Hlavní záložky

KAPITOLA ČTVRTÁ: Durvāsā Muni napadá Mahārāje Ambarīṣe

Tato kapitola líčí příběh Mahārāje Nabhagy, jeho syna Nābhāgy a Mahārāje Ambarīṣe.

Syn Manua se jmenoval Nabhaga a jeho syn, Nābhāga, žil mnoho let v gurukule. Nābhāgovi bratři si v jeho nepřítomnosti rozdělili království mezi sebou, aniž by mu nechali nějaký podíl. Když se pak Nābhāga vrátil domů, bratři mu dali jako podíl svého otce, ale jakmile se vydal za otcem a popsal jejich jednání, otec mu vysvětlil, že to je podvod. Poradil mu, aby šel do obětní arény a získal prostředky na živobytí tím, že mudrcům předá dvě mantry, které mají recitovat. Nābhāga jednal podle otcových pokynů, a tak mu Aṅgirā a další velcí světci věnovali všechny peníze, které tato oběť přinesla. Pán Śiva chtěl Nābhāgu vyzkoušet, a proto zpochybnil jeho nárok na čerstvě nabytý majetek. Když byl však upokojen Nābhāgovým chováním, všechno bohatství mu věnoval.

Nābhāgovi se narodil Ambarīṣa, mocný a proslulý oddaný. Mahārāja Ambarīṣa byl králem celého světa, ale své bohatství považoval za dočasné. Nelpěl na něm, protože věděl, že je příčinou poklesnutí do podmíněného života. Všechny své smysly a mysl tedy zaměstnal službou Pánu. Tento proces se nazývá yukta-vairāgya, pravé odříkání, které je velmi vhodné k uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož byl Mahārāja Ambarīṣa jakožto král nesmírně bohatý, prováděl oddanou službu za pomoci nesmírného bohatství, a díky tomu nebyl připoutaný ke své ženě, dětem či království navzdory svému majetku. Své smysly a mysl stále zaměstnával službou Pánu, a proto netoužil ani po osvobození — ani nemluvě o tom, že by si chtěl užívat hmotného bohatství.

Jednou Mahārāja Ambarīṣa uctíval Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, ve Vṛndāvanu tím, že dodržoval sliby spojené s Dvādaśīm, což je den následující po Ekādaśī. Byl právě nejvyšší čas přerušit půst, když vtom do jeho domu přišel jako host velký mystický yogī Durvāsā. Král Ambarīṣa ho uctivě přivítal a Durvāsā Muni přijal jeho pozvání k jídlu, ale nejprve šel vykonat polední koupel v řece Yamuně. Jelikož se pohroužil do samādhi, trvalo mu dlouho, než se vrátil. Mahārāja Ambarīṣa však viděl, že již končí doba, kdy by měl přerušit půst, a proto se podle rady učených brāhmaṇů trochu napil vody. Durvāsā Muni díky svým mystickým schopnostem poznal, co se stalo, a velmi se rozhněval. Když se vrátil, začal Mahārāje Ambarīṣe kárat, ale to ho neuspokojilo, a proto nakonec stvořil ze svého vlasu démona, který vypadal jako smrtonosný oheň. Nejvyšší Pán však stále chrání svého oddaného, a proto seslal svůj disk, Sudarśana cakru, aby Mahārāje Ambarīṣe ochránil. Disk ohnivého démona okamžitě zničil a pak pronásledoval Durvāsu, jenž vůči Mahārājovi Ambarīṣovi projevil tolik zloby. Durvāsā prchal na Brahmaloku, Śivaloku a všechny ostatní vyšší planety, ale stále se nemohl před hněvem Sudarśana cakry zachránit. Nakonec zamířil do duchovního světa a odevzdal se Pánu Nārāyaṇovi, ale Nejvyšší Pán nemohl odpustit někomu, kdo napadl vaiṣṇavu. Takový přestupek může být odpuštěn jedině tehdy, když se člověk skloní před vaiṣṇavou, proti němuž se provinil. Jinak odpuštění nikdy nezíská. Pán Nārāyaṇa tedy Durvāsovi poradil, aby se vrátil k Mahārājovi Ambarīṣovi a omluvil se mu.

