Hlavní záložky

KAPITOLA PRVNÍ: Manuové, vládci vesmíru

Nejprve skládám pokorné a uctivé poklony lotosovým nohám svého duchovního mistra, Jeho Božské Milosti Śrī Śrīmad Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Gosvāmīho Prabhupādy. Kdysi v roce 1935 jsem ho z Bombaje přijel navštívit, když pobýval u Rādhā-kuṇḍu. Dal mi tehdy mnoho důležitých pokynů ohledně stavění chrámů a vydávání knih. Osobně mi řekl, že vydávat knihy je důležitější než stavět chrámy. Tyto pokyny samozřejmě po mnoho let zůstaly uchovány v mé mysli. V roce 1944 jsem začal vydávat Back to Godhead*<$F>, a když jsem později zanechal rodinného života, v roce 1958 jsem začal v Dillí vydávat Śrīmad-Bhāgavatam. Poté, co v Indii vyšly jeho tři části, jsem se 13. srpna 1965 vydal do Spojených států.

@footnote = *časopis “Návrat k Bohu”

Neustále se snažím vydávat knihy, jak mě nabádal můj duchovní mistr. Nyní, v roce 1976, jsem dokončil sedmý zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu a pod názvem Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, již vyšlo shrnutí desátého zpěvu. Ještě však zbývá vydat osmý, devátý, desátý, jedenáctý a dvanáctý zpěv. Při této příležitosti se tedy modlím ke svému duchovnímu mistrovi, aby mi dal sílu potřebnou k dokončení tohoto díla. Nejsem ani velký učenec, ani velký oddaný; jsem pouze pokorný služebník mého duchovního mistra a ve spolupráci se svými žáky v Americe se ho snažím podle svých nejlepších schopností potěšit vydáváním těchto knih. Učenci na celém světě naštěstí tato díla oceňují. Vydávejme tedy společnými silami další a další pokračování Śrīmad-Bhāgavatamu, abychom potěšili Jeho Božskou Milost Bhaktisiddhāntu Sarasvatīho Ṭhākura.

Tato první kapitola osmého zpěvu je souhrnným popisem čtyř Manuů: Svāyambhuvy, Svārociṣi, Uttamy a Tāmasy. Poté, co Mahārāja Parīkṣit vyslechl popisy dynastie Svāyambhuvy Manua, které skončily v sedmém zpěvu, přál si poznat osudy dalších Manuů. Chtěl se dozvědět, jakým způsobem Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, sestupuje — nejen v minulosti, ale i v přítomnosti a budoucnosti — a jak jedná v různých zábavách v roli Manua. Jelikož Mahārāja Parīkṣit to vše dychtil poznat, Śukadeva Gosvāmī postupně popsal všechny Manuy, počínaje šesti, kteří se zjevili v minulosti.

Prvním Manuem byl Svāyambhuva Manu. Jeho dvě dcery, Ākūti a Devahūti, porodily dva syny, Yajñu a Kapilu. Kapilovy činnosti již Śukadeva Gosvāmī popsal ve třetím zpěvu, nyní tedy popíše činnosti Yajñi. První Manu odešel se svou manželkou Śatarūpou podstupovat askezi do lesa na břehu řeky Sunandy. Podrobovali se askezi sto let a potom Manu v transu sestavil modlitby k Nejvyšší Osobnosti Božství. Tehdy se ho pokusili sežrat Rākṣasové a asurové, ale Yajña je v doprovodu svých synů Yāmů a polobohů pozabíjel. Pak Yajña osobně zaujal místo Indry, krále nebeských planet.

Druhý Manu, jménem Svārociṣa, byl synem Agniho a mezi Jeho syny vynikali Dyumat, Suṣeṇa a Rociṣmat. Ve věku tohoto Manua se Indrou, vládcem nebeských planet, stal Rocana. V tomto věku žilo mnoho polobohů v čele s Tuṣitou a také mnoho světců, jako například Ūrja a Stambha. Jedním z nich byl Vedaśirā, jehož manželka Tuṣitā porodila Vibhua. Vibhu poučil osmdesát osm tisíc dṛḍha-vratů neboli světců o sebeovládání a askezi.

Uttama, syn Priyavraty, byl třetím Manuem. Mezi jeho syny byli Pavana, Sṛñjaya a Yajñahotra. Za vlády tohoto Manua se Vasiṣṭhovi synové v čele s Pramadou stali sedmi světci. Satyové, Devaśrutové a Bhadrové se stali polobohy a Satyajit se stal Indrou. Pán se zjevil jako Satyasena z lůna Sunṛty, manželky Dharmy, a zabil všechny Yakṣi a Rākṣasy, kteří bojovali proti Satyajitovi.

Tāmasa, bratr třetího Manua, byl čtvrtým Manuem a měl deset synů, například Pṛthu, Khyāti, Nara a Ketu. Za jeho vlády byli polobohy Satyakové, Hariové, Vīrové a další, v čele sedmi velkých světců stál Jyotirdhāma a Indrou se stal Triśikha. Harimedhā zplodil v lůně své manželky Hariṇī syna Hariho. Tento Hari, inkarnace Boha, zachránil oddaného Gajendru. Tato událost je známá jako gajendra-mokṣaṇa. Na ni se ptá Mahārāja Parīkṣit na konci této kapitoly.

