Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 7.7.47

Verš

karmāṇy ārabhate dehī
dehenātmānuvartinā
karmabhis tanute deham
ubhayaṁ tv avivekataḥ

Synonyma

karmāṇi — hmotné plodonosné činnosti; ārabhate — začíná; dehī — živá bytost, která přijala určitý druh těla; dehena — s tím tělem; ātma-anuvartinā — které dostává podle své touhy a dřívějšího jednání; karmabhiḥ — takovými hmotnými činnostmi; tanute — expanduje; deham — další tělo; ubhayam — obě; tu — ovšem; avivekataḥ — kvůli nevědomosti.

Překlad

Živá bytost, jež dostala současné tělo na základě dřívějších plodonosných činností, může skoncovat s výsledky svých činností v tomto životě, ale to neznamená, že je vysvobozena z pout k hmotným tělům. Jedno tělo dostává a jednáním v něm si vytváří další. Tak se kvůli své naprosté nevědomosti stěhuje z jednoho těla do druhého a podstupuje opakované rození a umírání.

Význam

Evoluce živé bytosti různými druhy těl probíhá v jiných než lidských tělech automaticky podle přírodních zákonů. Prakṛteḥ kriyamāṇāni — zákony přírody zařizují vývoj živé bytosti z nižších úrovní života do lidské podoby. Člověk se svým vyvinutým vědomím však musí pochopit přirozené postavení živé bytosti a důvod, proč musí přijímat hmotné tělo. Příroda mu dává tuto možnost, ale pokud přesto jedná jako zvíře, k čemu je jeho lidský život dobrý? V tomto životě je třeba si vybrat životní cíl a jednat v souladu s ním. Ten, kdo obdržel pokyny od duchovního učitele a ze śāster, by měl projevit dostatečnou inteligenci. Žádný člověk by neměl zůstat hloupý a nevědomý — každý se musí dotazovat na své přirozené postavení. To se nazývá athāto brahma-jijñāsā. Lidské myšlení dává vzniknout mnoha otázkám, o kterých uvažují různí filozofové a odpovídají na ně rozličnými filozofiemi založenými na výplodech mysli. To však nevede k osvobození. Védské pokyny udávají: tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet — k tomu, aby člověk vyřešil životní problémy, musí přijmout duchovního učitele. Tasmād guruṁ prapadyeta jijñāsuḥ śreya uttamam—pokud někdo skutečně vážně hledá řešení otázek hmotné existence, musí vyhledat pravého gurua.

tad viddhi praṇipātena
paripraśnena sevayā
upadekṣyanti te jñānaṁ
jñāninas tattva-darśinaḥ

“Snaž se poznat pravdu tak, že se obrátíš na duchovního učitele. Pokorně se ho dotazuj a služ mu. Osoby, které znají vlastní já, ti mohou předat poznání, jelikož vidí pravdu.” (Bg. 4.34) Na pravého duchovního učitele se člověk musí obrátit tak, že se mu odevzdá (praṇipātena) a slouží mu. Inteligentní osoba se musí dotazovat duchovního učitele na cíl života. Pravý duchovní učitel dokáže na všechny takové otázky odpovědět, jelikož vidí pravdu. I v případě obyčejných činností platí, že nejprve zvažujeme zisk a ztrátu, a potom jednáme. Stejně tak musí inteligentní člověk posoudit klady a zápory hmotné existence a pak jednat inteligentním způsobem, podle pokynů pravého duchovního učitele.