Śrīmad-bhāgavatam 7.7.19-20
Verš
ekaḥ kṣetra-jña āśrayaḥ
avikriyaḥ sva-dṛg hetur
vyāpako ’saṅgy anāvṛtaḥ
ātmano lakṣaṇaiḥ paraiḥ
ahaṁ mamety asad-bhāvaṁ
dehādau mohajaṁ tyajet
Synonyma
ātmā — duše, část Nejvyšší Osobnosti Božství; nityaḥ — bez zrození či smrti; avyayaḥ — bez možnosti degenerace; śuddhaḥ — bez hmotného znečištění v podobě připoutanosti a odpoutanosti; ekaḥ — individuální; kṣetra-jñaḥ — která je tím, kdo zná hmotné tělo, a tudíž se od něho liší; āśrayaḥ — původní základ; avikriyaḥ — neprocházející změnami jako tělo; sva-dṛk — vydávající vlastní záři; hetuḥ — příčina všech příčin; vyāpakaḥ — šířící se po celém těle v podobě vědomí; asaṅgī — nezávislá na těle (může se převtělovat z jednoho těla do druhého); anāvṛtaḥ — nepokrytá hmotnými nečistotami; etaiḥ — všemi těmito; dvādaśabhiḥ — dvanácti; vidvān — ten, kdo není hloupý, a naopak si je plně vědom skutečnosti; ātmanaḥ — duše; lakṣaṇaiḥ — znaky; paraiḥ — transcendentální; aham — já (“já jsem toto tělo”); mama — moje (“vše ve vztahu s tímto tělem je moje”); iti — takto; asat-bhāvam — falešné pojetí života; deha-ādau — ztotožňování se s hmotným tělem a potom se svou manželkou, dětmi, rodinou, společenstvím, národem a tak dále; moha-jam — pocházející z falešného poznání; tyajet — musí se zříci.
Překlad
Slovo ātmā označuje Nejvyššího Pána nebo živé bytosti. Jak Pán, tak obyčejné živé bytosti jsou duchovní a nepodléhají zrození a smrti, degeneraci ani hmotnému znečištění. Jsou individuální, jsou těmi, kdo znají vnější tělo, a jsou také základem či útočištěm všeho. Nepodléhají hmotným změnám, vydávají vlastní záři, jsou příčinou všech příčin a prostupují vším. Nemají nic společného s hmotným tělem, a proto nejsou nikdy zahaleni. Vzhledem ke všem těmto transcendentálním vlastnostem se ten, kdo je skutečně učený, musí vzdát falešného pojetí života, pro které je typické uvažování: “Jsem hmotné tělo a vše ve vztahu s tímto tělem je moje.”
Význam
V Bhagavad-gītě (15.7) Pán Kṛṣṇa jasně říká: mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ — “Všechny živé bytosti jsou Mé části.” Živé bytosti jsou tedy kvalitativně stejné jako Svrchovaný Pán, Osobnost Božství, který je vůdcem, nejvyšším ze všech. Ve Védách stojí: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām — Pán je nejpřednější individuální živá bytost, vůdce podřízených živých bytostí. Jelikož jsou živé bytosti částmi či věrnými obrazy Boha, jejich vlastnosti se neliší od Jeho. Mají stejné vlastnosti jako Nejvyšší Pán, tak jako se kapka mořské vody skládá ze stejných chemických látek jako celé moře. Kvalitou se tedy neliší, ale kvantita je jiná. Nejvyšší Osobnost Božství lze poznat tím, že poznáme vzorek, živé bytosti, neboť všechny vlastnosti Boha lze nalézt v nepatrném množství u živých bytostí. Vidíme zde tedy totožnost, ale Bůh je velký, zatímco živé bytosti jsou nesmírně malé. Aṇor aṇīyān mahato mahīyān (Kaṭha Upaniṣad 1.2.20)—živé bytosti jsou menší než atom, ale Bůh je větší než ta největší věc. Naše pojetí velikosti může být zpodobněno nebem, neboť to považujeme za neomezeně velké; Bůh je ovšem větší než nebe. Víme také, že živé bytosti jsou menší než atomy, neboť mají rozměry jedné desetitisíciny konečku vlasu; i ony však mají charakteristiky svrchované příčiny všech příčin, stejně jako Nejvyšší Osobnost Božství. Tělo existuje a mění se jedině díky přítomnosti živé bytosti. Změny ve vesmíru, určované přírodními zákony, zase nastávají v důsledku přítomnosti Nejvyššího Pána.
Významné je slovo ekaḥ, “individuální”. Bhagavad-gītā (9.4) uvádí: mat-sthāni sarva-bhūtāni na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ. Vše, hmotné i duchovní—včetně země, vody, vzduchu, ohně, nebe a živých bytostí — existuje na bázi duše. Všechno vychází z Nejvyšší Osobnosti Božství; neměli bychom si však myslet, že Nejvyšší Pán závisí na něčem jiném.
Bůh i živá bytost jsou plně vědomí. My jako živé bytosti jsme si vědomi své tělesné existence a Pán si je vědom gigantického vesmírného projevu. To je doloženo ve Védách. Yasmin dyauḥ pṛthivī cāntarīkṣam. Vijñātāram adhikena vijānīyāt. Ekam evādvitīyam. Ātma-jyotiḥ samrāḍ ihovāca. Sa imān lokān asṛjata. Satyaṁ jñānam anantam. Asaṅgo hy ayaṁ puruṣaḥ. Pūrṇasya pūrṇam ādāya pūrṇam evāvaśiṣyate. Všechny tyto védské mantry dokazují, že jak Nejvyšší Osobnost Božství, tak nepatrná duše jsou individuální. Duše je malá a Pán velký, ale oba jsou příčinou všech příčin—jedna je omezená tělem a druhou neomezuje ani vesmír.
Přestože se Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, vyrovnáme kvalitou, nikdy se Mu nevyrovnáme kvantitou. To bychom měli mít vždy na paměti. Jakmile méně inteligentní lidé zjistí, že jsou si s Bohem kvalitativně rovni, pošetile si myslí, že to platí i kvantitativně. Jejich inteligence je aviśuddha-buddhayaḥ, nevytříbená či znečištěná. Když po mnoha životech plných velké snahy poznat nejvyšší příčinu nakonec dospějí ke skutečnému poznání Kṛṣṇy, Vāsudeva, odevzdají se Mu (vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā sudurlabhaḥ). Tak se z nich stanou mahātmové — velké, dokonalé duše. Má-li někdo to štěstí, že pozná svůj vztah s Bohem a ví, že Bůh je velký (vibhu), zatímco živá bytost je malá (aṇu), dosáhl dokonalosti poznání. Kdo se považuje za hmotné tělo a myslí si, že mu patří vše, co souvisí s hmotným tělem, setrvává v temnotě. Toto uvažování se nazývá ahaṁ mama (janasya moho 'yam ahaṁ mameti). To je iluze. Je třeba se zříci svých klamných představ a tak nabýt plného vědomí všeho.