Sloka 1:

Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi Parīkṣite, král Nahuṣa měl šest synů, tak jako má vtělená duše šest smyslů. Jmenovali se Yati, Yayāti, Saṁyāti, Āyati, Viyati a Kṛti.

Sloka 2:

Když člověk zaujme postavení krále či vedoucího představitele vlády, není schopen porozumět smyslu seberealizace. Yati, nejstarší Nahuṣův syn, to věděl, a proto nepřijal vládní moc, přestože mu ji otec nabízel.

Sloka 3:

Jelikož Nahuṣa, otec Yayātiho, obtěžoval Indrovu manželku Śacī, stěžovala si Agastyovi a jiným brāhmaṇům. Tito svatí brāhmaṇové proto Nahuṣu prokleli, aby poklesl z nebeských planet a žil jako hroznýš. Následně se králem stal Yayāti.

Sloka 4:

Král Yayāti měl čtyři mladší bratry, kterým dovolil vládnout čtyřem světovým stranám. Sám se oženil s Devayānī, dcerou Śukrācāryi, a Śarmiṣṭhou, dcerou Vṛṣaparvy, a vládl celé Zemi.

Sloka 5:

Mahārāja Parīkṣit řekl: “Śukrācārya byl velice mocný brāhmaṇa a Mahārāja Yayāti byl kṣatriya. Rád bych proto věděl, jak došlo k tomuto sňatku typu pratiloma.”

Sloka 6-7:

Śukadeva Gosvāmī řekl: Vṛṣaparvova dcera Śarmiṣṭhā, nevinná, ale od přírody vznětlivá, se jednoho dne procházela s Devayānī, dcerou Śukrācāryi, a s tisíci přítelkyň palácovou zahradou. Tato zahrada byla plná lotosů a stromů obsypaných květy a plody a žili v ní sladce zpívající ptáci a čmeláci.

Sloka 8:

Když mladé dívky s lotosovýma očima přišly ke břehu vodní nádrže, chtěly se pobavit tím, že se v ní vykoupou. Nechaly tedy šaty na břehu a začaly dovádět a cákat po sobě vodou.

Sloka 9:

Když si takto hrály ve vodě, najednou uviděly kolem projíždět Pána Śivu, sedícího s manželkou Pārvatī na hřbetě svého býka. Styděly se za svou nahotu, a proto rychle vyběhly z vody a zahalily se svými oděvy.

Sloka 10:

Śarmiṣṭhā si nevědomky oblékla šaty Devayānī, a tím ji velice rozzlobila. Devayānī pak řekla:

Sloka 11:

“Jen se podívejte, co si dovoluje tahle služebná! Śarmiṣṭhā si oblékla moje šaty bez ohledu na jakoukoliv etiketu jako pes, který krade přečištěné máslo určené pro oběť!”

Sloka 12-14:

“Patříme ke kvalifikovaným brāhmaṇům, kteří jsou uznáváni jako tvář Nejvyšší Osobnosti Božství. Svou askezí stvořili brāhmaṇové celý tento vesmír a ve svých srdcích stále chovají Absolutní Pravdu. To oni ukazují cestu vedoucí ke štěstí, cestu védské civilizace. Jelikož jsou na tomto světě jediným cílem uctívání, i velcí polobozi, vládci různých planet, a dokonce i Nejvyšší Osobnost Božství, Nadduše, nejvyšší očišťovatel a manžel bohyně štěstí, se k nim modlí a uctívají je. A my jsme hodni ještě větší úcty, neboť pocházíme z dynastie Bhṛgua. Přestože otec této ženy, jeden z démonů, je naším žákem, oblékla si moje šaty, jako když se śūdra zmocní védského poznání.”

Sloka 15:

Śukadeva Gosvāmī řekl: Śarmiṣṭhā, takto kárána krutými slovy, soptila hněvem. Sípala jako had, kousala se do spodního rtu a dceři Śukrācāryi řekla:

Sloka 16:

“Proč tolik mluvíš, ty žebračko, když nechápeš své postavení? Což nečekáte u našeho domu a nezávisíte na nás jako vrány?”

Sloka 17:

Těmito bezcitnými slovy se Śarmiṣṭhā obořila na Devayānī, Śukrācāryovu dceru. Ze zlosti jí pak vzala šaty a svrhla ji do studny.

Sloka 18:

Poté, co Śarmiṣṭhā shodila Devayānī do studny, odešla domů. Mezitím se ke studni přišel napít vody král Yayāti, který si vyjel na lov, a shodou okolností tam Devayānī uviděl.

