Hlavní záložky

KAPITOLA SEDMÁ: Co se Prahlāda naučil v lůně

V této kapitole chce Prahlāda Mahārāja rozptýlit pochybnosti svých spolužáků, synů démonů, a proto uvádí, jak v lůně své matky naslouchal slovům Nārady Muniho, který ho učil bhāgavata-dharmě.

Když Hiraṇyakaśipu opustil své království a odebral se k hoře Mandarācale podstoupit tvrdou askezi, démoni se rozprchli na všechny strany. Jeho manželka Kayādhu byla tehdy těhotná a polobozi, kteří se domnívali, že v lůně nosí dalšího démona, ji zajali. Měli v plánu dítě zabít, jakmile se narodí. Když ji odváděli na nebeské planety, setkali se s Nāradou Munim, který jim v jejich počínání zabránil a vzal ji do svého āśramu, aby tam zůstala, dokud se Hiraṇyakaśipu nevrátí. Tam se Kayādhu modlila o ochranu svého ještě nenarozeného dítěte a Nārada Muni ji uklidnil a vyložil jí duchovní poznání. Přestože byl Prahlāda Mahārāja malým dítětem v lůně, využil příležitosti a všemu pozorně naslouchal.

Duše je vždy oddělená od hmotného těla. Duchovní podoba živé bytosti se nikdy nemění. Každý, kdo překonal tělesné pojetí života, je čistý a schopný přijmout transcendentální poznání. Tímto transcendentálním poznáním je oddaná služba a Prahlāda Mahārāja obdržel pokyny o ní od Nārady Muniho již v lůně matky. Ten, kdo slouží Pánu plněním pokynů pravého duchovního učitele, dosahuje okamžitě stavu osvobození, a jelikož unikl māyi, je zbaven veškeré nevědomosti a hmotných tužeb. Povinností všech je přijmout útočiště u Nejvyššího Pána, a tak se zbavit veškerých hmotných žádostí. Tato dokonalost je dosažitelná bez ohledu na hmotnou situaci, ve které se člověk nachází. Oddaná služba nezávisí na hmotných činnostech, jako je askeze, mystická yoga či zbožné skutky. I bez nich jí lze dosáhnout milostí čistého oddaného.

SB 7.7.1 — Nārada Muni pravil: Přestože se Prahlāda Mahārāja narodil v rodině asurů, byl nejlepším ze všech oddaných. Když se ho spolužáci, synové démonů, takto otázali, vzpomněl si na má slova a odpověděl svým přátelům následovně.
SB 7.7.2 — Prahlāda Mahārāja řekl: Poté, co se náš otec Hiraṇyakaśipu odebral k hoře Mandarācale podstupovat přísnou askezi, vynaložili polobozi v čele s králem Indrou nesmírné úsilí, aby v boji přemohli všechny démony.
SB 7.7.3 — “Vida! Ničema Hiraṇyakaśipu, který neustále působil utrpení všem lidem, se nyní stává obětí reakcí za vlastní hříšné jednání, tak jako je had sežrán malými mravenci.” S těmito slovy se polobozi vedení Indrou připravili k boji proti démonům.
SB 7.7.4-5 — Když velcí vůdci démonů, kteří byli jeden po druhém zabíjeni, viděli nebývalé úsilí polobohů v boji, rozprchli se na všechny strany. S jedinou touhou zachránit holý život kvapem utekli ze svých domovů, od manželek, dětí, zvířat a majetku. Ničemu z toho nevěnovali pozornost a jen prchali.
SB 7.7.6 — Vítězní polobozi vyrabovali palác Hiraṇyakaśipua, krále démonů, a zničili vše, co v něm bylo. Poté nebeský král Indra zajal mou matku, královnu.
SB 7.7.7 — Když ji odváděli, strachy naříkala jako kurarī, kterého uchvátil dravec. Tehdy se tam shodou okolností objevil velký mudrc Nārada a viděl, v jaké situaci se ocitla.
SB 7.7.8 — Nārada Muni pravil: Ó Indro, králi polobohů, tato žena se nedopustila žádného hříchu. Neměl bys ji takto nemilosrdně vléci pryč. Ó požehnaný, tato počestná žena je manželkou jiného muže. Musíš ji okamžitě pustit na svobodu.
