Sloka 1:

Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó Mahārāji Parīkṣite, Ambarīṣa měl tři syny, kteří se jmenovali Virūpa, Ketumān a Śambhu. Virūpův syn se jmenoval Pṛṣadaśva a jeho synem byl Rathītara.

Sloka 2:

Rathītara zůstal bez synů, a proto požádal velkého mudrce Aṅgiru, aby zplodil syny za něho. Na jeho žádost počal Aṅgirā potomky v lůně Rathītarovy ženy. Všichni tito synové přišli na svět obdařeni bráhmanskou silou.

Sloka 3:

Díky svému zrození z lůna Rathītarovy ženy byli tito synové známí jako příslušníci dynastie Rathītary, ale protože se narodili z Aṅgirova semene, byli zároveň známí jako příslušníci dynastie Aṅgiry. Představovali předvoj všeho Rathītarova potomstva, neboť byli pro svůj původ považováni za brāhmaṇy.

Sloka 4:

Synem Manua byl Ikṣvāku. Narodil se z Manuových nosních dírek, když kýchal. Král Ikṣvāku měl sto synů, z nichž nejvýznačnější byli Vikukṣi, Nimi a Daṇḍakā.

Sloka 5:

Dvacet pět z tohoto sta synů se stalo králi na západní straně Āryāvarty, oblasti mezi Himálajem a pohořím Vindhya. Dalších dvacet pět synů se stalo králi na východě Āryāvarty a tři hlavní synové kralovali uprostřed. Ostatní synové vládli na různých jiných místech.

Sloka 6:

Během ledna, února a března se konají oběti předkům zvané aṣṭakā- śrāddha. Obřad śrāddha se koná v tmavé polovině měsíce. Když Mahārāja Ikṣvāku prováděl tyto oběti, nařídil svému synovi Vikukṣimu, aby se neprodleně vydal do lesa obstarat nějaké čisté maso.

Sloka 7:

Poté se Ikṣvākuův syn Vikukṣi odebral do lesa a zabil mnoho zvířat vhodných k obětování. Když na něho však padla únava a hlad, zapomněl se a jednoho zabitého zajíce snědl.

Sloka 8:

Vikukṣi dal zbytky masa králi Ikṣvākuovi, který je předal Vasiṣṭhovi k očištění. Vasiṣṭha však ihned pochopil, že si Vikukṣi již část masa vzal, a proto řekl, že je pro obřad śrāddha nelze použít.

Sloka 9:

Když se král Ikṣvāku dozvěděl od Vasiṣṭhy, co jeho syn udělal, nesmírně ho to rozzlobilo. Nařídil proto Vikukṣimu, aby opustil zemi, protože porušil usměrňující zásady.

Sloka 10:

Velký učený brāhmaṇa Vasiṣṭha, jenž přednášel o Absolutní Pravdě, poučil Mahārāje Ikṣvākua, který pak vstoupil do stavu odříkání. Dodržováním jogínských zásad dosáhl po opuštění hmotného těla nejvyšší dokonalosti.

Sloka 11:

Poté, co otec opustil tento svět, se Vikukṣi vrátil do své země a stal se králem, který vládl planetě Zemi a konal různé oběti pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství. Později se o něm mluvilo jako o Śaśādovi.

Sloka 12:

Synem Śaśādy byl Purañjaya, který je také zván Indravāha a někdy Kakutstha. Prosím slyš, jak různými činnostmi získal tato různá jména.

Sloka 13:

V dávných dobách probíhala mezi polobohy a démony ničivá válka. Polobozi prohrávali, a proto přijali Purañjayu za svého pomocníka, a pak démony porazili. Z toho důvodu je tento hrdina známý jako Purañjaya — “ten, kdo dobyl sídlo démonů”.

