Sloka 1:

Nārada Muni pokračoval: Pána Brahmu velice potěšila Hiraṇyakaśipuova obtížná askeze. Když ho tedy tento démon žádal o požehnání, skutečně mu je dal, přestože získat je lze velmi vzácně.

Sloka 2:

Pán Brahmā řekl: Ó Hiraṇyakaśipu, požehnání, o která žádáš, většina lidí stěží kdy získá. Ale i když jsou obvykle nedostupná, tobě je dám, můj milý synu.

Sloka 3:

Pán Brahmā, jehož požehnání nikdy neselhávají, se pak vzdálil, uctíván nejlepším z démonů Hiraṇyakaśipuem a veleben velkými mudrci a světci.

Sloka 4:

Démon Hiraṇyakaśipu, jemuž Pán Brahmā takto požehnal a jenž získal zářivé zlaté tělo, i nadále vzpomínal na smrt svého bratra, a nenáviděl proto Pána Viṣṇua.

Sloka 5-7:

Hiraṇyakaśipu dobyl celý vesmír. Tento velký démon si podrobil všechny planety ve třech světech — vyšším, středním a nižším — včetně planet lidských bytostí, Gandharvů, Garuḍů, velkých hadů, Siddhů, Cāraṇů a Vidyādharů, velkých světců, Yamarāje, Manuů, Yakṣů, Rākṣasů, Piśāců a jejich vládců a také pánů duchů a Bhūtů. Porazil i vládce všech ostatních planet osídlených živými bytostmi a podmanil si je. Když dobyl sídla všech, uchvátil jejich moc a vliv.

Sloka 8:

Hiraṇyakaśipu, jenž vlastnil veškeré bohatství, se usadil v nebesích, kde leží slavná zahrada Nandana, v níž nacházejí potěšení polobozi. Sídlil v nejhonosnějším paláci nebeského krále Indry, který osobně postavil architekt polobohů Viśvakarmā a který byl tak krásný, jako by v něm bydlela bohyně štěstí celého vesmíru.

Sloka 9-12:

Schody v Indrově sídle byly z korálu, podlaha se skvěla smaragdy nesmírné ceny, stěny byly z křišťálu a sloupy z kamene jménem vaidūrya. Úžasné baldachýny byly nádherně zdobené, místa k sezení byla posázená rubíny a hedvábné ložní prádlo, bílé jako pěna, zdobily perly. Tamní ženy, jež měly nádherné zuby a překrásné tváře, chodily po paláci s libozvučně cinkajícími zvonky na kotnících a viděly, jak se jejich krása zrcadlí v drahokamech. Polobozi však byli nesmírně sužováni a museli skládat poklony u nohou Hiraṇyakaśipua, který je bez jediného důvodu přísně trestal. Tak žil Hiraṇyakaśipu v paláci a krutě vládl všem.

Sloka 13:

Můj milý králi, Hiraṇyakaśipu byl bez ustání opojen silně aromatickými víny a likéry. Proto stále koulel očima, které svou barvou připomínaly měď. Jelikož ale podstoupil velkou askezi na úrovni mystické yogy, všichni až na tři nejpřednější polobohy — Pána Brahmu, Pána Śivu a Pána Viṣṇua — ho i přesto, že byl tak ohavný, osobně uctívali a vlastníma rukama mu přinášeli různé dary pro jeho potěšení.

Sloka 14:

Ó Mahārāji Yudhiṣṭhire, potomku Pāṇḍua! Hiraṇyakaśipu, usazený na trůnu krále Indry, vlastní silou ovládal obyvatele všech ostatních planet. Dva Gandharvové — Viśvāvasu a Tumburu — já sám, Vidyādharové, Apsary a mudrci jsme mu znovu a znovu přednášeli oslavné modlitby.

Sloka 15:

Hiraṇyakaśipu, jehož striktní následovníci zásad vareṇ a āśramů uctívali oběťmi a věnovali mu přitom velké dary, místo dávání podílů z obětin polobohům přijímal vše sám.

Sloka 16:

Planeta Země, sestávající ze sedmi ostrovů, jako by se Hiraṇyakaśipua bála a stále plodila bez jakéhokoliv obdělávání. Připomínala tak krávy surabhi v duchovním světě nebo kāma-dughā na nebeských planetách. Země dávala dostatek obilí, krávy dojily hojně mléka a meziplanetární prostor krásně zdobily úžasné jevy.

Sloka 17:

Různé oceány ve vesmíru a řeky, které se do nich vlévají a jsou přirovnány k jejich manželkám, dodávaly Hiraṇyakaśipuovi svými vlnami různé druhy drahokamů. Byly to oceány slané vody, šťávy z cukrové třtiny, vína, přečištěného másla, mléka, jogurtu a sladké vody.

