Hlavní záložky

KAPITOLA DVACÁTÁ: Dynastie Pūrua

Tato kapitola vypráví o Pūruovi a jeho potomku Duṣmantovi. Synem Pūrua byl Janamejaya a jeho synem byl Pracinvān. Pracinvānovi synové a vnuci se jmenovali Pravīra, Manusyu, Cārupada, Sudyu, Bahugava, Saṁyāti, Ahaṁyāti a Raudrāśva. Raudrāśvovi se narodilo deset synů: Ṛteyu, Kakṣeyu, Sthaṇḍileyu, Kṛteyuka, Jaleyu, Sannateyu, Dharmeyu, Satyeyu, Vrateyu a Vaneyu. Ṛteyu měl syna Rantināvu, který měl tři syny, Sumatiho, Dhruvu a Apratirathu. Synem Apratirathy byl Kaṇva a synem Kaṇvy byl Medhātithi. Všichni synové Medhātithiho v čele s Praskannou byli brāhmaṇové. Rantināvův syn Sumati měl syna zvaného Rebhi a jeho synem se stal Duṣmanta.

Když byl jednou Duṣmanta na lovu v lese, přišel do āśramu Mahāṛṣiho Kaṇvy, kde uviděl nesmírně půvabnou dívku, která se mu zalíbila. Byla to dcera Viśvāmitry jménem Śakuntalā. Její matka Menakā ji zanechala v lese, kde ji nalezl Kaṇva Muni. Vzal ji do svého āśramu, a tam ji vychovával a staral se o ni. Když se rozhodla vzít si Mahārāje Duṣmantu za muže, uzavřel s ní sňatek druhu gāndharva-vidhi. Śakuntalā pak se svým chotěm otěhotněla, a ten ji zanechal v āśramu Kaṇvy Muniho a vrátil se do svého království.

Když pak nadešel její čas, Śakuntalā porodila syna-vaiṣṇavu, ale Duṣmanta poté, co se vrátil do svého sídelního města, na všechno zapomněl. Když za ním tedy Śakuntalā s novorozenětem přišla, Mahārāja Duṣmanta nechtěl přiznat, že jde o jeho manželku a syna. Později to však po tajemném znamení osudu uznal. Po Duṣmantově smrti byl na trůn dosazen Bharata, syn Śakuntaly. Vykonal mnoho velkých obětí, při kterých rozdal hojné bohatství brāhmaṇům. Kapitola končí zmínkou o tom, jak se narodil Bharadvāja a jak ho Mahārāja Bharata dostal za syna.