Sloka 14:

Purañjaya souhlasil, že všechny démony pobije, ale s podmínkou, že Indra bude jeho přepravcem. Pro svou pýchu Indra zprvu nemohl na tento návrh přistoupit, ale později ho na příkaz Nejvyššího Pána Viṣṇua přijal a stal se velkým býkem, který Purañjayu vozil.

Sloka 15-16:

Purañjaya, dobře chráněný brněním, se s touhou bojovat chopil transcendentálního luku a velice ostrých šípů a veleben polobohy se vyhoupl na hřbet býka (neboli Indry) a usadil se na jeho hrbu. Proto je nazýván Kakutstha. Indravāha se jmenuje proto, že seděl na velkém býku, zplnomocněn Pánem Viṣṇuem, který je Nadduší a Nejvyšší Osobou. Obklopen polobohy zaútočil na sídlo démonů na západní straně.

Sloka 17:

Mezi démony a Purañjayou vypukl krutý boj — tak krutý, že když o něm člověk slyší, zježí se mu vlasy na hlavě. Všechny démony, kteří se mu odvážili postavit, poslal Purañjaya svými šípy okamžitě do sídla Yamarāje.

Sloka 18:

Démoni, kteří zůstali naživu, když zbytek jejich armády padl, rychle utekli do svých domovů, aby se zachránili před planoucími šípy Indravāhy, jež připomínaly plameny zpustošení na konci věku.

Sloka 19:

Poté, co svatý král Purañjaya zvítězil, dal vše — včetně nepřítelova bohatství a manželek — Indrovi, jenž nosí blesk. Za to je oslavován jako Purañjaya. To je tedy vysvětlení, proč je pro své různé činnosti známý pod různými jmény.

Sloka 20:

Purañjayův syn se jmenoval Anenā, jeho synem byl Pṛthu a synem Pṛthua se stal Viśvagandhi. Viśvagandhi měl syna Candru a Candra Yuvanāśvu.

Sloka 21:

Yuvanāśva měl syna Śrāvastu, který nechal postavit město zvané Śrāvastī Purī. Synem Śrāvasty byl Bṛhadaśva a jeho synem byl Kuvalayāśva. Tak se dynastie rozrůstala.

Sloka 22:

Velice mocný Kuvalayāśva zabil démona jménem Dhundhu, aby uspokojil mudrce Utaṅku. Učinil tak s pomocí svých dvaceti jedna tisíc synů.

Sloka 23-24:

Ó Mahārāji Parīkṣite, z toho důvodu je Kuvalayāśva oslavovaný jako Dhundhumāra (“hubitel Dhundhua”). Všichni jeho synové kromě tří však byli spáleni na popel ohněm vycházejícím z Dhundhuových úst. Synové, kteří zbyli, se jmenovali Dṛḍhāśva, Kapilāśva a Bhadrāśva. Dṛḍhāśvovi se narodil syn jménem Haryaśva, jehož syn je známý jako Nikumbha.

Sloka 25:

Synem Nikumbhy byl Bahulāśva, jeho syn se jmenoval Kṛśāśva, ten měl syna Senajita a Senajit Yuvanāśvu. Yuvanāśva byl bez synů, a proto zanechal rodinného života a odešel do lesa.

Sloka 26:

Přestože vzal Yuvanāśva svých sto manželek do lesa s sebou, byli všichni sklíčení. Mudrci žijící v lese však byli ke králi milostiví a začali pečlivě a pozorně konat Indra-yajñu, aby mohl mít syna.

Sloka 27:

Jednou v noci měl král žízeň, a proto vešel do obětní arény. Když viděl, že všichni brāhmaṇové ulehli k odpočinku, sám vypil posvěcenou vodu, kterou měla vypít jeho žena.

Sloka 28:

Když brāhmaṇové vstali z lůžek a uviděli prázdnou nádobu, ptali se, kdo vypil vodu určenou k početí dítěte.