SB 7.7.9 — Král Indra řekl: V lůně této ženy, Hiraṇyakaśipuovy manželky, je semeno velkého démona. Nechť proto zůstane v našem zajetí, dokud se dítě nenarodí. Pak bude propuštěna.
SB 7.7.10 — Nārada Muni odpověděl: Dítě v lůně této ženy je prosté poskvrny či hříchu. Je to velký oddaný, mocný služebník Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto ho nedokážeš zabít.
SB 7.7.11 — Když velký světec Nārada Muni takto promluvil, král Indra, který ctil jeho slova, mou matku okamžitě propustil. Vzhledem k tomu, že jsem oddaným Pána, ji všichni polobozi s úctou obešli a poté se vrátili do svého nebeského království.
SB 7.7.12 — Prahlāda Mahārāja pokračoval: Velký světec Nārada Muni přivedl mou matku do svého āśramu a ujistil ji, že se jí dostane veškeré ochrany. Řekl jí: “Mé drahé dítě, zůstaň prosím v mém āśramu, dokud nepřijde tvůj manžel.”
SB 7.7.13 — Když má matka přijala pokyny Devarṣiho Nārady, zůstala v jeho péči a nebála se nebezpečí z žádné strany. Setrvala u něho tak dlouho, dokud můj otec, král Daityů, nezavršil svou tvrdou askezi.
SB 7.7.14 — Má těhotná matka si přála, aby její embryo bylo v bezpečí, a chtěla porodit, až přijde její manžel. Zůstala tedy v āśramu Nārady Muniho, kterému tam s velkou oddaností sloužila.
SB 7.7.15 — Nārada Muni poučil jak mě, který jsem byl v lůně, tak mou matku, která mu stále sloužila. Protože se nachází v transcendentálním postavení a je přirozeně nesmírně laskavý k pokleslým duším, vyložil učení o náboženství a transcendentálním poznání a jeho pokyny byly zcela prosté hmotného znečištění.
SB 7.7.16 — Má matka na všechny tyto pokyny zapomněla, jelikož mezitím uplynula již dlouhá doba a jelikož je žena, a tudíž méně inteligentní. Mně však velký mudrc Nārada požehnal, a proto jsem na ně nezapomněl.
SB 7.7.17 — Prahlāda Mahārāja pokračoval: Moji drazí přátelé, uvěříte-li mým slovům, pak přestože jste malé děti, budete moci díky této víře samotné proniknout do transcendentálního poznání i vy. I žena to může tímto způsobem dokázat, a tak rozpoznat, co je duchovní a co hmotné.
SB 7.7.18 — Plody a květy stromu časem podstupují šest změn — zrození, existenci, růst, přeměnu, chřadnutí a potom zánik — a hmotné tělo, které duše získává za různých okolností, prochází podobnými změnami. Duše se však tyto změny netýkají.
SB 7.7.19-20 — Slovo ātmā označuje Nejvyššího Pána nebo živé bytosti. Jak Pán, tak obyčejné živé bytosti jsou duchovní a nepodléhají zrození a smrti, degeneraci ani hmotnému znečištění. Jsou individuální, jsou těmi, kdo znají vnější tělo, a jsou také základem či útočištěm všeho. Nepodléhají hmotným změnám, vydávají vlastní záři, jsou příčinou všech příčin a prostupují vším. Nemají nic společného s hmotným tělem, a proto nejsou nikdy zahaleni. Vzhledem ke všem těmto transcendentálním vlastnostem se ten, kdo je skutečně učený, musí vzdát falešného pojetí života, pro které je typické uvažování: “Jsem hmotné tělo a vše ve vztahu s tímto tělem je moje.”
SB 7.7.21 — Zkušený geolog ví, kde leží zlato, a různými procesy ho dokáže získat ze zlaté rudy. Duchovně pokročilá osoba podobně ví o existenci duchovní částečky v těle, a tak může rozvíjením duchovního poznání dosáhnout dokonalosti v duchovním životě. Laik však neví, kde zlato nalézt, a pošetilý člověk, který nerozvíjí duchovní poznání, nemůže existenci duše v těle pochopit.
