Skip to main content

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

Král Yayāti dosahuje osvobození

Tato kapitola popisuje, jak Mahārāja Yayāti poté, co vylíčil obrazný příběh o kozlovi a koze, dosáhl osvobození.

Po mnoha a mnoha letech sexuálních poměrů a požitku v hmotném světě se nakonec králi Yayātimu toto materialistické štěstí znechutilo. Přesycen hmotným požitkem, vymyslel příběh o kozlovi a koze, který odrážel jeho vlastní život, a vyprávěl ho své milované Devayānī. Příběh zněl takto: Kozel jednou hledal v lese různé rostliny, kterých by se mohl napást, a přitom náhodou přišel ke studni, v níž uviděl kozu. Přitahovala ho, a proto ji nějakým způsobem ze studně vysvobodil, a tak se sblížili. Když ho potom jednoho dne koza viděla holdovat sexu s jinou kozou, rozzlobila se. Opustila ho a vrátila se k brāhmaṇovi, který byl jejím vlastníkem. Tomu řekla, jak se její manžel chová. Brāhmaṇa se velice rozhněval a proklel kozla, aby se stal impotentním. Kozel pak brāhmaṇu prosil o prominutí a dostal svou sexuální potenci zpátky. Potom si užíval sexu se svou kozou po mnoho let, ale stále nebyl spokojen. Je-li někdo plný chtíče a chamtivosti, pak ani všechno zlato na světě jeho chtivé touhy neuspokojí. Jsou jako oheň. Můžeme do planoucího ohně lít přečištěné máslo, ale nemůžeme čekat, že ho tím uhasíme. K jeho uhašení musíme použít jinou metodu. Śāstry doporučují, aby se člověk pomocí inteligence zřekl požitkářského života. Ti, kdo mají nedostatečné poznání, se bez vynaložení obrovského úsilí nedokážou vzdát smyslového požitku, zvláště sexu, protože krásná žena zamotá hlavu i tomu nejučenějšímu muži. Král Yayāti se však světského života zřekl a rozdělil majetek mezi své syny. Sám začal žít jako potulný mnich, sannyāsī, nepřitahován hmotným požitkem, a plně se věnoval oddané službě Pánu. Tak dosáhl dokonalosti. Když se později jeho milovaná žena Devayānī vymanila ze svého pomýleného způsobu života, i ona začala oddaně sloužit Pánu.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó Mahārāji Parīkṣite, Yayāti byl velice připoutaný k ženám. Když se mu však časem sexuální požitek s jeho nepříjemnými následky znechutil, zanechal tohoto způsobu života a vyprávěl své milované manželce následující příběh.
Sloka 2:
“Má drahá, milovaná ženo, dcero Śukrācāryi, na tomto světě žil někdo naprosto stejný jako já. Prosím poslouchej, jak ti vylíčím jeho život. Ti, kteří zanechali rodinného života, vždy naříkají, když slyší o takovém hospodáři.”
Sloka 3:
“Jednou se jeden kozel potuloval lesem a přitom se pásl, aby uspokojil své smysly. Náhodou přišel ke studni, ve které uviděl bezmocnou kozu, která do ní spadla následkem svých plodonosných činností.”
Sloka 4:
“Poté, co chtivý kozel naplánoval, jak vysvobodit kozu ze studny, ryl svými rohy do země u okraje studny tak, že se snadno dostala ven.”
Sloka 5-6:
“Když koza, která měla krásné boky, vylezla ze studny a spatřila pěkného kozla, zatoužila si ho vzít za manžela. Jakmile to učinila, mnoho dalších koz ho také chtělo za svého muže, protože měl nádherně stavěné tělo, pěkný knír a bradku a byl mistrem ve vypouštění semene a umění pohlavního styku. Stejně jako člověk posedlý duchem jedná jako šílenec, nejlepší z kozlů, přitahovaný mnoha kozami, se věnoval erotickým hrátkám a přirozeně zapomněl na své skutečné poslání, na seberealizaci.”
Sloka 7:
“Když koza, která předtím spadla do studny, viděla svého milovaného kozla při pohlavním styku s jinou kozou, nemohla jeho chování snést.”
Sloka 8:
“Koza byla nešťastná z toho, čeho se její manžel dopouští s jinými. Uvažovala, že vlastně vůbec není její přítel, ale má tvrdé srdce a jen se za přítele nějaký čas vydával. Byl plný chtíče, a proto ho opustila a vrátila se ke svému dřívějšímu ochránci.”
Sloka 9:
“Kozel, který byl podřízený své manželce, toho velice litoval. Ihned se vydal po cestě za ní a snažil se jí zalichotit, jak nejlépe dovedl, ale nepodařilo se mu ji uklidnit.”
Sloka 10:
“Koza šla do obydlí brāhmaṇy, který byl chovatelem jiné kozy, a ten rozhněvaně uřízl kozlovi jeho varlata. Na kozlovu žádost mu je však později pomocí mystické yogy znovu připojil.”
Sloka 11:
“Má milá ženo, když kozel získal zpět svá varlata, dále si užíval s kozou, kterou kdysi vysvobodil ze studny. Přestože se však tomuto požitku oddával po mnoho let, dodnes není uspokojen.”
Sloka 12:
“Ó má milá ženo s nádherným obočím, jsem přesně jako ten kozel, neboť mám tak chabou inteligenci, že se nechávám unášet tvojí krásou a zapomínám na to, že pravým úkolem je seberealizace.”
Sloka 13:
“Člověk, který se stal obětí chtíče, nedokáže uklidnit svou mysl, ani když má v tomto světě všeho dostatek, včetně rýže, ječmene a dalších obilovin, zlata, zvířat i žen. Nic ho nedokáže uspokojit.”
Sloka 14:
“Tak jako se oheň nezmenší tím, že se do něj lije máslo, ale naopak se víc a víc rozhořívá, také snaha ukojit chtivé touhy neustálým požitkem nemůže být nikdy úspěšná.” (Jediným řešením je dobrovolně se hmotných tužeb vzdát.)
Sloka 15:
“Když člověk nezávidí a nikomu nepřeje nic zlého, je vyrovnaný a všechny světové strany mu připadají plné štěstí.”
Sloka 16:
“Pro ty, kdo příliš lpí na hmotném požitku, je velice těžké zanechat uspokojování smyslů. Dokonce ani nemohoucí stařec se tužeb po smyslovém požitku nedokáže vzdát. Ten, kdo touží po skutečném štěstí, se těchto neuspokojených přání, která jsou příčinou všeho strádání, musí zříci.”
Sloka 17:
“Muž nemá dopustit ani to, aby seděl na jednom sedadle s vlastní matkou, sestrou nebo dcerou, protože smysly jsou tak silné, že i člověka s pokročilým poznáním může zlákat sex.”
Sloka 18:
“Po celých tisíc let jsem se oddával smyslovému požitku, a přesto má touha po něm každým dnem roste.”
Sloka 19:
“Proto nyní zapudím všechny tyto touhy a budu meditovat o Nejvyšší Osobnosti Božství. Zbavím se pýchy a dualit, které jsou výplodem mysli, a budu se toulat se zvířaty po lese.”
Sloka 20:
“Ten, kdo ví, že hmotné štěstí-ať už dobré či špatné, v tomto či příštím životě, na této či nebeských planetách-je dočasné a zbytečné a že inteligentní člověk by se neměl snažit si těchto věcí užívat, a dokonce na ně ani pomýšlet, je znalcem vlastního já. Tato seberealizovaná osoba velice dobře ví, že právě hmotné štěstí je příčinou trvající hmotné existence a zapomnění na své původní přirozené postavení.”
Sloka 21:
Śukadeva Gosvāmī řekl: Poté, co král Yayāti, oproštěn od všech hmotných tužeb, takto promluvil ke své ženě Devayānī, zavolal si svého nejmladšího syna Pūrua a výměnou za své stáří mu vrátil jeho mládí.
Sloka 22:
Jihovýchod dal svému synovi jménem Druhyu, jih dal Yaduovi, západ Turvasuovi a sever Anuovi. Tak rozdělil království.
Sloka 23:
Yayāti dosadil na trůn jako císaře celého světa a majitele všeho bohatství svého nejmladšího syna, Pūrua, a všechny ostatní syny, kteří byli starší než Pūru, podřídil jeho vládě.
Sloka 24:
Jelikož Yayāti po mnoho let holdoval smyslovému požitku, byl na něj zvyklý, ó králi Parīkṣite, ale během okamžiku se ho zcela vzdal, tak jako pták vylétne z hnízda, jakmile mu dorostou křídla.
Sloka 25:
Král Yayāti se naprosto odevzdal Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi, a proto byl zbaven všeho znečištění hmotnými kvalitami přírody. Díky své seberealizaci dokázal upřít mysl na Transcendenci (Parabrahman, Vāsudevu), a tak nakonec dosáhl postavení Pánova společníka.
Sloka 26:
Když Devayānī vyslechla vyprávění Mahārāje Yayātiho o kozlovi a koze, pochopila, že tento příběh, podaný jako anekdota pro vzájemné pobavení mezi manželi, měl za cíl ji probudit, aby si uvědomila své přirozené postavení.
Sloka 27-28:
Tehdy Devayānī, dcera Śukrācāryi, pochopila, že hmotné styky s manželem, přáteli a příbuznými se podobají společenskému životu v hotelu plném turistů. Společenské vztahy, přátelství a láska jsou výtvory māyi Nejvyšší Osobnosti Božství, stejné jako ty, co se odehrávají ve snu. Devayānī se Kṛṣṇovou milostí vzdala svého imaginárního postavení v hmotném světě. Plně upřela svou mysl na Kṛṣṇu, a tak dosáhla osvobození z hrubohmotného a jemnohmotného těla.
Sloka 29:
Ó Pane Vāsudevo, Nejvyšší Osobnosti Božství, jsi stvořitelem celého vesmírného projevu. Žiješ jako Nadduše v srdci každého a jsi menší než nejmenší, i když zároveň jsi větší než největší a všudypřítomný. Jevíš se jako naprosto nečinný, ale to je důsledkem Tvé všeprostupující povahy a Tvé dokonalosti ve všech ohledech. Skládám Ti proto uctivé poklony.