SB 8.1.1 — Král Parīkṣit řekl: Ó můj pane, můj duchovní mistře, nyní jsem od tebe vyslechl úplný popis dynastie Svāyambhuvy Manua. Existují však ještě další Manuové a já bych rád slyšel o jejich dynastiích. Prosím, popiš nám je.
SB 8.1.2 — Ó učený brāhmaṇo, Śukadeve Gosvāmī, velcí učenci s dokonalou inteligencí popisují činnosti a zjevení Nejvyšší Osobnosti Božství v průběhu různých manvantar. Dychtivě toužíme naslouchat těmto příběhům. Pověz nám o nich, prosím.
SB 8.1.3 — Ó učený brāhmaṇo, popiš nám laskavě všechny činnosti, které Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž stvořil tento vesmírný projev, vykonával v minulých manvantarách, které vykonává v současné a které bude konat v budoucích.
SB 8.1.4 — Śukadeva Gosvāmī pravil: V současné kalpě se již vystřídalo šest Manuů. Popsal jsem ti Svāyambhuvu Manua a zjevení mnoha polobohů. Svāyambhuva je v této Brahmově kalpě prvním Manuem.
SB 8.1.5 — Svāyambhuva Manu měl dvě dcery, které se jmenovaly Ākūti a Devahūti. Z lůna Ākūti se Nejvyšší Pán zjevil jako Yajñamūrti a z lůna Devahūti jako Kapila. Tito synové byli pověřeni kázáním náboženství a poznání.
SB 8.1.6 — Ó nejlepší z Kuruovců, činnosti Kapily, syna Devahūti, jsem již popsal (ve třetím zpěvu). Nyní popíši jednání Yajñapatiho, syna Ākūti.
SB 8.1.7 — Svāyambhuva Manu, manžel Śatarūpy, byl svou povahou naprosto nepřipoutaný ke smyslovému požitku. Vzdal se proto svého království, jež bylo plné smyslového požitku, a odešel se svou manželkou do lesa podrobit se askezi.
SB 8.1.8 — Ó potomku Bharaty, poté, co Svāyambhuva Manu se svou ženou odešel do lesa, stál na jedné noze na břehu řeky Sunandy a tímto způsobem — dotýkaje se země pouze jednou nohou — po sto let vykonával přísnou askezi. Zároveň pronášel následující slova.
SB 8.1.9 — Śrī Manu řekl: Pán, svrchovaná živá bytost, stvořil tento hmotný svět plný života; hmotný svět nestvořil Jeho. Když všude panuje ticho, Pán jakožto Nejvyšší Bytost bdí jako svědek. Živá bytost Ho nezná, ale On zná vše.
SB 8.1.10 — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je ve svém aspektu Nadduše přítomný všude v tomto vesmíru, kdekoliv jsou živé či neživé bytosti. Každý má tedy přijímat pouze to, co je mu vyměřeno; nikdo nemá sahat na majetek druhých.
SB 8.1.11 — Ačkoliv Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, neustále sleduje činnosti, které se ve světě odehrávají, Jeho nikdo nevidí. Neměli bychom si však myslet, že když Jeho nikdo nevidí, On také nevidí — Jeho schopnost vidět nikdy neslábne. Každý by proto měl uctívat Nadduši, Jež neustále setrvává s individuální duší jako přítel.
SB 8.1.12 — Nejvyšší Osobnost Božství nemá počátek, konec ani střed. Nepatří také žádné osobě ani národu. Nemá vnitřek ani vnějšek. Protiklady, jaké nalézáme v tomto hmotném světě — jako například počátek a konec, moje a jejich — v osobnosti Nejvyššího Pána neexistují. Vesmír, který z Něho emanuje, je Jeho dalším rysem. Nejvyšší Pán je tedy nejvyšší pravda a Jeho velikost je úplná.
SB 8.1.13 — Celý vesmírný projev je tělem Nejvyšší Osobnosti Božství, Absolutní Pravdy, Jež má milióny jmen a neomezeně mnoho energií. Pán vydává svou vlastní záři, je nezrozený a neměnný. Je počátkem všeho, ale sám nemá žádný počátek. Jelikož tento vesmírný projev stvořil svou vnější energií, vypadá to, jako kdyby jej sám tvořil, udržoval a ničil. On však zůstává nečinný ve své duchovní energii a činnosti hmotné energie se Ho nedotýkají.
SB 8.1.14 — Proto velcí světci, kteří chtějí lidem umožnit, aby dosáhli stádia, ve kterém jejich jednání již nebude poznamenáno výslednými plody, je nejprve zaměstnávají plodonosnými činnostmi. Nikdo nemůže dosáhnout stavu osvobození neboli jednání, jež nepřináší reakce, aniž by začal vykonáváním činností doporučených v śāstrách.