Sloka 18:

Údolí mezi horami se stala místy skýtajícími Hiraṇyakaśipuovi potěšení. Jeho moc byla taková, že všechny stromy a rostliny dávaly hojné množství plodů a květů v každém ročním období. Sesílání deště, vysoušení a spalování, jež běžně náleží třem správcům vesmíru — Indrovi, Vāyuovi a Agnimu — řídil Hiraṇyakaśipu sám, bez pomoci polobohů.

Sloka 19:

I přesto, že získal moc nad všemi světovými stranami a nejvyšší možnou měrou se těšil všem druhům smyslového požitku, byl nespokojený, neboť místo toho, aby ovládal své smysly, zůstal jejich služebníkem.

Sloka 20:

Hiraṇyakaśipu tak strávil dlouhou dobu, nesmírně pyšný na své bohatství a překračující zákony a usměrnění uvedené v autoritativních śāstrách. Stihlo jej tedy prokletí čtyř Kumārů, velkých brāhmaṇů.

Sloka 21:

Všichni, včetně vládců různých planet, nesmírně trpěli tvrdými tresty, které jim Hiraṇyakaśipu udílel. Vystrašení a rozrušení, neschopni najít jiné útočiště, se nakonec odevzdali Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇuovi.

Sloka 22-23:

“S úctou se pokloňme ve směru, kde sídlí Nejvyšší Osobnost Božství, kam odcházejí velcí světci, očištěné duše ve stavu odříkání, a odkud se poté, co tam odešli, nikdy nevracejí.” Vládnoucí božstva různých planet začala uctívat Hṛṣīkeśu touto meditací, při níž vůbec nespala, zcela ovládla mysl a živila se pouze vzduchem.

Sloka 24:

Poté v jejich přítomnosti zazněla transcendentální zvuková vibrace, která pocházela od osobnosti neviditelné hmotným očím. Hlas, hluboký jako hřmění v oblacích, byl velmi povzbudivý; zaháněl všechen strach.

Sloka 25-26:

Hlas Pána zněl: Ó nejlepší z učených osobností, nebojte se! Přeji vám veškeré štěstí. Staňte se Mými oddanými tak, že o Mně budete naslouchat, opěvovat Mě a věnovat Mi modlitby, neboť tyto činnosti přinášejí požehnání všem živým bytostem. Vím vše o Hiraṇyakaśipuově jednání a velice brzy mu učiním přítrž. Do té doby prosím trpělivě čekejte.

Sloka 27:

Když někdo vystupuje nepřátelsky vůči polobohům, kteří zastupují Nejvyšší Osobnost Božství, Védám, které dávají veškeré poznání, kravám, brāhmaṇům, vaiṣṇavům, náboženským zásadám a nakonec Mně, Nejvyšší Osobnosti Božství, bude i se svou civilizací velice brzy zničen.

Sloka 28:

Jakmile bude Hiraṇyakaśipu týrat velkého oddaného Prahlāda, svého vlastního syna, který je klidný a rozvážný a nemá nepřátel, ihned ho zabiji, navzdory Brahmovým požehnáním.

Sloka 29:

Velký světec Nārada Muni pokračoval: Nejvyšší Pán, duchovní mistr všech, uklidnil polobohy žijící na nebeských planetách, ti se Mu s úctou poklonili a vrátili se přesvědčeni, že nyní je démon Hiraṇyakaśipu prakticky mrtev.

Sloka 30:

Hiraṇyakaśipu měl čtyři obdivuhodné, velmi schopné syny, mezi nimiž vynikal ten, který se jmenoval Prahlāda. Měl všechny transcendentální vlastnosti, protože byl čistým oddaným Osobnosti Božství.

Sloka 31-32:

(Zde jsou popsány vlastnosti, které měl Mahārāja Prahlāda, syn Hiraṇyakaśipua:) Byl dokonale vychovaný a vzdělaný jako kvalifikovaný brāhmaṇa. Měl vynikající charakter a byl odhodlaný poznat Absolutní Pravdu. Zcela ovládal své smysly a mysl. Stejně jako Nadduše byl laskavý ke každé živé bytosti a nejlepší přítel všech. K úctyhodným osobám se choval jako obyčejný služebník, k nebohým jako otec, sobě rovným byl nakloněn jako chápající bratr a své učitele, duchovní mistry a starší duchovní bratry považoval za rovné Nejvyšší Osobnosti Božství. Nebyl pyšný, přestože byl obdařen vzděláním, bohatstvím, krásou, urozeností a tak dále.