Sloka 29:

Jakmile brāhmaṇové zjistili, že to byl král, kdo na popud svrchovaného vládce vodu vypil, zvolali: “Běda! Moc prozřetelnosti je skutečně mocná! Nikdo nedokáže vzdorovat moci Nejvyššího.” Tak se s úctou klaněli Pánu.

Sloka 30:

Poté, když dozrál čas, vyšel z pravé dolní části břicha Mahārāje Yuvanāśvy syn nesoucí všechny příznivé znaky mocného krále.

Sloka 31:

Novorozeně tolik plakalo, aby dostalo mateřské mléko, že z toho byli všichni brāhmaṇové nešťastní. “Kdo se o ně postará?” ptali se. Tehdy přišel Indra, jehož při této yajñi uctívali, a hned dítě utěšil. “Neplač,” řekl a strčil mu ukazováček do pusy. “Můžeš se napít mě.”

Sloka 32:

Díky požehnání od brāhmaṇů nepadl Yuvanāśva, otec dítěte, za oběť smrti. Po této události se věnoval přísné askezi a na stejném místě také dosáhl dokonalosti.

Sloka 33-34:

Māndhātā, Yuvanāśvův syn, naháněl strach Rāvaṇovi a dalším zlodějům a darebákům, kteří byli zdrojem úzkosti. Ó králi Parīkṣite, proto byl známý jako Trasaddasyu. Toto jméno mu dal král Indra. Milostí Nejvyšší Osobnosti Božství byl Yuvanāśvův syn tak mocný, že když se stal králem, panoval celému světu složenému ze sedmi ostrovů jako jeho jediný vládce.

Sloka 35-36:

Nejvyšší Osobnost Božství se neliší od příznivých aspektů velkých obětí, jimiž jsou složky oběti, recitace védských hymnů, usměrňující zásady, konatel, kněží, výsledky oběti, obětní aréna a doba obětování. Māndhātā znal principy seberealizace, a proto uctíval Nejvyšší Duši, Nejvyšší Osobnost Božství, Pána Viṣṇua, jenž zahrnuje všechny polobohy. Rozdával také velké dary brāhmaṇům, a tak prováděl yajñu, aby uctil Pána.

Sloka 37:

Všechna místa, odkud slunce na obzoru vychází, kde jasně září a kam zapadá, jsou známá jako vlastnictví slavného Māndhāty, syna Yuvanāśvy.

Sloka 38:

Māndhātā zplodil v lůně Bindumatī, dcery krále Śaśabindua, tři syny—Purukutsu, Ambarīṣe a Mucukundu, který byl velkým mystickým yogīnem. Tito tři bratři měli padesát sester, a ty všechny si vzaly za manžela velkého mudrce Saubhariho.

Sloka 39-40:

Saubhari Ṛṣi podstupoval askezi v hlubinách řeky Yamuny, když tu spatřil rybí pár při pohlavním aktu. Tak si uvědomil rozkoš pohlavního života a probuzená touha ho přiměla k tomu, aby šel za králem Māndhātou a poprosil ho o jednu z jeho dcer. Král mu na jeho žádost odpověděl: “Ó brāhmaṇo, každá z mých dcer si může sama vybrat manžela, jakého bude chtít.”

Sloka 41-42:

Saubhari Muni uvažoval: “Kvůli svému stáří jsem nyní neduživý, vlasy mi zšedly, kůže na mně visí a hlava se mi stále chvěje. Kromě toho jsem yogī, a proto se ženám nelíbím. Když mě tedy král odmítl, proměním své tělo tak, aby po mně toužily i nebeské ženy, o dcerách světských králů ani nemluvě.”

Sloka 43:

Potom se Saubhari Muni proměnil ve spanilého mladíka a palácový sluha ho uvedl do komnat princezen, oplývajících nesmírným bohatstvím. Všech padesát princezen ho pak přijalo za manžela, přestože byl jediný muž.

Sloka 44:

Princezny k němu byly natolik přitahovány, že zapomněly na své sesterské vztahy a začaly se mezi sebou hádat. Každá z nich tvrdila: “Tento muž se hodí jen pro mě, a ne pro tebe.” Tak vznikl velký svár.

