kde sídlí Nejvyšší Osobnost Božství, kam odcházejí velcí světci, očištěné duše ve stavu odříkání, a odkud se poté, co tam odešli, nikdy nevracejí.” Vládnoucí božstva různých planet začala uctívat Hṛṣīkeśu touto meditací, při níž vůbec nespala, zcela ovládla mysl a živila se pouze vzduchem.
SB 7.4.24 — Poté v jejich přítomnosti zazněla transcendentální zvuková vibrace, která pocházela od osobnosti neviditelné hmotným očím. Hlas, hluboký jako hřmění v oblacích, byl velmi povzbudivý; zaháněl všechen strach.
SB 7.4.25-26 — Hlas Pána zněl: Ó nejlepší z učených osobností, nebojte se! Přeji vám veškeré štěstí. Staňte se Mými oddanými tak, že o Mně budete naslouchat, opěvovat Mě a věnovat Mi modlitby, neboť tyto činnosti přinášejí požehnání všem živým bytostem. Vím vše o Hiraṇyakaśipuově jednání a velice brzy mu učiním přítrž. Do té doby prosím trpělivě čekejte.
SB 7.4.27 — Když někdo vystupuje nepřátelsky vůči polobohům, kteří zastupují Nejvyšší Osobnost Božství, Védám, které dávají veškeré poznání, kravám, brāhmaṇům, vaiṣṇavům, náboženským zásadám a nakonec Mně, Nejvyšší Osobnosti Božství, bude i se svou civilizací velice brzy zničen.
SB 7.4.28 — Jakmile bude Hiraṇyakaśipu týrat velkého oddaného Prahlāda, svého vlastního syna, který je klidný a rozvážný a nemá nepřátel, ihned ho zabiji, navzdory Brahmovým požehnáním.
SB 7.4.29 — Velký světec Nārada Muni pokračoval: Nejvyšší Pán, duchovní mistr všech, uklidnil polobohy žijící na nebeských planetách, ti se Mu s úctou poklonili a vrátili se přesvědčeni, že nyní je démon Hiraṇyakaśipu prakticky mrtev.
SB 7.4.30 — Hiraṇyakaśipu měl čtyři obdivuhodné, velmi schopné syny, mezi nimiž vynikal ten, který se jmenoval Prahlāda. Měl všechny transcendentální vlastnosti, protože byl čistým oddaným Osobnosti Božství.
SB 7.4.31-32 — (Zde jsou popsány vlastnosti, které měl Mahārāja Prahlāda, syn Hiraṇyakaśipua:) Byl dokonale vychovaný a vzdělaný jako kvalifikovaný brāhmaṇa. Měl vynikající charakter a byl odhodlaný poznat Absolutní Pravdu. Zcela ovládal své smysly a mysl. Stejně jako Nadduše byl laskavý ke každé živé bytosti a nejlepší přítel všech. K úctyhodným osobám se choval jako obyčejný služebník, k nebohým jako otec, sobě rovným byl nakloněn jako chápající bratr a své učitele, duchovní mistry a starší duchovní bratry považoval za rovné Nejvyšší Osobnosti Božství. Nebyl pyšný, přestože byl obdařen vzděláním, bohatstvím, krásou, urozeností a tak dále.
SB 7.4.33 — Přestože se Prahlāda Mahārāja narodil v rodině asurů, sám nebyl asurou, ale velkým oddaným Pána Viṣṇua. Na rozdíl od ostatních asurů nikdy nechoval zášť vůči vaiṣṇavům. Nerozrušilo ho, když se ocitl v nebezpečí, a přímo ani nepřímo se nezajímal o plodonosné činnosti popsané ve Védách. Hmotné věci pro něho neměly žádnou cenu, a byl tedy zcela prostý hmotných tužeb. Vždy ovládal smysly a životní vzduch a s vyrovnanou inteligencí a rozhodností překonal veškerý chtíč.
SB 7.4.34 — Učení světci a vaiṣṇavové i dnes opěvují Prahlādovy dobré vlastnosti, ó králi. Tak jako vždy najdeme všechny příznivé vlastnosti u Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, má je věčně i Jeho oddaný Prahlāda Mahārāja.