Sloka 19:

Jakmile spatřil Devayānī nahou ve studni, ihned jí hodil svůj svrchní oděv. Pak laskavě uchopil její ruku a vytáhl ji ven.

Sloka 20-21:

Devayānī pak promluvila ke králi Yayātimu slovy plnými lásky a náklonnosti: “Ó králi, velký hrdino, jenž dobýváš města svých nepřátel, tím, že jsi mě vzal za ruku, jsi mě pojal za manželku. Nechť se mě už nikdo jiný nedotkne, neboť náš manželský vztah není dílem žádné lidské bytosti, ale prozřetelnosti.”

Sloka 22:

“Kvůli pádu do studny jsem se setkala s tebou. To jistě zařídila prozřetelnost. Když jsem proklela Kacu, syna učeného Bṛhaspatiho, proklel mě, že nebudu mít za manžela brāhmaṇu. Nemohu se tedy stát ženou žádného brāhmaṇy, ó pane mocných paží.”

Sloka 23:

Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Králi Yayātimu se takový sňatek nelíbil, neboť směrodatná písma ho neschvalují. Jelikož se však jednalo o zásah prozřetelnosti a byl upoután krásou Devayānī, její žádost přijal.

Sloka 24:

Poté, co se učený král vrátil do svého paláce, přišla Devayānī s pláčem domů a vyložila svému otci Śukrācāryovi vše, co se kvůli Śarmiṣṭě stalo. Vylíčila, jak byla shozena do studny, ale král ji zachránil.

Sloka 25:

Když Śukrācārya vyslechl, co se Devayānī stalo, jeho mysl byla zarmoucena. Zatracoval kněžské zaměstnání a velebil živobytí uñcha-vṛtti (sbírání obilí na polích), a tak i s dcerou odešel z domova.

Sloka 26:

Král Vṛṣaparvā pochopil, že ho Śukrācārya přichází potrestat či proklít. Proto ještě dříve, než Śukrācārya vešel do jeho domu, vyšel ven a padl na cestu, k nohám svého gurua. Tím ho uspokojil a zastavil jeho hněv.

Sloka 27:

Mocný Śukrācārya se chvíli hněval, ale jakmile byl uchlácholen, řekl Vṛṣaparvovi: “Můj milý králi, splň prosím touhu Devayānī, neboť je to má dcera a nejsem schopen se jí v tomto světě vzdát nebo k ní být lhostejný.”

Sloka 28:

Poté, co Vṛṣaparvā vyslechl Śukrācāryovu žádost, svolil, že splní touhu Devayānī, a očekával její slova. Devayānī pak vyslovila své přání: “Až se někdy na příkaz svého otce vdám, moje přítelkyně Śarmiṣṭhā musí jít se mnou jako moje služebná a její přítelkyně ji musejí doprovázet.”

Sloka 29:

Vṛṣaparvā moudře usoudil, že nelibost Śukrācāryi by znamenala nebezpečí a že jeho potěšení mu přinese hmotný zisk. Splnil proto Śukrācāryův příkaz a sloužil mu jako otrok. Svou dceru Śarmiṣṭhu věnoval Devayānī, aby jí sloužila jako otrokyně společně s tisíci dalších žen.

Sloka 30:

Když Śukrācārya dal Devayānī Yayātimu za manželku, zařídil, aby ji Śarmiṣṭhā doprovázela, ale varoval krále: “Nikdy nedovol této dívce, Śarmiṣṭě, aby s tebou sdílela lože, můj milý králi.”

Sloka 31:

Ó králi Parīkṣite, poté, co Śarmiṣṭhā viděla Devayānī s pěkným synem, přišla jednou za králem Yayātim v době vhodné pro početí. Na odlehlém místě požádala manžela své přítelkyně Devayānī, aby jí také umožnil mít syna.

Sloka 32:

Když princezna Śarmiṣṭhā poprosila krále Yayātiho o syna, král vzal v úvahu náboženské zásady, a proto souhlasil, že jí splní její touhu. Přestože si vzpomněl na varování Śukrācāryi, považoval toto spojení za přání Nejvyššího, a měl se Śarmiṣṭhou pohlavní styk.

Sloka 33:

Devayānī se narodil Yadu a Turvasu a Śarmiṣṭě se narodil Druhyu, Anu a Pūru.

Sloka 34:

Když se pyšná Devayānī dozvěděla z vnějších zdrojů, že Śarmiṣṭhu oplodnil její manžel, rozzuřilo ji to a hned se vydala do domu svého otce.