SB 9.20.1 — Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó Mahārāji Parīkṣite, potomku Mahārāje Bharaty, nyní promluvím o dynastii Pūrua, ve které ses narodil ty a mnoho svatých králů a ze které vzešlo také mnoho bráhmanských dynastií.
SB 9.20.2 — V této Pūruově dynastii se narodil král Janamejaya. Jeho synem byl Pracinvān a synem Pracinvāna byl Pravīra. Tomu se potom narodil Manusyu, jehož syn se jmenoval Cārupada.
SB 9.20.3 — Synem Cārupady byl Sudyu, a ten měl syna Bahugavu. Syn Bahugavy se jmenoval Saṁyāti, jehož synem byl Ahaṁyāti. Jemu se narodil Raudrāśva.
SB 9.20.4-5 — Raudrāśva měl deset synů. Ti se jmenovali Ṛteyu, Kakṣeyu, Sthaṇḍileyu, Kṛteyuka, Jaleyu, Sannateyu, Dharmeyu, Satyeyu, Vrateyu a Vaneyu, který z nich byl nejmladší. Podobně jako deset smyslů, které jsou výtvorem vesmírného života, ovládá životní síla, těchto deset synů Raudrāśvy jednalo zcela pod vládou svého otce. Matkou všech byla Apsarā jménem Ghṛtācī.
SB 9.20.6 — Ṛteyu měl syna zvaného Rantināva, který měl tři syny, Sumatiho, Dhruvu a Apratirathu. Apratiratha měl jediného syna jménem Kaṇva.
SB 9.20.7 — Synem Kaṇvy byl Medhātithi, jehož všichni synové, v čele s Praskannou, byli brāhmaṇové. Rantināvův syn jménem Sumati měl syna zvaného Rebhi. Mahārāja Duṣmanta je dobře známý jako syn Rebhiho.
SB 9.20.8-9 — Král Duṣmanta jednou vyjel do lesa na lov, a když byl velmi unaven, přišel k obydlí Kaṇvy Muniho. Tam uviděl sedět půvabnou dívku, jež vypadala jako bohyně štěstí a svou září osvětlovala celý āśram. Krále přirozeně upoutala její krása, a proto k ní doprovázen několika svými vojáky přistoupil a oslovil ji.
SB 9.20.10 — Pohled na krásnou ženu krále velice osvěžil a zbavil ho únavy z jeho lovecké výpravy. Smyslné touhy samozřejmě způsobily, že ho silně přitahovala, a proto se jí žertovným tónem otázal.
SB 9.20.11 — “Kdo jsi, ó nádherná ženo s lotosovýma očima? Čí jsi dcerou? Jaký účel svým pobytem v tomto odlehlém lese sleduješ? Proč tu zůstáváš?”
SB 9.20.12 — “Ó líbezná, mé mysli se jeví, že musíš být dcerou kṣatriyi. Jelikož patřím k dynastii Pūrua, má mysl nikdy neusiluje o bezbožný požitek.”
SB 9.20.13 — Śakuntalā pravila: “Jsem dcera Viśvāmitry a má matka Menakā mě zanechala v lese. Mocný světec Kaṇva Muni o tom ví vše, ó hrdino. Nyní mi pověz, co pro tebe mohu udělat?”
SB 9.20.14 — “Ó králi s očima jako okvětní lístky lotosu, posaď se prosím a přijmi, cokoliv ti můžeme nabídnout. Máme zásobu rýže nīvārā, které se můžeš najíst. A pokud si přeješ, bez ostychu tady zůstaň.”
SB 9.20.15 — Král Duṣmanta odpověděl: “Ó Śakuntalo s nádherným obočím, narodila ses velkému světci Viśvāmitrovi a přijetí, které nabízíš, je hodné tvého rodu. Kromě toho si královské dcery obvykle vybírají své manžely samy.”
SB 9.20.16 — Když Śakuntalā odpověděla na návrh Mahārāje Duṣmanty mlčením, jejich dohoda tím byla úplná. Král, který znal pravidla sňatku, se s ní pak okamžitě oženil pronášením védské praṇavy (oṁkāry), což odpovídá svatebnímu obřadu běžnému mezi Gandharvy.
SB 9.20.17 — Král Duṣmanta, jenž nikdy nevypustil semeno nadarmo, v noci umístil semeno do lůna své královny Śakuntaly a ráno se vrátil do svého paláce. Později, když nastal její čas, Śakuntalā porodila syna.
SB 9.20.18 — Kaṇva Muni v lese vykonal všechny obřady předepsané pro novorozeně. Později chlapec natolik zesílil, že dokázal chytit lva a hrát si s ním.
SB 9.20.19 — Śakuntalā, nejlepší z krásných žen, vzala svého syna, jehož síla byla nepřekonatelná a jenž byl částečnou expanzí Nejvyššího Boha, a přišla za svým manželem Duṣmantou.
SB 9.20.20 — Když král odmítl svou manželku a syna přijmout, přestože byli nevinní, z nebe zazněl nevtělený hlas jako osudové znamení, které slyšeli všichni přítomní.
SB 9.20.21 — Hlas pravil: “Ó Mahārāji Duṣmanto, syn ve skutečnosti patří svému otci. Matka je jen jako schránka, jako kůže měchů. Podle védských pokynů se otec rodí v synu. Proto se starej o svého syna a neurážej Śakuntalu.”
SB 9.20.22 — “Ó králi Duṣmanto, ten, kdo vypustil semeno, je skutečným otcem a syn ho zachrání z rukou Yamarāje. Ty jsi tím, kdo zplodil toto dítě. Śakuntalā mluví pravdu.”