SB 7.4.35 — Na každém shromáždění, kde se hovoří o světcích a oddaných, se i nepřátelé démonů (polobozi) — a což potom ty, králi Yudhiṣṭhire—pochvalně zmiňují o Prahlādovi Mahārājovi, jehož uvádějí jako příklad velkého oddaného.
SB 7.4.36 — Kdo by dokázal uvést Prahlādovy nesčetné transcendentální vlastnosti? Projevoval čistou oddanost a neochvějnou víru ve Vāsudeva, Pána Kṛṣṇu (Vasudevova syna). Jeho připoutanost k Pánu Kṛṣṇovi byla přirozená díky jeho předchozí oddané službě. Přestože jeho dobré vlastnosti nelze vyčíslit, dokazují, že byl velkou duší (mahātmou).
SB 7.4.37 — Prahlāda Mahārāja se od nejútlejšího dětství nezajímal o dětské hračky. Zcela se jich zřekl a zůstával tichý a navenek netečný, plně zaujatý vědomím Kṛṣṇy. Jelikož jeho mysl byla prostoupena vědomím Kṛṣṇy, nechápal, jak se může celý svět točit kolem uspokojování smyslů.
SB 7.4.38 — Prahlāda Mahārāja zůstával trvale pohroužen v myšlenkách na Kṛṣṇu. Když byl takto neustále v objetí Pána, ani nevěděl, jak samočinně probíhaly nezbytné činnosti jeho těla — jak seděl, chodil, jedl, ležel, pil či hovořil.
SB 7.4.39 — Díky rozvinutému vědomí Kṛṣṇy někdy plakal, jindy se smál, někdy dával najevo radost a jindy hlasitě zpíval.
SB 7.4.40 — Když Prahlāda Mahārāja viděl Nejvyšší Osobnost Božství, plný úzkosti hlasitě volal. Někdy ze samé radosti pozbyl studu a začal tančit v extázi a jindy, zcela pohroužen v myšlenkách na Kṛṣṇu, se cítil s Pánem totožný a napodoboval Jeho zábavy.
SB 7.4.41 — Někdy, když cítil dotek Pánových lotosových rukou, prožíval duchovní radost a mlčel. Z lásky k Pánu se mu ježily chlupy a z přivřených očí mu kanuly slzy.
SB 7.4.42 — Jelikož Prahlāda Mahārāja přišel do styku s dokonalými, čistými oddanými, kteří nemají vůbec nic společného s čímkoliv hmotným, neustále se věnoval službě Pánovým lotosovým nohám. Ti, kdo zaostávali v duchovní realizaci, se očistili pohledem na rysy jeho těla, když byl v dokonalé extázi. Prahlāda Mahārāja je obdařoval transcendentální blažeností.
SB 7.4.43 — Můj milý králi Yudhiṣṭhire, démon Hiraṇyakaśipu tohoto vznešeného, požehnaného oddaného mučil, přestože byl Prahlāda jeho vlastní syn.
SB 7.4.44 — Mahārāja Yudhiṣṭhira pravil: Ó nejlepší ze světců mezi polobohy a nejlepší z duchovních vůdců! Jak je možné, že Hiraṇyakaśipu působil Prahlādovi Mahārājovi, čistému a vznešenému světci, tolik potíží, když byl Prahlāda jeho vlastní syn? To bych se od tebe chtěl dozvědět.
SB 7.4.45 — Otec a matka mají vždy rádi své děti. Když jsou neposlušné, plísní je nikoliv z nepřátelství, ale jen pro jejich poučení a dobro. Jak mohl Hiraṇyakaśipu, Prahlādův otec, trestat tak vznešeného syna? To si přeji vědět.
SB 7.4.46 — Mahārāja Yudhiṣṭhira se dále otázal: Jak se mohl otec dopouštět takového násilí na svém vznešenému synovi, který byl poslušný, způsobný a měl svého otce v úctě? Ó brāhmaṇo, můj pane, ještě nikdy jsem neslyšel nic tak rozporuplného: milující otec trestá svého vznešeného syna s úmyslem ho zabít. Prosím, rozptyl naše pochyby.