SB 7.7.22 — Pánových osm oddělených hmotných energií, tři kvality hmotné přírody a šestnáct výsledků přeměny (jedenáct smyslů a pět hrubohmotných prvků, jako je země a voda) — v tom všem existuje jedna duchovní duše jako pozorovatel. Všichni velcí ācāryové proto docházejí k závěru, že individuální duše je těmito hmotnými prvky podmíněná.
SB 7.7.23 — Každá individuální duše má dva druhy těl: hrubohmotné z pěti hrubých prvků a jemnohmotné ze tří jemných. Ona sama sídlí uvnitř těchto těl. Člověk musí najít duši analýzou: “To není ono. To není ono,” a tak oddělit duchovní od hmotného.
SB 7.7.24 — Rozvážní a zkušení lidé by měli hledat duši s myslí očištěnou analytickým studiem toho, jak je duše spojená se všemi věcmi, které procházejí stvořením, udržováním a zničením, a čím se od nich liší.
SB 7.7.25 — Inteligenci je možné vnímat ve třech stavech — při bdění, snění a hlubokém spánku. Toho, kdo tyto tři druhy jednání vnímá, je třeba považovat za původního pána, vládce, Nejvyšší Osobnost Božství.
SB 7.7.26 — Tak jako lze poznat přítomnost vzduchu díky vůním, které nese, lze také pod vedením Nejvyšší Osobnosti Božství pomocí těchto tří stavů inteligence poznat živou duši. Tyto tři stavy ovšem nejsou duší; sestávají ze tří kvalit a pocházejí z činností.
SB 7.7.27 — Prostřednictvím znečištěné inteligence je živá bytost podrobena kvalitám přírody a tak je podmíněna hmotou. Tuto hmotnou existenci, jejíž příčinou je nevědomost, je třeba považovat za nežádoucí a dočasnou, tak jako snění, během něhož člověk zdánlivě trpí.
SB 7.7.28 — Moji drazí přátelé, synové démonů, proto je vaší povinností začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. To dokáže spálit semeno plodonosných činností uměle vytvořené kvalitami hmotné přírody a zastavit tok inteligence ve stavech bdění, snění a hlubokého spánku. Jinými slovy, když se někdo začne věnovat tomuto procesu, okamžitě zmizí jeho nevědomost.
SB 7.7.29 — Mezi různými procesy doporučenými k vymanění se z hmotného života má být považován za naprosto dokonalý ten, který osobně vyložil a přijal Nejvyšší Pán. Spočívá v plnění povinností, jež umožní vyvinout lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství.
SB 7.7.30-31 — Člověk musí přijmout pravého duchovního učitele, sloužit mu s velkou oddaností a vírou a obětovat mu veškeré své vlastnictví. Ve společnosti světců a oddaných má uctívat Pána, s vírou naslouchat o Pánově slávě, opěvovat transcendentální vlastnosti a činnosti Pána, vždy meditovat o Pánových lotosových nohách a uctívat Božstvo Pána přesně podle pokynů śāstry a gurua.
SB 7.7.32 — Je třeba stále vzpomínat na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, v Jeho lokalizovaném zastoupení zvaném Paramātmā, jež se nachází v srdci každé živé bytosti. Tak se má vzdávat úcta všem živým bytostem, každé podle jejího postavení či projevení.
SB 7.7.33 — Těmito činnostmi (uvedenými výše) dokáže člověk odstranit vliv nepřátel, jimiž jsou chtíč, hněv, chamtivost, iluze, šílenství a žárlivost, a pak sloužit Pánu. Není pochyb o tom, že tak dosáhne láskyplné služby Nejvyšší Osobnosti Božství.
SB 7.7.34 — Ten, kdo setrvává na úrovni oddané služby, ovládá své smysly, a je tedy osvobozenou osobou. Když taková osvobozená duše, čistý oddaný, slyší o transcendentálních vlastnostech a činnostech Pánových inkarnací předvádějících různé zábavy, ježí se mu chlupy na těle, tečou mu slzy a z jeho duchovní realizace se mu chvěje hlas. Někdy bez zábran tančí, někdy zpívá z plna hrdla a jindy křičí. Tak vyjadřuje svou transcendentální radost.