Sloka 33:

Přestože se Prahlāda Mahārāja narodil v rodině asurů, sám nebyl asurou, ale velkým oddaným Pána Viṣṇua. Na rozdíl od ostatních asurů nikdy nechoval zášť vůči vaiṣṇavům. Nerozrušilo ho, když se ocitl v nebezpečí, a přímo ani nepřímo se nezajímal o plodonosné činnosti popsané ve Védách. Hmotné věci pro něho neměly žádnou cenu, a byl tedy zcela prostý hmotných tužeb. Vždy ovládal smysly a životní vzduch a s vyrovnanou inteligencí a rozhodností překonal veškerý chtíč.

Sloka 34:

Učení světci a vaiṣṇavové i dnes opěvují Prahlādovy dobré vlastnosti, ó králi. Tak jako vždy najdeme všechny příznivé vlastnosti u Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, má je věčně i Jeho oddaný Prahlāda Mahārāja.

Sloka 35:

Na každém shromáždění, kde se hovoří o světcích a oddaných, se i nepřátelé démonů (polobozi) — a což potom ty, králi Yudhiṣṭhire—pochvalně zmiňují o Prahlādovi Mahārājovi, jehož uvádějí jako příklad velkého oddaného.

Sloka 36:

Kdo by dokázal uvést Prahlādovy nesčetné transcendentální vlastnosti? Projevoval čistou oddanost a neochvějnou víru ve Vāsudeva, Pána Kṛṣṇu (Vasudevova syna). Jeho připoutanost k Pánu Kṛṣṇovi byla přirozená díky jeho předchozí oddané službě. Přestože jeho dobré vlastnosti nelze vyčíslit, dokazují, že byl velkou duší (mahātmou).

Sloka 37:

Prahlāda Mahārāja se od nejútlejšího dětství nezajímal o dětské hračky. Zcela se jich zřekl a zůstával tichý a navenek netečný, plně zaujatý vědomím Kṛṣṇy. Jelikož jeho mysl byla prostoupena vědomím Kṛṣṇy, nechápal, jak se může celý svět točit kolem uspokojování smyslů.

Sloka 38:

Prahlāda Mahārāja zůstával trvale pohroužen v myšlenkách na Kṛṣṇu. Když byl takto neustále v objetí Pána, ani nevěděl, jak samočinně probíhaly nezbytné činnosti jeho těla — jak seděl, chodil, jedl, ležel, pil či hovořil.

Sloka 39:

Díky rozvinutému vědomí Kṛṣṇy někdy plakal, jindy se smál, někdy dával najevo radost a jindy hlasitě zpíval.

Sloka 40:

Když Prahlāda Mahārāja viděl Nejvyšší Osobnost Božství, plný úzkosti hlasitě volal. Někdy ze samé radosti pozbyl studu a začal tančit v extázi a jindy, zcela pohroužen v myšlenkách na Kṛṣṇu, se cítil s Pánem totožný a napodoboval Jeho zábavy.

Sloka 41:

Někdy, když cítil dotek Pánových lotosových rukou, prožíval duchovní radost a mlčel. Z lásky k Pánu se mu ježily chlupy a z přivřených očí mu kanuly slzy.

Sloka 42:

Jelikož Prahlāda Mahārāja přišel do styku s dokonalými, čistými oddanými, kteří nemají vůbec nic společného s čímkoliv hmotným, neustále se věnoval službě Pánovým lotosovým nohám. Ti, kdo zaostávali v duchovní realizaci, se očistili pohledem na rysy jeho těla, když byl v dokonalé extázi. Prahlāda Mahārāja je obdařoval transcendentální blažeností.

Sloka 43:

Můj milý králi Yudhiṣṭhire, démon Hiraṇyakaśipu tohoto vznešeného, požehnaného oddaného mučil, přestože byl Prahlāda jeho vlastní syn.

Sloka 44:

Mahārāja Yudhiṣṭhira pravil: Ó nejlepší ze světců mezi polobohy a nejlepší z duchovních vůdců! Jak je možné, že Hiraṇyakaśipu působil Prahlādovi Mahārājovi, čistému a vznešenému světci, tolik potíží, když byl Prahlāda jeho vlastní syn? To bych se od tebe chtěl dozvědět.

Sloka 45:

Otec a matka mají vždy rádi své děti. Když jsou neposlušné, plísní je nikoliv z nepřátelství, ale jen pro jejich poučení a dobro. Jak mohl Hiraṇyakaśipu, Prahlādův otec, trestat tak vznešeného syna? To si přeji vědět.

Sloka 46:

Mahārāja Yudhiṣṭhira se dále otázal: Jak se mohl otec dopouštět takového násilí na svém vznešenému synovi, který byl poslušný, způsobný a měl svého otce v úctě? Ó brāhmaṇo, můj pane, ještě nikdy jsem neslyšel nic tak rozporuplného: milující otec trestá svého vznešeného syna s úmyslem ho zabít. Prosím, rozptyl naše pochyby.