SB 8.1.15 — Nejvyšší Pán v plné míře oplývá veškerým bohatstvím, které získává sám ze sebe, ale přesto jedná jako stvořitel, udržovatel a ničitel tohoto hmotného světa. Navzdory tomuto jednání však není nikdy zapleten, a proto nejsou zapleteni ani oddaní, kteří kráčejí v Jeho stopách.
SB 8.1.16 — Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, jedná jako obyčejná lidská bytost, ale zároveň netouží užívat si plodů své práce. Má úplné poznání, je prostý hmotných tužeb, nepodléhá rozptýlení a je zcela nezávislý. Jako svrchovaný učitel lidstva učí svůj vlastní způsob jednání, a tak zavádí skutečnou cestu náboženství. Žádám každého, aby Ho následoval.
SB 8.1.17 — Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Svāyambhuva Manu byl v transu a pronášel mantry plné védských pokynů, jež jsou známé jako Upaniṣady. Když ho viděli Rākṣasové a asurové, chtěli ho pozřít, neboť měli velký hlad. Běželi proto rychle k němu.
SB 8.1.18 — Nejvyšší Pán, Viṣṇu, jenž sídlí v srdci každého a který se zjevil jako Yajñapati, zpozoroval, že Rākṣasové a démoni se chystají pozřít Svāyambhuvu Manua. V doprovodu svých synů nazývaných Yāmové a všech ostatních polobohů proto démony a Rākṣasy pozabíjel. Potom se ujal postu Indry a vlády nad nebeským královstvím.
SB 8.1.19 — Druhým Manuem se stal Agniho syn jménem Svārociṣa. Ten měl několik synů, mezi nimiž vynikali Dyumat, Suṣeṇa a Rociṣmat.
SB 8.1.20 — Během vlády Svārociṣi zaujal postavení Indry Rocana, syn Yajñi. Tuṣita a další se stali hlavními polobohy a Ūrja, Stambha a ostatní se stali sedmi světci. Všichni byli věrnými oddanými Pána.
SB 8.1.21 — Vedaśirā byl velice slavný ṛṣi. Z lůna jeho manželky, která se jmenovala Tuṣitā, přišel na svět avatāra jménem Vibhu.
SB 8.1.22 — Vibhu zůstal celý život brahmacārīnem a nikdy se neoženil. Od něho se učilo sebeovládání, askezi a podobnému chování osmdesát osm tisíc dalších světců.
SB 8.1.23 — Ó králi, třetí Manu, Uttama, byl synem krále Priyavraty. Mezi jeho syny patřili Pavana, Sṛñjaya a Yajñahotra.
SB 8.1.24 — Během vlády třetího Manua se sedmi mudrci stali Pramada a další synové Vasiṣṭhy. Satyové, Vedaśrutové a Bhadrové se stali polobohy a Satyajit byl vybrán, aby se stal Indrou, nebeským králem.
SB 8.1.25 — V této manvantaře se Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zjevil z lůna Sūnṛty, jež byla manželkou Dharmy, poloboha dohlížejícího na náboženství. Byl známý jako Satyasena a zjevil se společně s polobohy zvanými Satyavratové.
SB 8.1.26 — Satyasena se svým přítelem Satyajitem, jenž byl nebeským králem Indrou, pozabíjel všechny prolhané, bezbožné a nemravné Yakṣi, Rākṣasy a bytosti podobné duchům, jež sužovali ostatní živé bytosti.
SB 8.1.27 — Bratr třetího Manua, Uttamy, byl známý pod jménem Tāmasa, a stal se čtvrtým Manuem. Měl deset synů, mezi nimiž vynikali Pṛthu, Khyāti, Nara a Ketu.
SB 8.1.28 — Za vlády Tāmasy Manua patřili mezi polobohy Satyakové, Hariové a Vīrové. Králem nebes Indrou byl Triśikha. V čele mudrců v saptarṣi- dhāmu stál Jyotirdhāma.
SB 8.1.29 — Ó králi, v Tāmasově manvantaře se polobohy stali také synové Vidhṛtiho zvaní Vaidhṛtiové. Jelikož se autorita Véd působením času vytrácela, tito polobozi ji svou silou obnovili.
SB 8.1.30 — V této manvantaře se narodil Nejvyšší Pán Viṣṇu z lůna Hariṇī, manželky Harimedhy. Jmenoval se Hari a byl to On, kdo zachránil svého oddaného Gajendru, krále slonů, z tlamy krokodýla.
SB 8.1.31 — Král Parīkṣit řekl: Můj pane, Bādarāyaṇi, chceme od tebe dopodrobna vyslechnout, jak Hari vysvobodil krále slonů, když ho napadl krokodýl.
SB 8.1.32 — Jakékoliv písmo či vyprávění, jež líčí a oslavuje Nejvyšší Osobnost Božství, Uttamaśloku, je významné, čisté, slavné, příznivé a všedobré.
SB 8.1.33 — Śrī Sūta Gosvāmī pravil: Ó brāhmaṇové, když Mahārāja Parīkṣit, jenž očekával blížící se smrt, požádal Śukadeva Gosvāmīho, aby promluvil, Śukadeva Gosvāmī, povzbuzen královými slovy, vzdal králi úctu a před shromážděním mudrců, kteří si přáli mu naslouchat, začal s velkým potěšením hovořit.