SB 9.4.1 — Śukadeva Gosvāmī řekl: Syn Nabhagy, který se jmenoval Nābhāga, žil dlouho u svého duchovního učitele. Jeho bratři si proto mysleli, že se nechce stát gṛhasthou a už se nevrátí — rozdělili si tedy majetek svého otce mezi sebe a Nābhāgovi žádný podíl nenechali. Když se vrátil od duchovního učitele, dali mu jako podíl svého otce.
SB 9.4.2 — Nābhāga se ptal: “Co jste mi vyhradili jako podíl z otcova majetku, milí bratři?” Jeho starší bratři mu odpověděli: “Jako tvůj podíl ti přenecháváme našeho otce.” Když však Nābhāga šel za svým otcem a řekl mu: “Otče, moji starší bratři mi jako podíl z majetku přenechali tebe,” otec odvětil: “Nedej na jejich klamná slova, milý synu. Já nejsem tvůj majetek.”
SB 9.4.3 — Nābhāgův otec pravil: “Všichni potomci Aṅgiry se dnes chystají vykonat velkou oběť, ale přestože jsou velmi inteligentní, budou při jejím provádění každý šestý den zmateni a dopustí se chyb ve svých denních povinnostech.”
SB 9.4.4-5 — Nābhāgův otec pokračoval: “Jdi k těm velkým duším a sděl jim dva védské hymny týkající se Vaiśvadevy. Až tito mocní mudrci skončí svou oběť a půjdou na nebeské planety, dají ti zbytek peněz, které z oběti získali. Hned se tam proto vydej.” Nābhāga tedy jednal přesně podle rady svého otce. Velcí mudrci Aṅgirovy dynastie mu dali všechno své bohatství a pak se odebrali na nebeské planety.
SB 9.4.6 — Když si Nābhāga bral toto bohatství, přišel za ním ze severu člověk tmavého vzhledu a promluvil: “Všechno bohatství z obětní arény patří mně.”
SB 9.4.7 — Nābhāga pak řekl: “Toto bohatství je moje. Velcí světci mi ho dali.” Když to Nābhāga vyslovil, člověk s tmavým zevnějškem odvětil: “Pojďme za tvým otcem a požádejme ho, ať náš spor rozsoudí.” Nābhāga se tedy zeptal svého otce.
SB 9.4.8 — Nābhāgův otec prohlásil: “Vše, co vznešení mudrci obětovali v aréně Dakṣa-yajñi, nabídli jako podíl Pánu Śivovi. Všechno v obětní aréně tedy nepochybně patří Pánu Śivovi.”
SB 9.4.9 — Nābhāga potom složil Pánu Śivovi poklony a pravil: “Ó ctihodný pane, vše v této aréně oběti je tvé. To je tvrzení mého otce. S velkou úctou před tebou skláním svoji hlavu a žádám tě o milost.”
SB 9.4.10 — Pán Śiva řekl: “Všechno, co prohlásil tvůj otec, je pravda a ty mluvíš také pravdu. Proto ti já, který jsem znalcem védských manter, vyložím transcendentální poznání.”
SB 9.4.11 — Pán Śiva pravil: “Nyní si můžeš vzít všechno bohatství, které zbylo po oběti. Dávám ti ho.” Pán Śiva, který je dokonale věrný náboženským zásadám, takto promluvil a vzápětí zmizel.
SB 9.4.12 — Pokud někdo ráno a večer s velkou pozorností poslouchá a vypráví tento příběh nebo na něj vzpomíná, jistě se stane učencem chápajícím védské hymny a znalcem seberealizace.
SB 9.4.13 — Nābhāgovi se narodil Mahārāja Ambarīṣa, vznešený oddaný, proslulý svými vynikajícími vlastnostmi. Ačkoliv ho proklel neomylný brāhmaṇa, toto prokletí na něho nemělo žádný vliv.
SB 9.4.14 — Král Parīkṣit požádal: “Ó velká osobnosti, Mahārāja Ambarīṣa byl jistě ušlechtilý a měl úctyhodnou povahu. Přeji si o něm slyšet. Překvapuje mě, že na něj nepůsobilo prokletí od brāhmaṇy, které jinak nelze překonat.”
