Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 8.3.2

Verš

śrī-gajendra uvāca
oṁ namo bhagavate tasmai
yata etac cid-ātmakam
puruṣāyādi-bījāya
pareśāyābhidhīmahi

Synonyma

śrī-gajendraḥ uvāca — Gajendra, král slonů, řekl; oṁ — ó můj Pane; namaḥ — s úctou se Ti klaním; bhagavate — Nejvyšší Osobnosti Božství; tasmai — Jemu; yataḥ — z něhož; etat — toto tělo a hmotný projev; cit- ātmakam — hýbe se díky vědomí (díky duši); puruṣāya — Nejvyšší Osobě; ādi-bījāya — jenž je původem či základní příčinou všeho; para-īśāya — jenž je nejvyšší, transcendentální a hoden být uctíván tak vznešenými osobami, jako je Brahmā a Śiva; abhidhīmahi — o Něm chci meditovat.

Překlad

Král slonů, Gajendra, řekl: S úctou se klaním Nejvyšší Osobě, Vāsudevovi (oṁ namo bhagavate vāsudevāya). Díky Němu toto hmotné tělo jedná, je-li v něm přítomná duše, a On je proto základní příčinou všech. Je hoden uctívání vznešených osob, jako je Brahmā a Śiva, a vstoupil do srdce každé živé bytosti. O Něm chci meditovat.

Význam

V tomto verši jsou velice důležitá slova etac cid-ātmakam. Hmotné tělo se sice skládá jen z hmotných prvků, ale jakmile živá bytost procitne a začne uvažovat na úrovni vědomí Kṛṣṇy, tělo přestává být hmotné a stává se duchovním. Hmotné tělo je určené pro smyslový požitek, zatímco duchovní tělo se věnuje transcendentální láskyplné službě Pánu. O oddaném, který slouží Nejvyššímu Pánu a neustále na Něho myslí, si proto nikdo nemá myslet, že má hmotné tělo. Z toho důvodu písma přikazují: guruṣu nara-matiḥ — přestaňte považovat duchovního mistra za obyčejnou lidskou bytost s hmotným tělem. Arcye viṣṇau śilā-dhīḥ — každý ví, že Božstvo v chrámu je z kamene, ale považovat Ho za pouhý kámen je přestupek. Myslet si, že tělo duchovního mistra tvoří hmotné složky, je rovněž přestupek. Ateisté si myslí, že oddaní pošetile uctívají kamennou sochu jako Boha a obyčejného člověka jako gurua. Skutečnost je však taková, že díky Kṛṣṇově všemohoucnosti je takzvaná kamenná socha Božstva přímo Nejvyšší Osobností Božství a tělo duchovního mistra je přímo duchovní. Čistý oddaný, který se věnuje čisté oddané službě, má být chápán tak, že je na transcendentální úrovni (sa guṇān samatītyaitān brahma- bhūyāya kalpate). Pokloňme se proto Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, jehož milostí se takzvané hmotné věci stávají duchovními, jsou-li používány k duchovním činnostem.

Oṁkāra (praṇava) je symbolické zvukové zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství. Oṁ tat sad iti nirdeśo brahmaṇas tri-vidhaḥ smṛtaḥ — tři slova oṁ tat sat bezprostředně vzývají Nejvyšší Osobu. Proto Kṛṣṇa říká, že On je oṁkāra ve všech védských mantrách (praṇavaḥ sarva-vedeṣu). Na začátku všech védských manter se pronáší oṁkāra, aby se tím poukázalo na Nejvyšší Osobnost Božství. Śrīmad-Bhāgavatam například začíná slovy oṁ namo bhagavate vāsudevāya. Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudeva, a oṁkāra (praṇava) se od sebe neliší. Musíme dbát na to, abychom pochopili, že oṁkāra neznamená nirākāra, cosi beztvarého. Tento verš hned na začátku říká: oṁ namo bhagavate. Bhagavān je osoba, a oṁkāra je tedy zastoupením Nejvyšší Osoby. Oṁkāra není neosobní, jak si myslí māyāvādští filozofové. To je zde jasně vyjádřeno slovem puruṣāya. Nejvyšší Pravda, oslovovaná oṁkārou, je puruṣa, Nejvyšší Osoba; není neosobní. Jak by mohla ovládat mocné vládce tohoto vesmíru, kdyby nebyla osobou? Pán Viṣṇu, Pán Brahmā a Pán Śiva jsou nejvyššími vládci vesmíru, ale dokonce i Pán Śiva a Pán Brahmā se klaní Pánu Viṣṇuovi. Proto je v tomto verši použito slova pareśāya, které vyjadřuje, že Nejvyšší Osobnost Božství uctívají vznešení polobozi. Pareśāya znamená parameśvara. Brahmā a Śiva jsou īśvarové, mocní vládci, ale Pán Viṣṇu je parameśvara, vládce ze všech nejvyšší.