KAPITOLA DRUHÁ

Slon Gajendra v ohrožení

Druhá, třetí a čtvrtá kapitola tohoto zpěvu popisují, jak Pán během vlády čtvrtého Manua zachránil krále slonů. V této druhé kapitole je vylíčeno, jak si král slonů užíval se svými slonicemi ve vodě, když tu ho znenadání napadl krokodýl, a slon se odevzdal lotosovým nohám Osobnosti Božství, aby ho Pán ochránil.

Uprostřed oceánu mléka se do výše deseti tisíc yojanů (více než sto dvaceti tisíc kilometrů) zvedá překrásná hora. Jmenuje se Trikūṭa. V údolí Trikūṭy se rozprostírá nádherná zahrada zvaná Ṛtumat, kterou vytvořil Varuṇa, a leží tam velmi pěkné jezero. Jednou se do něho šel koupat král slonů se svými slonicemi. Jelikož narušili klid obyvatel jezera, mocný vůdce krokodýlů zaútočil na slonovu nohu. Mezi slonem a krokodýlem vypukl urputný zápas, který trval tisíc let. Ani jeden z nich nezemřel, ale jelikož byli ve vodě, slon postupně slábl, zatímco krokodýlovi síly přibývalo, což mu dodávalo stále větší sebedůvěru. Bezmocný slon viděl, že se jinak nezachrání, a proto vyhledal útočiště u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství.

Sloka 1:: Śukadeva Gosvāmī řekl: Můj milý králi, existuje jedna ohromná hora zvaná Trikūṭa. Je vysoká deset tisíc yojanů (128 000 kilometrů). Kolem ní se rozprostírá oceán mléka, což jí dodává na kráse.

Sloka 2-3:: Délka i šířka hory je stejná (128 000 kilometrů). Její tři hlavní vrcholy, ze železa, stříbra a zlata, jsou ozdobou všech světových stran i nebe. Hora má také další vrcholy, které jsou plné drahokamů a minerálů a zdobí je pěkné stromy, popínavé rostliny a keře. Zvuky vodopádů na jejích úbočích vytvářejí příjemnou vibraci. Hora tak zvyšuje krásu všech světových stran.

Sloka 4:: Země na úpatí hory je neustále omývána vlnami mléka, které vytvářejí zelené smaragdy na všech osmi stranách (sever, jih, východ, západ, severovýchod, jihovýchod, jihozápad a severozápad).

Sloka 5:: Obyvatelé vyšších planet — Siddhové, Cāraṇové, Gandharvové, Vidyādharové, hadi, Kinnarové a Apsary — přicházejí na tuto horu za zábavou. Všechny její jeskyně jsou tedy plné těchto obyvatel nebeských planet.

Sloka 6:: V jeskyních se rozléhá zpěv nebeských obyvatel, a proto lvi, kteří tam žijí a jsou velmi pyšní na svou sílu, řvou s nesnesitelnou závistí, neboť si myslí, že takto řve jiný lev.

Sloka 7:: Údolí pod vrcholky hory Trikūṭa zdobí mnoho různých druhů lesní zvěře a na stromech, které v zahradách pěstují polobozi, sladkými hlasy štěbetá množství různých ptáků.

Sloka 8:: Hora Trikūṭa nese mnoho řek a jezer s plážemi pokrytými malými drahokamy, jež připomínají zrnka písku. Voda je tam křišťálově čistá, a když se v ní koupou dívky polobohů, vůně jejich těl se nese vodou i vzduchem a obohacuje tak celou atmosféru.

Sloka 9-13:: V jednom údolí hory Trikūṭa ležela zahrada zvaná Ṛtumat. Ta patřila velkému oddanému Varuṇovi a byla místem, kam se chodili bavit dívky polobohů. Květy a ovoce tam rostly v každou roční dobu. Byly tam například stromy mandāra, pārijāta, pāṭala, aśoka a campaka, plody cūta, piyāla a panasa, manga, plody āmrātaka a kramuka, kokosové palmy, datlovníky a marhaníky. Rostly tam madhuky, palmy, stromy tamāla, asana a arjuna, ariṣṭa, uḍumbara, plakṣa, banyány, kiṁśuky a santály. Byly tam také picumardy, kovidāry, stromy sarala a sura-dāru, vinná réva, cukrová třtina, banány a plody jambu, badarī, akṣa, abhaya a āmalakī.