SB 9.4.15-16 — Śukadeva Gosvāmī řekl: Požehnaný Mahārāja Ambarīṣa získal vládu nad celým světem, složeným ze sedmi ostrovů, a nevyčerpatelné, neomezené bohatství a blahobyt na této Zemi. Přestože dosáhnout takovéhoto postavení je velice vzácné, Mahārāja Ambarīṣa na ně vůbec nedbal, protože dobře věděl, že všechno to bohatství je jen hmotné. Nakonec bude zničeno stejně jako to, co zahlédneme ve snu. Král věděl, že každý neoddaný, který získá takové bohatství, se noří čím dál hlouběji do hmotné kvality nevědomosti.
SB 9.4.17 — Mahārāja Ambarīṣa byl velkým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevy, a světců, kteří jsou oddanými Pána. Díky této oddanosti byl pro něho celý vesmír stejně bezvýznamný jako kus kamene.
SB 9.4.18-20 — Mahārāja Ambarīṣa v meditaci neustále upíral mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy, svá slova používal k popisům Pánovy slávy, ruce k čištění chrámu Pána a uši k poslouchání toho, co Kṛṣṇa řekl nebo co pojednává o Kṛṣṇovi. Očima se díval na Božstva Kṛṣṇy, Kṛṣṇovy chrámy a místa, kde Kṛṣṇa žil, jako je Mathurā a Vṛndāvan. Svůj hmat používal k dotýkání se těl Pánových oddaných, nosem čichal vůni lístků tulasī obětovaných Pánu a jazykem ochutnával Pánovo prasādam. Nohy používal k chození na svatá místa a do chrámů Pána, hlavu ke skládání poklon Pánu a všechny jeho touhy se pojily se službou Pánu dvacet čtyři hodin denně. Mahārāja Ambarīṣa nikdy netoužil po ničem pro svůj smyslový požitek. Všechny své smysly zaměstnával oddanou službou, různými činnostmi ve vztahu k Pánu. To je způsob, jak posílit svou připoutanost k Pánu a zcela se zbavit hmotných tužeb.
SB 9.4.21 — Když Mahārāja Ambarīṣa vykonával své předepsané povinnosti krále, výsledky svých panovnických činností vždy obětoval Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi, který je tím, kdo si všeho užívá, a který je mimo dosah vnímání hmotných smyslů. Jelikož zároveň přijímal rady brāhmaṇů, věrných oddaných Pána, bez potíží vládl planetě Zemi.
SB 9.4.22 — V pouštních zemích, kudy tekla řeka Sarasvatī, prováděl Mahārāja Ambarīṣa velkolepé oběti, jako je například aśvamedha-yajña, a takto uspokojoval pána všech obětí, Nejvyšší Osobnost Božství. Tyto yajñi vykonával s použitím velkého bohatství a všech nezbytností. Patřilo k nim i rozdávání dakṣiṇ brāhmaṇům, na něž dohlíželi vznešení mudrci — Vasiṣṭha, Asita, Gautama a další — kteří zastupovali krále, konatele obětí.
SB 9.4.23 — Při obětech pořádaných Mahārājem Ambarīṣem byli všichni účastníci shromáždění i kněží (zvláště hotā, udgātā, brahmā a adhvaryu) honosně oblečeni a všichni vypadali jako polobozi. Nadšeně se starali o to, aby byla yajña vykonána správně.
SB 9.4.24 — Občané státu Mahārāje Ambarīṣe byli zvyklí zpívat a naslouchat o slavných činnostech Osobnosti Božství, a proto se nikdy neucházeli o dosažení nebeských planet, které jsou i polobohům tak drahé.
SB 9.4.25 — Ti, kteří jsou prostoupeni transcendentálním štěstím plynoucím ze služby Nejvyšší Osobnosti Božství, se nezajímají dokonce ani o dokonalosti, kterých dosahují velcí mystici, neboť ty nezvětší transcendentální blaženost oddaného, který v hloubi svého srdce myslí stále na Kṛṣṇu.
SB 9.4.26 — Tímto způsobem vykonával král této planety, Mahārāja Ambarīṣa, oddanou službu Pánu, a přitom podstupoval přísnou askezi. Činnostmi, jež patřily k jeho věčné přirozenosti, neustále uspokojoval Nejvyšší Osobnost Božství, a tak se postupně zbavil všech hmotných tužeb.
SB 9.4.27 — Mahārāja Ambarīṣa se vzdal veškerých svých pout k domovu, manželkám, dětem, přátelům a příbuzným, k nejlepším ze silných slonů, pěkným kočárům, vozům, koním a šperkům s neklesající hodnotou, ke svým ozdobám, šatům a nevyčerpatelné pokladnici. V ničem takovém si již neliboval, neboť to vše považoval za dočasné a hmotné.