Sloka 45-46:

Jelikož Saubhari Muni byl mistr dokonalého pronášení manter, jeho přísná askeze mu zajistila bohatý dům s šaty, šperky a náležitě oblečeným a ozdobeným služebnictvem, rozmanité parky, v nichž byla jezera s čistou vodou, a zahrady. V zahradách, provoněných květinami různých druhů, štěbetali ptáci a bzučely čmeláci, což vytvářelo vhodný doprovod profesionálním zpěvákům. Dům mudrce Saubhariho byl hojně vybaven drahocennými postelemi, poduškami, ozdobami a vším potřebným ke koupelím. Byly v něm různé santálové pasty, květinové girlandy a chutná jídla. Takto obklopený bohatstvím se Saubhari Muni věnoval se svými četnými manželkami rodinnému životu.

Sloka 47:

Māndhātā, král celého světa složeného ze sedmi ostrovů, žasl, když viděl bohatství domácnosti mudrce Saubhariho. Vzdal se tedy své falešné pýchy na postavení světového vládce.

Sloka 48:

Tak si Saubhari Muni užíval smyslového požitku v hmotném světě, ale vůbec ho to neuspokojovalo, tak jako oheň nepřestává hořet, když se do něj neustále po kapkách přilévá tuk.

Sloka 49:

Když potom Saubhari Muni, mistr v pronášení manter, jednoho dne seděl sám na odlehlém místě, přemýšlel o příčině svého poklesnutí, kterou bylo jednoduše to, že se stal svědkem pohlavního života ryb.

Sloka 50:

“Běda! Přestože jsem se věnoval askezi dokonce ve vodních hlubinách a dodržoval všechna usměrňující pravidla po vzoru jiných světců, ztratil jsem výsledky své dlouhodobé askeze jen kvůli tomu, že jsem přišel do styku s milostným životem ryb. Každý by měl vzít toto poklesnutí v patrnost a poučit se z něho.”

Sloka 51:

“Ten, kdo touží po vysvobození z hmotných pout, se musí vzdát společnosti všech, kteří dychtí po sexu, a nesmí používat své smysly k vnějším činnostem (dívat se, poslouchat, mluvit, chodit a tak dále). Měl by se zdržovat v ústraní, upírat mysl pouze na lotosové nohy neomezené Osobnosti Božství, a jestliže chce mít nějakou společnost, má se sdružovat s těmi, kdo jednají podobně.”

Sloka 52:

“Na začátku jsem byl sám a věnoval se askezi mystické yogy, ale později jsem se kvůli společnosti ryb, které se pářily, zatoužil oženit. Tehdy jsem se stal manželem padesáti žen a s každou z nich jsem zplodil sto synů; má rodina se tak rozrostla na pět tisíc členů. Působením kvalit hmotné přírody jsem poklesl a začal si myslet, že mě hmotný život učiní šťastným. Mé hmotné touhy po požitku v tomto a příštím životě proto nemají konce.”

Sloka 53:

Takto strávil nějaký čas rodinným životem, ale pak se od hmotného požitku odpoutal. Jako vānaprastha odešel do lesa, aby se tam rozžehnal s hmotnou společností. Jeho věrné manželky ho následovaly, neboť neměly jiné útočiště než svého muže.

Sloka 54:

Když Saubhari Muni, který si byl dobře vědom vlastního já, žil v lese, prováděl přísnou askezi. Díky tomu se nakonec v ohni hořícím v době smrti zaměstnal službou Nejvyšší Osobnosti Božství.

Sloka 55:

Ó Mahārāji Parīkṣite, když manželky mudrce Saubhariho viděly, jak jejich manžel postupuje do duchovní existence, díky jeho duchovní síle mohly do duchovního světa vstoupit i ony, tak jako zanikají plameny, když uhasne oheň.