Sloka 35:

Král Yayāti, pln chtíče, pospíchal za svou ženou, dostihl ji a snažil se ji uchlácholit příjemnými slovy a masírováním nohou, ale žádným způsobem se mu ji nepodařilo upokojit.

Sloka 36:

Śukrācārya byl krajně rozhněvaný. “Ty prolhaný chtivý hlupáku, který paseš po ženách! Spáchal jsi velkou nepravost,” řekl. “Proto tě proklínám, aby tě postihly a znetvořily stáří a nemohoucnost!”

Sloka 37:

Král Yayāti řekl: “Ó ctihodný, učený brāhmaṇo, ještě jsem s tvojí dcerou neuspokojil své pohlavní touhy.” Śukrācārya pak odpověděl: “Můžeš své stáří předat někomu, kdo bude ochoten je vyměnit za své mládí.”

Sloka 38:

Jakmile Yayāti dostal od Śukrācāryi toto požehnání, požádal svého nejstaršího syna: “Yadu, můj milý synu, dej mi prosím své mládí výměnou za mé stáří a nemohoucnost.”

Sloka 39:

“Mé pohlavní touhy ještě nejsou uspokojeny, milý synu. Chceš-li mi prokázat laskavost, můžeš si vzít stáří, které na mě uvalil tvůj děd, otec tvé matky. Já si vezmu tvé mládí, abych si mohl ještě pár let užívat.

Sloka 40:

Yadu odpověděl: “Můj milý otče, na tebe již dolehlo stáří, i když jsi byl také mladý muž. Já však o tvé stáří a nemohoucnost nestojím, protože dokud si člověk neužije hmotného štěstí, nemůže dospět k odříkání.”

Sloka 41:

Ó Mahārāji Parīkṣite, Yayāti podobně žádal své další syny, aby s ním vyměnili své mládí za jeho stáří. Turvasu, Druhyu ani Anu však neznali náboženské zásady. Mysleli si, že jejich pomíjivé mládí je věčné, a proto odmítli splnit otcovo nařízení.

Sloka 42:

Potom král Yayāti požádal Pūrua, který byl mladší než tito tři bratři, ale lepšího charakteru. “Nebuď neposlušný jako tvoji starší bratři, můj milý synu, neboť to ti nepřísluší.”

Sloka 43:

Pūru odpověděl: “Kdo na tomto světě dokáže splatit dluh svému otci? Milostí otce získá živá bytost lidské tělo, které jí umožňuje stát se společníkem Nejvyššího Pána.”

Sloka 44:

“Prvotřídní syn předvídá, co po něm otec bude chtít, a jedná podle toho. Ten, který jedná na otcův pokyn, patří do druhé třídy. A syn, který plní otcovo nařízení bez patřičné úcty, náleží do třetí třídy. Syn, který však odmítne vyhovět příkazu svého otce, je jako jeho výkaly.”

Sloka 45:

Śukadeva Gosvāmī řekl: Tak syn jménem Pūru s radostí přijal stáří svého otce Yayātiho, který si vzal mládí svého syna a užíval si hmotného světa, jak si přál.

Sloka 46:

Poté se král Yayāti stal pánem celého světa, který se skládá ze sedmi ostrovů, a vládl občanům přesně jako otec. Jelikož získal mládí svého syna, jeho smysly zůstaly neoslabené a užíval si tolik hmotného štěstí, kolik chtěl.

Sloka 47:

Devayānī, drahá manželka Mahārāje Yayātiho, svému muži na odloučených místech prostřednictvím své mysli, slov, těla a vším nezbytným neustále poskytovala nejvyšší možnou transcendentální blaženost.

Sloka 48:

Král Yayāti konal různé oběti, při kterých rozdával bohaté dary brāhmaṇům, aby uspokojil Nejvyššího Pána, Hariho, jenž je zdrojem všech polobohů a cílem všeho védského poznání.

Sloka 49:

Nejvyšší Pán, Vāsudeva, jenž stvořil vesmírný projev, se jeví jako všeprostupující, tak jako nebe, které nese mraky. A když je stvoření zničeno, vše vstoupí do Nejvyššího Pána, Viṣṇua, a rozmanitost přestane být projevena.

Sloka 50:

Mahārāja Yayāti uctíval bez hmotných tužeb Nejvyššího Pána, jenž sídlí v srdci každého jako Nārāyaṇa a je hmotnýma očima neviditelný, přestože existuje všude.

Sloka 51:

I když byl Mahārāja Yayāti králem celého světa a pomocí své mysli a pěti smyslů se po tisíc let těšil z hmotného vlastnictví, nemohl dosáhnout uspokojení.