SB 9.4.28 — Nejvyššího Pána těšila čistá oddanost Mahārāje Ambarīṣe. Dal mu proto svůj disk, který protivníkům nahání hrůzu a oddané vždy chrání před nepřáteli a před vším zlým.
SB 9.4.29 — Pro uctění Pána Kṛṣṇy se Mahārāja Ambarīṣa společně se svou královnou, která byla stejně pokročilá jako on, řídil po dobu jednoho roku slibem dodržovat Ekādaśī a Dvādaśī.
SB 9.4.30 — V měsíci Kārtiku, když uplynul rok dodržování tohoto slibu, se Mahārāja Ambarīṣa tři noci postil, vykoupal se v Yamuně a pak v Madhuvanu uctíval Hariho, Nejvyšší Osobnost Božství.
SB 9.4.31-32 — Podle usměrňujících zásad mahābhiṣeku provedl Mahārāja Ambarīṣa se všemi náležitostmi obřad koupání Božstva Pána Kṛṣṇy. Potom Božstvo oblékl do krásných šatů, ozdobil Je šperky a voňavými květinovými girlandami a uctil Pána i dalšími k tomu určenými předměty. Uctíval Kṛṣṇu pozorně a s oddaností a spolu s Ním i všechny požehnané brāhmaṇy, kteří byli prosti hmotných tužeb.
SB 9.4.33-35 — Poté Mahārāja Ambarīṣa uspokojil všechny hosty, kteří přišli do jeho domu, počínaje brāhmaṇy. Rozdal šest set miliónů krav s pozlacenými rohy a postříbřenými kopyty. Všechny byly ozdobené přehozy a měly plná vemena, byly mírné, mladé a krásné a byly doprovázené svými telátky. Potom král všechny brāhmaṇy hojně nasytil, a když byli dokonale spokojeni, přichystal se s jejich svolením ukončit Ekādaśī přerušením půstu. V tu chvíli se tam však jako nezvaný host objevil velký a mocný mystik Durvāsā Muni.
SB 9.4.36 — Král Ambarīṣa vstal, aby Durvāsu Muniho přivítal, nabídl mu místo k sezení a uctil ho patřičnými předměty. Potom usedl u jeho nohou a vybídl velkého mudrce, aby se najedl.
SB 9.4.37 — Durvāsā Muni s radostí přijal Ambarīṣovo pozvání, ale nejprve se vydal k řece Yamuně vykonat nezbytné obřady. Ponořil se do jejích příznivých vod a meditoval o neosobním Brahmanu.
SB 9.4.38 — Mezitím ze dne Dvādaṣī, kdy bylo třeba půst přerušit, zbývala již jen poslední muhūrta. Bylo tedy nutné to učinit neprodleně. Král se v této ožehavé situaci poradil s učenými brāhmaṇy.
SB 9.4.39-40 — Král řekl: “Porušit zásady uctivého chování vůči brāhmaṇům je hrubý přestupek. Na druhou stranu, když se nepřeruší půst na Dvādaśī, je to porušení slibu. Proto, ó brāhmaṇové, pokud si myslíte, že to bude příznivé a v souladu s náboženskými zásadami, přeruším půst tím, že se napiji vody.” Po poradě s brāhmaṇy tedy král dospěl k tomuto rozhodnutí, podle mínění bráhmanů může být pití vody bráno jako jedení stejně jako nejedení.
SB 9.4.41 — Ó nejlepší z Kuruovské dynastie, král Ambarīṣa se trochu napil vody a při meditaci o Nejvyšší Osobnosti Božství v srdci očekával návrat velkého mystika Durvāsy Muniho.
SB 9.4.42 — Durvāsā se po vykonání poledních obřadů vrátil od řeky Yamuny. Král ho se vší úctou náležitě přivítal, ale Durvāsā Muni díky svým mystickým schopnostem poznal, že se král Ambarīṣa napil vody bez jeho svolení.
SB 9.4.43 — Tělo stále ještě hladového Durvāsy Muniho se začalo třást, zkřivil se mu obličej a rozčílením svraštil obočí. Pln hněvu pak promluvil k Mahārājovi Ambarīṣovi, jenž před ním stál se sepjatýma rukama.
