Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv osmý: Zničení vesmíru » KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 8.19.39

Verš

satyaṁ puṣpa-phalaṁ vidyād
ātma-vṛkṣasya gīyate
vṛkṣe ’jīvati tan na syād
anṛtaṁ mūlam ātmanaḥ

Synonyma

satyam — skutečná pravda; puṣpa-phalam — květ a plod; vidyāt — je třeba chápat; ātma-vṛkṣasya — stromu, kterým je tělo; gīyate — jak je popsáno ve Védách; vṛkṣe ajīvati — pokud strom nežije; tat — to (puṣpa- phalam); na — ne; syāt — je možné; anṛtam — nepravda; mūlam — kořen; ātmanaḥ — těla.

Překlad

Védy uvádějí, že dobré plody a květy stromu, kterým je tělo, jsou jeho skutečnou úrodou. Pokud však tělesný strom neexistuje, není možné tyto plody a květy získat. I když se tělo zakládá na nepravdě, žádné plody a květy se bez pomoci tělesného stromu neobjeví.

Význam

Tato śloka vysvětluje, že ve vztahu k hmotnému tělu nemůže být ani skutečná pravda bez doteku nepravdy. Māyāvādīni říkají: brahma satyaṁ jagan mithyā — “Duchovní duše je pravda a vnější energie je nepravda.” Filozofové vaišnavské školy ale s māyāvādskou filozofií nesouhlasí. I kdybychom pro účel diskuse přijali, že hmotný svět je nepravdivý, živá bytost v zajetí iluzorní energie se z něho nemůže dostat bez pomoci těla. Bez těla nemůže nikdo praktikovat náboženství ani spekulovat o filozofické dokonalosti. Květ a plod (puṣpa-phalam) je tedy třeba získat jako úrodu těla. Bez jeho pomoci zůstane tento plod nedosažitelný. Vaišnavská filozofie proto doporučuje princip yukta-vairāgya. Člověk by neměl věnovat veškerou pozornost starosti o tělo, ale zároveň by neměl svou péči o něj zanedbávat. Dokud tělo existuje, dává nám možnost důkladně studovat védské pokyny, a tak na konci života dosáhnout dokonalosti. To vysvětluje Bhagavad-gītā (8.6): yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ tyajaty ante kalevaram. Zkouška nastane v době smrti. Z toho vyplývá, že i když je tělo dočasné a není věčné, může nám poskytnout tu nejlepší službu, díky níž můžeme přivést svůj život k dokonalosti.