SB 7.7.35 — Když se oddaný dostane do stavu, kdy je jako posedlý duchem, směje se a velmi hlasitě opěvuje vlastnosti Pána. Někdy usedne, aby meditoval, a každou živou bytost považuje za Pánova oddaného a vzdává jí úctu. Neustále ztěžka dýchá, přestává se starat o společenskou etiketu a volá jako šílenec: “Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa! Ó můj Pane, ó vládce vesmíru!”
SB 7.7.36 — Tehdy je oddaný oproštěný od veškerého hmotného znečištění, jelikož neustále myslí na Pánovy zábavy a jelikož jeho tělo a mysl nabyly duchovních vlastností. Jeho nevědomost, hmotné vědomí a nejrůznější hmotné touhy jsou díky jeho intenzívní oddané službě spáleny na popel. To je úroveň, na které lze dosáhnout útočiště u Pánových lotosových nohou.
SB 7.7.37 — Skutečným problémem života je opakování zrození a smrti, které připomíná neustále se otáčející kolo. Když je však živá bytost ve styku s Nejvyšší Osobností Božství, toto kolo se úplně zastaví. Jinými slovy, transcendentální blaženost poznaná díky neustálému vykonávání oddané služby ji zcela vysvobozuje z hmotné existence. Všichni učení lidé to vědí. Moji drazí přátelé, synové asurů, neprodleně se proto začněte věnovat meditaci o Nadduši sídlící v srdci každého a začněte Ji uctívat.
SB 7.7.38 — Ó moji přátelé, synové asurů, Nejvyšší Pán ve svém aspektu Nadduše je stále v srdcích všech živých bytostí. Je jejich příznivcem a přítelem a Jeho uctívání není vůbec obtížné. Proč by Mu tedy lidé neměli prokazovat oddanou službu? Proč tolik propadli zbytečnému vytváření nepřirozených potřeb ke smyslovému požitku?
SB 7.7.39 — Bohatství, krásná manželka či přítelkyně, synové a dcery, sídlo, zvířata v hospodářství, jako jsou krávy, sloni a koně, dále pokladnice, hospodářský rozvoj a smyslový požitek — ba i život, během něhož si člověk může těchto možností užívat — to vše je pomíjivé. Lidský život je dočasný. Jaký prospěch tedy mohou všechny tyto hmotné výhody přinést inteligentnímu člověku, který ví, že je věčný?
SB 7.7.40 — Z védské literatury se dozvídáme, že konáním velkých obětí lze dosáhnout nebeských planet. Ani ty však nejsou čisté (nirmalam), nedotčené hmotnými vlivy, přestože je tam život mnohotisíckrát pohodlnější než na Zemi. I ony jsou dočasné, a nejsou tedy cílem života. Nikdo však nikdy neviděl ani neslyšel, že by měl nějaké nedostatky Nejvyšší Pán. V zájmu vlastního prospěchu a seberealizace tedy musíte s velkou oddaností uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, jak uvádějí zjevená písma.
SB 7.7.41 — Materialista si o sobě myslí, že je velmi inteligentní, a neustále usiluje o hospodářský rozvoj. Jak je však uvedeno ve Védách, hmotné činnosti mu opakovaně přinášejí zklamání, ať v tomto životě či v příštím. Výsledky, kterých dosahuje, jsou nevyhnutelně pravým opakem toho, co chtěl.
SB 7.7.42 — Materialista touží po štěstí a úlevě od utrpení, a podle toho jedná. Ve skutečnosti je však člověk v hmotném světě šťastný jen tak dlouho, dokud o štěstí neusiluje; jakmile začne jednat s cílem být šťastný, přijde neštěstí.
SB 7.7.43 — Živá bytost si přeje zajistit pohodlí svému tělu a kvůli tomu vytváří mnoho plánů, ale tělo je ve skutečnosti vlastnictvím jiných. Pomíjivé tělo nejprve živou bytost přijme a pak ji opouští.
