Śrīmad-bhāgavatam 7.4.30
Verš
catvāraḥ paramādbhutāḥ
prahrādo ’bhūn mahāṁs teṣāṁ
guṇair mahad-upāsakaḥ
Synonyma
tasya — jeho (Hiraṇyakaśipua); daitya-pateḥ — krále Daityů; putrāḥ — synové; catvāraḥ — čtyři; parama-adbhutāḥ — nanejvýš schopní a obdivuhodní; prahrādaḥ — ten, který se jmenoval Prahlāda; abhūt — byl; mahān — nejvznešenější; teṣām — z nich všech; guṇaiḥ — s transcendentálními vlastnostmi; mahat-upāsakaḥ — neboť byl čistým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství.
Překlad
Hiraṇyakaśipu měl čtyři obdivuhodné, velmi schopné syny, mezi nimiž vynikal ten, který se jmenoval Prahlāda. Měl všechny transcendentální vlastnosti, protože byl čistým oddaným Osobnosti Božství.
Význam
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
“U toho, kdo má neochvějnou oddanou víru v Kṛṣṇu, se projevují všechny dobré vlastnosti Kṛṣṇy a polobohů.” (Bhāg. 5.18.12) Prahlāda Mahārāja je zde veleben za to, že měl všechny dobré vlastnosti, kterých nabyl uctíváním Nejvyšší Osobnosti Božství. Čistý oddaný, prostý jakýchkoliv pohnutek, má tedy všechny příznivé vlastnosti, hmotné i duchovní. Tělo duchovně pokročilého, neochvějného, velkomyslného oddaného Pána projevuje všechny dobré vlastnosti. A naopak — harāv abhaktasya kuto mahad-guṇāḥ — není-li člověk oddaným, pak i když má z hmotného hlediska nějaké dobré vlastnosti, nemají žádnou cenu. To je závěr Véd.