SB 9.4.44 — “Jen se podívejte, jak se tento krutý muž chová! Ani v nejmenším není oddaným Pána Viṣṇua. Jelikož je pyšný na své hmotné bohatství a postavení, považuje sám sebe za Boha. Podívejte se, jak porušil pravidla náboženství!”
SB 9.4.45 — “Mahārāji Ambarīṣi, tys mě jako hosta pozval k jídlu, ale místo abys mě nasytil, najedl ses nejprve sám. Za to, jak špatně ses zachoval, ti teď za trest něco předvedu!”
SB 9.4.46 — Jakmile to Durvāsā Muni dořekl, obličej mu zrudl hněvem. Vytrhl si z hlavy chomáč vlasů a stvořil démona připomínajícího planoucí oheň zpustošení, aby Mahārāje Ambarīṣe potrestal.
SB 9.4.47 — Tento planoucí netvor se blížil k Mahārājovi Ambarīṣovi s trojzubcem v ruce a jeho kroky otřásaly zemským povrchem. Krále však pohled na něj neznepokojil a neustoupil ani o píď.
SB 9.4.48 — Tak jako lesní požár ihned spálí podrážděného hada, podobně i disk Nejvyššího Pána, Sudarśana cakra, ve shodě s Jeho předchozím nařízením, okamžitě spálil na popel stvořeného démona, aby ochránil Pánova oddaného.
SB 9.4.49 — Když Durvāsā Muni viděl, že jeho pokus selhal a že se Sudarśana cakra blíží k němu, velmi ho to vylekalo a začal prchat všemi směry, aby si zachránil život.
SB 9.4.50 — Disk Nejvyšší Osobnosti Božství začal pronásledovat Durvāsu Muniho stejně, jako žhnoucí plameny lesního požáru pronásledují hada. Mudrc viděl, že se disk téměř dotýká jeho zad, a proto velmi rychle utíkal s úmyslem skrýt se v některé z jeskyní v hoře Sumeru.
SB 9.4.51 — Durvāsā Muni prchal do všech stran, aby se zachránil — po nebi, po zemi, do jeskyní, po oceánu, na různé planety vládců tří světů a dokonce i na nebeské planety — ale ať se vydal kamkoliv, stále viděl nesnesitelný oheň Sudarśana cakry za sebou.
SB 9.4.52 — Se srdcem plným děsu běhal Durvāsā Muni z místa na místo a hledal útočiště. Když ale žádné nenacházel, obrátil se nakonec na Pána Brahmu a řekl: “Pane Brahmo, ó můj pane, prosím, zachraň mě před planoucí Sudarśana cakrou, kterou na mě seslal Nejvyšší Pán, Osobnost Božství.”
SB 9.4.53-54 — Pán Brahmā řekl: “Na konci dvi-parārdhy, když se Pánovy zábavy chýlí ke konci, ničí Pán Viṣṇu jediným pohybem svého obočí celý vesmír i s našimi sídly. Všechny osobnosti, jako jsem já a Pán Śiva, Dakṣa, Bhṛgu i další velcí světci pod jejich vedením, a také vládci živých bytostí, vládci lidské společnosti i vládci polobohů — všichni se odevzdáváme této Nejvyšší Osobnosti Božství, Pánu Viṣṇuovi, a klaníme se s odhodláním plnit Jeho příkazy pro dobro všech živých bytostí.”
SB 9.4.55 — Když Durvāsā, jehož k nesnesení sužoval žár Sudarśana cakry, u Pána Brahmy nepochodil, pokusil se uchýlit k Pánu Śivovi, trvale sídlícímu na vlastní planetě jménem Kailās.
SB 9.4.56 — Pán Śiva řekl: “Můj drahý synu, já, Pán Brahmā a ostatní polobozi, kteří putujeme v tomto vesmíru s mylnými představami o své velikosti, nedovedeme projevit žádnou moc, která by mohla soupeřit s Nejvyšší Osobností Božství, neboť nesčetné vesmíry a jejich obyvatelé vznikají a zanikají na pouhý pokyn Pána.”