SB 7.7.44 — Jelikož samotnému tělu je nakonec předurčeno stát se výkaly či hlínou, jaký význam má to, co je s ním spojené — manželky, sídla, bohatství, děti, příbuzní, služebníci, přátelé, království, pokladnice, zvířata či ministři? To vše je také dočasné. Co více o tom říci?
SB 7.7.45 — To vše je živé bytosti velmi blízké a drahé, dokud existuje tělo, ale jakmile tělo zanikne, je konec i se všemi objekty, které se s ním pojí. Živá bytost s nimi tedy ve skutečnosti nemá nic společného, ale z nevědomosti je pokládá za velmi cenné. Ve srovnání s oceánem věčného štěstí jsou však nepatrné. Jaký smysl mají tyto zanedbatelné vztahy pro věčnou živou bytost?
SB 7.7.46 — Moji drazí přátelé, synové asurů, živá bytost dostává různé druhy těl podle svých dřívějších plodonosných činností. Tak ji lze vidět, jak ve všech životních podmínkách — počínaje okamžikem, kdy je vpravena do matčina lůna — trpí ve spojení s daným tělem. Proto mi prosím po dobrém uvážení řekněte, jaký má ve skutečnosti zájem na plodonosném jednání, které přináší těžkosti a utrpení?
SB 7.7.47 — Živá bytost, jež dostala současné tělo na základě dřívějších plodonosných činností, může skoncovat s výsledky svých činností v tomto životě, ale to neznamená, že je vysvobozena z pout k hmotným tělům. Jedno tělo dostává a jednáním v něm si vytváří další. Tak se kvůli své naprosté nevědomosti stěhuje z jednoho těla do druhého a podstupuje opakované rození a umírání.
SB 7.7.48 — Všechny čtyři principy pokroku v duchovním životě — dharma, artha, kāma a mokṣa — závisí na Nejvyšší Osobnosti Božství. Kráčejte proto ve stopách oddaných, moji milí přátelé. Prosti jakékoliv touhy se plně spoléhejte na řízení Nejvyššího Pána, Nadduše, a uctívejte Ho oddanou službou.
SB 7.7.49 — Hari, Nejvyšší Osobnost Božství, je duší a Nadduší všech živých bytostí. Každá živá bytost je projevem Jeho energie v podobě živé duše a hmotného těla. Pán je proto všem nejdražší a je nejvyšším vládcem.
SB 7.7.50 — Jestliže nějaký polobůh, démon, člověk, Yakṣa, Gandharva nebo kdokoliv jiný v tomto vesmíru slouží lotosovým nohám Mukundy, jenž může udělit osvobození, nachází se v tom nejpříznivějším postavení, právě tak jako my (mahājanové v čele s Prahlādem Mahārājem).
SB 7.7.51-52 — Moji drazí přátelé, synové démonů, Nejvyšší Osobnost Božství nemůžete potěšit tím, že se stanete dokonalými brāhmaṇy, polobohy či velkými světci nebo že dosáhnete dokonalosti v etiketě či učenosti. Nic z toho Pána nepotěší. Uspokojit Ho nelze ani dobročinností, askezí, obětí, čistotou či sliby. Pána potěší jedině neochvějná, čistá oddanost. Bez upřímné oddané služby je vše pouhé předvádění.
SB 7.7.53 — Moji milí přátelé, synové démonů, se stejně pozitivním přístupem, s jakým člověk vidí sám sebe a pečuje o sebe, se začněte věnovat oddané službě pro uspokojení Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, jenž sídlí všude v podobě Nadduše všech živých bytostí.
SB 7.7.54 — Ó přátelé, synové démonů! Všichni včetně vás (Yakṣů a Rākṣasů), neinteligentních žen, śūdrů a pastevců krav, ptáků, různých zvířat a hříšných živých bytostí mohou prostým přijetím zásad bhakti-yogy obnovit svůj původní, věčný duchovní život a žít tak navěky.
SB 7.7.55 — Sloužit lotosovým nohám Govindy, příčiny všech příčin, a vidět Ho všude je v tomto hmotném světě jediným životním cílem. Všechna zjevená písma učí, že to samo o sobě je konečným cílem lidského života.