Sloka 14-19:: V té zahradě bylo velké jezero plné zářících zlatých lotosů a květin zvaných kumuda, kahlāra, utpala a śatapatra, které hoře dodávaly jedinečný půvab. Rostly tam také stromy bilva, kapittha, jambīra a bhallātaka. Omámení čmeláci pili med a bzučeli do líbezného švitoření ptáků. Jezero obývaly v hojném počtu labutě, kāraṇḍavy, cakravākové, jeřábi a hejna vodních kachen, ptáků dātyūha, koyaṣṭi a dalších švitořících ptáků. Kvůli vlnám, které svými pohyby vytvářely ryby a želvy, byla voda ozdobená pylem z lotosových květů. V okolí jezera rostly ještě další stromy a rostliny: kadamba, vetasa, nala, nīpa, vañjulaka, kunda, kurubaka, aśoka, śirīṣa, kūṭaja, iṅguda, kubjaka, svarṇa-yūthī, nāga, punnāga, jātī, mallikā, śatapatra, jālakā a mādhavī-latā. Jeho břehy také krášlilo mnoho stromů různých druhů, které měly květy a plody ve všech ročních obdobích. Celá hora tak byla nádherně ozdobená.

Sloka 20:: Vládce slonů, který žil v lese na hoře Trikūṭa, se jednou se svými slonicemi vydal k jezeru. Cestou polámal mnoho stromů, keřů a jiných rostlin. Bodání jejich trnů mu nevadilo.

Sloka 21:: Všichni ostatní sloni, tygři a další dravá zvířata, jako například lvi, nosorožci, velcí hadi a černé a bílé śarabhy, strachy utekli, když jen tohoto slona zvětřili. Rozutekli se i jeleni camarī.

Sloka 22:: Milostí tohoto slona se lišky, vlci, buvoli, medvědi, kanci, gopucchy, dikobrazi, opice, králíci, různé druhy jelenů a mnoho jiných malých zvířat toulalo v jiné části lesa. Neměli z něho strach.

Sloka 23-24:: Gajapati, vládce slonů, obklopený dalšími slony a slonicemi svého stáda a následován slůňaty, tíhou svého těla třásl celou horu Trikūṭa. Potil se, z tlamy mu kapal opojný mok a oči měl zastřené opojením. Obsluhovali ho čmeláci sající med, a on již na dálku větřil pyl z lotosů v jezeře, unášený lehkým vánkem. V doprovodu svých společníků, kteří trpěli žízní, brzy dospěl na břeh jezera.

Sloka 25:: Král slonů vstoupil do jezera, důkladně se umyl a zbavil se únavy. Poté pomocí chobotu pil k svému plnému uspokojení studenou, čirou vodu podobnou nektaru, smíšenou s pylem lotosů a leknínů.

Sloka 26:: Jelikož ho Kṛṣṇova vnější energie udržovala pod vlivem iluze, byl jako člověk, který postrádá duchovní poznání a příliš lpí na členech své rodiny. Vedl své manželky a děti k tomu, aby se koupaly a pily, a sám nabíral vodu z jezera chobotem a stříkal ji na ně. Nehleděl na úsilí, které ho to stálo.

Sloka 27:: Ó králi, řízením osudu se na slona rozhněval silný krokodýl a zaútočil ve vodě na jeho nohu. Slon byl však mocný a ze všech sil se snažil uniknout nebezpečí, které na něho prozřetelnost seslala.

Sloka 28:: Když ho jeho manželky viděly v této vážné situaci, žal jim sevřel srdce a začaly naříkat. Ostatní sloni chtěli Gajendrovi pomoci, ale ani když ho chytili zezadu, krokodýlova velká síla jim znemožňovala, aby ho zachránili.

Sloka 29:: Ó králi, slon s krokodýlem tak zápasili po tisíc let, a tahali přitom jeden druhého z vody a do vody. Polobozi žasli při pohledu na tento zápas.

Sloka 30:: Jelikož byl slon vtahován do vody a zápasil po mnoho dlouhých let, ubývalo mu fyzické síly a jeho mysl a smysly slábly. Krokodýl je však vodní živočich, a jeho nadšení, tělesná síla a schopnosti smyslů proto naopak rostly.

Sloka 31:: Když král slonů viděl, že se ocitl ve spárech krokodýla z vůle prozřetelnosti a nemůže se z tohoto nebezpečí sám zachránit, jelikož je vtělenou bytostí a za daných okolností bezmocný, začal se bát smrti. Dlouho proto uvažoval, a nakonec dospěl k následujícímu rozhodnutí.

Sloka 32:: Ostatní sloni — moji přátelé a příbuzní — mě z tohoto nebezpečí nedokázali zachránit. Což teprve mé manželky? Ty nezmohou nic. Řízením osudu jsem byl napaden tímto krokodýlem, a proto vyhledám ochranu u Nejvyššího Pána, který je vždy útočištěm všech, dokonce i velkých osobností.

Sloka 33:: Nejvyšší Pán jistě není známý každému, ale je nesmírně mocný a vlivný. Hledá-li u Něj útočiště ten, kdo má strach z hada věčného času, Pán ho ochrání. Tento had má hrozivou sílu a bez ustání pronásleduje každou živou bytost a chystá se ji pozřít. I smrt však se strachem prchá před Pánem. Odevzdávám se proto Jemu, velké a mocné svrchované autoritě, jež je skutečným útočištěm všech.