SB 9.4.57-59 — “Já (Pán Śiva), Sanat-kumāra, Nārada, velectěný Pán Brahmā, Kapila (syn Devahūti), Apāntaratama (Pán Vyāsadeva), Devala, Yamarāja, Āsuri, Marīci a mnoho světců pod jeho vedením i mnozí další, kteří dosáhli dokonalosti, známe minulost, přítomnost a budoucnost. Jsme však zahaleni matoucí energií Pána, a proto nevíme, kam až tato Jeho energie sahá. Měl by ses obrátit o pomoc na Nejvyšší Osobnost Božství, neboť i pro nás je Sudarśana cakra nesnesitelná. Jdi za Pánem Viṣṇuem. Jistě bude natolik laskavý, že se postará o tvé dobro.”
SB 9.4.60 — Poté se Durvāsā Muni, zklamaný i Pánem Śivou, vydal do Vaikuṇṭha- dhāmu, kde sídlí Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa, se svou chotí, bohyní štěstí.
SB 9.4.61 — Velký mystik Durvāsā Muni, spalovaný žárem Sudarśana cakry, padl k lotosovým nohám Nārāyaṇa a jeho tělo se třáslo. Pravil: “Ó neomylný, neomezený Pane, ochránce celého vesmíru, jsi jediným vytouženým cílem všech oddaných. Jsem velký hříšník, můj Pane. Prosím, poskytni mi ochranu.”
SB 9.4.62 — “Ó můj Pane, nejvyšší vládce, aniž bych znal Tvou neomezenou moc, napadl jsem Tvého nejdražšího oddaného. Ušetři mě prosím reakcí za tento přestupek. Dokážeš vykonat vše, neboť i toho, kdo má jít do pekla, jsi schopen vysvobodit jednoduše tím, že v jeho srdci probudíš Tvé svaté jméno.”
SB 9.4.63 — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, brāhmaṇovi řekl: “Jsem zcela ovládaný svými oddanými. Nejsem v žádném případě nezávislý. Jelikož jsou Moji oddaní prosti veškerých hmotných tužeb, sídlím výhradně v jejich srdcích. Nejen Můj oddaný, ale i oddaní Mého oddaného jsou Mi velice drazí.”
SB 9.4.64 — “Ó nejlepší z brāhmaṇů, bez světců, pro něž jsem jediným cílem, ani nechci vychutnávat svou transcendentální blaženost a svrchované bohatství.”
SB 9.4.65 — “Čistí oddaní se vzdávají svých domovů, manželek, dětí, příbuzných, bohatství, a dokonce i svých životů, jen aby Mi mohli sloužit, bez jakékoliv touhy po zlepšení své hmotné situace v tomto či příštím životě. Jak bych se jich tedy mohl kdy zříci?”
SB 9.4.66 — “Čistí oddaní, kteří hledí na každého stejně a jsou v srdci pevně připoutaní ke Mně, Mě mají plně ve své moci, tak jako počestné ženy službou přivádějí své laskavé manžely pod svoji vládu.”
SB 9.4.67 — “Moji oddaní, kteří jsou stále spokojení díky tomu, že Mi s láskou slouží, se nezajímají ani o čtyři druhy osvobození (sālokya, sārūpya, sāmīpya a sārṣṭi), ačkoliv je svojí službou získávají automaticky. Co potom říci o tak pomíjivém štěstí, jako je dosažení vyšších planetárních soustav?”
SB 9.4.68 — “Čistý oddaný je stále v Mém srdci a Já jsem stále v srdci čistého oddaného. Moji oddaní neznají nic než Mě a Já neznám nikoho jiného než je.”
SB 9.4.69 — “Ó brāhmaṇo, poradím ti, jak se zachránit. Prosím, poslouchej, co ti řeknu. Když jsi napadl Mahārāje Ambarīṣe, jednal jsi sám proti sobě. Měl bys proto jít okamžitě za ním a neztrácet ani chvilku. Když někdo použije své takzvané síly proti oddanému, ublíží to jemu. Uškodí jen sám sobě a nikoliv tomu, na koho útočil.”
SB 9.4.70 — “Pro brāhmaṇu jsou zdrženlivost a učenost příznivými vlastnostmi, ale pokud jich nabyde člověk, který není mírný a ušlechtilý, jsou velice nebezpečné.”
SB 9.4.71 — “Ó nejlepší z brāhmaṇů, měl by ses proto okamžitě vydat za králem Ambarīṣem, synem Mahārāje Nābhāgy. Přeji ti veškeré štěstí. Pokud uspokojíš Mahārāje Ambarīṣe, dojdeš klidu.”