Śrīmad-bhāgavatam 7.7.42
Verš
saṅkalpa iha karmiṇaḥ
sadāpnotīhayā duḥkham
anīhāyāḥ sukhāvṛtaḥ
Synonyma
sukhāya — pro dosažení štěstí díky takzvané vyšší úrovni života; duḥkha-mokṣāya — pro osvobození se od utrpení; saṅkalpaḥ — odhodlání; iha — v tomto světě; karmiṇaḥ — živé bytosti usilující o hospodářský rozvoj; sadā — vždy; āpnoti — dosahuje; īhayā — jednáním či ctižádostivým toužením; duḥkham — pouze neštěstí; anīhāyāḥ — a z toho, když netouží po hospodářském rozvoji; sukha — štěstím; āvṛtaḥ — pokrytá.
Překlad
Materialista touží po štěstí a úlevě od utrpení, a podle toho jedná. Ve skutečnosti je však člověk v hmotném světě šťastný jen tak dlouho, dokud o štěstí neusiluje; jakmile začne jednat s cílem být šťastný, přijde neštěstí.
Význam
Každá podmíněná duše je poutána zákony hmotné přírody, jak popisuje Bhagavad-gītā (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ). Každý má určitý druh těla, které mu přidělila hmotná příroda podle pokynů Nejvyšší Osobnosti Božství.
hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati
bhrāmayan sarva-bhūtāni
yantrārūḍhāni māyayā
“Nejvyšší Pán sídlí v srdci každého, ó Arjuno, a řídí putování všech živých bytostí, které jsou jakoby usazeny na stroji z hmotné energie.” (Bg. 18.61) Nejvyšší Osobnost Božství, Nadduše, je v srdci všech živých bytostí a podle jejich tužeb jim dává možnosti, aby se mohly v různých druzích těl snažit o dosažení svých cílů. Tělo je jako nástroj, s jehož pomocí se živá bytost pohybuje podle pomýlených tužeb po štěstí, a tak trpí bolestmi zrození, smrti, stáří a nemoci na různých úrovních života. Člověk svými činnostmi sleduje nějaký plán a cíl, ale přitom od počátku až do realizace tohoto plánu žádné štěstí nepociťuje. Naopak — jakmile podle něho začne jednat, jeho život se okamžitě změní v utrpení. Nikdo by proto neměl usilovat o odstranění neštěstí, neboť to není v jeho silách. Ahaṅkāra-vimūḍhātmā kartāham iti manyate — přestože člověk jedná s falešným cílem, myslí si, že může těmito činnostmi svou hmotnou situaci zlepšit. Védy přikazují, abychom se nesnažili zvětšit své štěstí či zmenšit utrpení, neboť tato snaha je marná. Tasyaiva hetoḥ prayateta kovidaḥ — měli bychom usilovat o seberealizaci, nikoliv o hospodářský rozvoj, který nelze vylepšit. Toho štěstí a utrpení, které je nám předurčené, se nám dostane automaticky a nevyhneme se mu. Proto je lépe využít času k pokroku v duchovním životě s vědomím Kṛṣṇy. Neměli bychom svůj cenný lidský život promarnit; měli bychom ho využít k rozvinutí vědomí Kṛṣṇy, a neusilovat o takzvané štěstí.