SB 9.20.23 — Śukadeva Gosvāmī pravil: Když Mahārāja Duṣmanta opustil tento svět, jeho syn se stal panovníkem celé Země, pánem sedmi ostrovů. Je považován za částečné zastoupení Nejvyšší Pána v tomto světě.
SB 9.20.24-26 — Mahārāja Bharata, Duṣmantův syn, nesl na dlani své pravé ruky znak znázorňující disk Pána Kṛṣṇy a na chodidlech znak lotosového květu. Díky tomu, že velkolepým obřadem uctíval Nejvyšší Osobnost Božství, se stal králem a vládcem celého světa. Podle pokynů kněze Māmateyi neboli Bhṛgua Muniho pak vykonal padesát pět obětí koně na břehu Gangy, od jejího ústí až k prameni, a sedmdesát osm obětí koně na břehu Yamuny, počínaje u soutoku v Prayāgu a pramenem konče. Na vznešeném místě založil obětní oheň a brāhmanům rozdal velké bohatství. Daroval jim tolik krav, že každý z mnoha tisíc brāhmaṇů jich dostal jako svůj podíl jednu badvu (13 084).
SB 9.20.27 — Bharata, syn Mahārāje Duṣmanty, svázal pro tyto oběti třicet tři stovek koní, a tím ohromil všechny ostatní krále. Bohatstvím překonal dokonce i polobohy, neboť získal nejvyššího duchovního mistra, Hariho.
SB 9.20.28 — Když Mahārāja Bharata konal oběť zvanou Maṣṇāra (neboli oběť na místě zvaném Maṣṇāra), rozdal čtrnáct lakhů prvotřídních slonů s bílými kly a černými těly, zcela pokrytých zlatými ozdobami.
SB 9.20.29 — Tak jako se člověk nemůže dostat na nebeské planety silou vlastních paží (neboť kdo se dokáže rukama dotknout nebeských planet?), nikdo také nemůže napodobovat úžasné činnosti Mahārāje Bharaty. Nedovedl to nikdo v minulosti, a nedovede to ani nikdo v budoucnosti.
SB 9.20.30 — Když byl Mahārāja Bharata na válečné výpravě, porazil nebo pobil všechny Kirāty, Hūṇy, Yavany, Pauṇḍry, Kaṅky, Khaśe, Śaky a krále, kteří se stavěli proti védským zásadám bráhmanské kultury.
SB 9.20.31 — Kdysi se všichni démoni poté, co porazili polobohy, uchýlili na nižší planetární soustavu zvanou Rasātala a přivedli tam i všechny manželky a dcery polobohů. Mahārāja Bharata však všechny tyto ženy i s jejich společnicemi ze zajetí démonů zachránil a vrátil je polobohům.
SB 9.20.32 — Mahārāja Bharata zajišťoval vše nezbytné pro své poddané na této Zemi i na nebeských planetách po dvacet sedm tisíc let. Své rozkazy a vojáky rozesílal do všech světových stran.
SB 9.20.33 — Jako panovník celého vesmíru oplýval císař Bharata bohatstvím v podobě velkého království a neporazitelného vojska. Myslel si, že synové a rodina jsou celý jeho život. Ale nakonec to vše začal považovat za překážku v duchovním pokroku, a přestal si v těchto věcech libovat.
SB 9.20.34 — Ó králi Parīkṣite, Mahārāja Bharata měl tři milé manželky, jež byly dcerami krále Vidarbhy. Když všechny tři porodily děti, které se králi nepodobaly, myslely si, že je bude považovat za nevěrné a zapudí je. Proto zabily své vlastní syny.
SB 9.20.35 — Když byla jeho snaha zplodit potomstvo takto zmařena, král vykonal oběť zvanou marut-stoma, aby získal syna. Polobozi známí jako Marutové s ním byli plně spokojeni a dali mu syna, který se jmenoval Bharadvāja.
SB 9.20.36 — Poloboha Bṛhaspatiho přitahovala manželka jeho bratra, Mamatā, jež byla v té době těhotná, a zatoužil s ní mít pohlavní styk. Syn v jejím lůně to zakázal, ale Bṛhaspati ho proklel a násilím do lůna Mamaty vypustil semeno.
SB 9.20.37 — Mamatā měla velký strach, že když porodila nemanželského syna, manžel ji za to opustí, a proto uvažovala, že se dítěte zbaví. Polobozi však vyřešili problém tím, že dali dítěti jméno.
SB 9.20.38 — Bṛhaspati řekl Mamatě: “Měla by ses o to dítě postarat, ty pošetilá ženo, přestože se narodilo manželce jednoho muže ze semene, jež vypustil jiný.” Mamatā na to odpověděla: “Ty o ně pečuj, ó Bṛhaspati!” Poté, co takto promluvili, oba odešli. Na základě toho bylo dítě nazváno Bharadvāja.
SB 9.20.39 — Přestože polobozi Mamatu povzbuzovali, aby se o dítě starala, považovala ho vzhledem k jeho nezákonnému zrození za bezcenné, a proto je opustila. Poté o ně pečovali polobozi zvaní Marutové, a když byl Mahārāja Bharata zklamaný, že nemá žádné dítě, dali mu je jako jeho syna.