Hlavní záložky

KAPITOLA ŠESTÁ: Poklesnutí mudrce Saubhariho

Poté, co popsal potomky Mahārāje Ambarīṣe, vyjmenoval Śukadeva Gosvāmī všechny krále od Śaśādy po Māndhātu, a v této souvislosti také uvedl, jak se velký mudrc Saubhari oženil s Māndhātovými dcerami.

Mahārāja Ambarīṣa měl tři syny, kteří se jmenovali Virūpa, Ketumān a Śambhu. Synem Virūpy byl Pṛṣadaśva a jeho synem byl Rathītara. Rathītara žádné syny neměl, ale požádal o pomoc velkého mudrce Aṅgiru, a ten zplodil v lůně Rathītarovy ženy několik synů. Když se narodili, stali se příslušníky jak dynastie Aṅgiry Ṛṣiho, tak dynastie Rathītary.

Synem Manua byl Mahārāja Ikṣvāku, který měl sto synů, z nichž nejstaršími byli Vikukṣi, Nimi a Daṇḍakā. Ikṣvākuovi synové se stali králi různých částí světa. Jeden z nich, Vikukṣi, byl vypovězen z království, protože porušil usměrňující zásady při obětování. Milostí Vasiṣṭhy a silou mystické yogy dosáhl Mahārāja Ikṣvāku po opuštění hmotného těla osvobození. Když král Ikṣvāku zemřel, jeho syn Vikukṣi se vrátil zpět a ujal se království. Konal různé oběti, jimiž těšil Nejvyšší Osobnost Božství. Později byl známý pod jménem Śaśāda.

Vikukṣiho syn bojoval v zájmu polobohů proti démonům a za svou cennou službu byl oslavován jako Purañjaya, Indravāha a Kakutstha. Purañjayův syn se jmenoval Anenā, jeho synem byl Pṛthu a synem Pṛthua byl Viśvagandhi. Viśvagandhi měl syna Candru, Candra Yuvanāśvu, a ten Śrāvastu, jenž postavil Śrāvastī Purī. Synem Śrāvasty byl Bṛhadaśva. Bṛhadaśvův syn Kuvalayāśva zabil démona jménem Dhundhu, a proto je slavný jako Dhundhumāra, “hubitel Dhundhua”. Syny Dhundhumāry se stali Dṛḍhāśva, Kapilāśva a Bhadrāśva. Měl ještě tisíce jiných synů, ale ti byli všichni spáleni na popel ohněm, který vzešel z Dhundhua. Synem Dṛḍhāśvy se stal Haryaśva, jehož synem byl Nikumbha, synem Nikumbhy byl Bahulāśva a jeho synem Kṛśāśva. Kṛśāśva měl syna Senajita, a ten měl syna Yuvanāśvu.

Yuvanāśva se oženil se sto ženami, ale zůstával bez synů, a proto se odebral do lesa. V lese konali mudrci v jeho zájmu Indra-yajñu. Král měl však jednou takovou žízeň, že vypil vodu určenou k provedení obřadu. Následkem toho se mu za nějaký čas narodil z pravé části břicha syn. Byl velice krásný a pláčem se dožadoval mateřského mléka, a tehdy mu dal Indra cucat svůj ukazováček. Syn tedy dostal jméno Māndhātā. Yuvanāśva časem dosáhl prostřednictvím askeze dokonalosti.

Māndhātā se poté stal králem a vládl celé Zemi sestávající ze sedmi ostrovů. Zloději a darebáci se tohoto mocného krále velice báli, a proto byl známý jako Trasaddasyu, což znamená “ten, kdo nahání hrůzu zlodějům a darebákům”. V lůně své ženy Bindumatī zplodil tři syny, jimiž byli Purukutsa, Ambarīṣa a Mucukunda. Ti měli padesát sester, jež se všechny staly manželkami velkého mudrce Saubhariho.

V této souvislosti vylíčil Śukadeva Gosvāmī příběh mudrce Saubhariho, který na základě vzrušení smyslů způsobeného rybami poklesl z úrovně yogy a zatoužil se oženit se všemi Māndhātovými dcerami, aby mohl zakoušet pohlavní požitek. Později toho velice litoval. Vstoupil tedy do stavu vānaprasthy, podstoupil velice přísnou askezi, a tak dosáhl dokonalosti. Śukadeva Gosvāmī zároveň uvádí, jak se staly dokonalými i Saubhariho manželky.

SB 9.6.1 — Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó Mahārāji Parīkṣite, Ambarīṣa měl tři syny, kteří se jmenovali Virūpa, Ketumān a Śambhu. Virūpův syn se jmenoval Pṛṣadaśva a jeho synem byl Rathītara.
SB 9.6.2 — Rathītara zůstal bez synů, a proto požádal velkého mudrce Aṅgiru, aby zplodil syny za něho. Na jeho žádost počal Aṅgirā potomky v lůně Rathītarovy ženy. Všichni tito synové přišli na svět obdařeni bráhmanskou silou.
SB 9.6.3 — Díky svému zrození z lůna Rathītarovy ženy byli tito synové známí jako příslušníci dynastie Rathītary, ale protože se narodili z Aṅgirova semene, byli zároveň známí jako příslušníci dynastie Aṅgiry. Představovali předvoj všeho Rathītarova potomstva, neboť byli pro svůj původ považováni za brāhmaṇy.
SB 9.6.4 — Synem Manua byl Ikṣvāku. Narodil se z Manuových nosních dírek, když kýchal. Král Ikṣvāku měl sto synů, z nichž nejvýznačnější byli Vikukṣi, Nimi a Daṇḍakā.
SB 9.6.5 — Dvacet pět z tohoto sta synů se stalo králi na západní straně Āryāvarty, oblasti mezi Himálajem a pohořím Vindhya. Dalších dvacet pět synů se stalo králi na východě Āryāvarty a tři hlavní synové kralovali uprostřed. Ostatní synové vládli na různých jiných místech.
SB 9.6.6 — Během ledna, února a března se konají oběti předkům zvané aṣṭakā- śrāddha. Obřad śrāddha se koná v tmavé polovině měsíce. Když Mahārāja Ikṣvāku prováděl tyto oběti, nařídil svému synovi Vikukṣimu, aby se neprodleně vydal do lesa obstarat nějaké čisté maso.
SB 9.6.7 — Poté se Ikṣvākuův syn Vikukṣi odebral do lesa a zabil mnoho zvířat vhodných k obětování. Když na něho však padla únava a hlad, zapomněl se a jednoho zabitého zajíce snědl.
SB 9.6.8 — Vikukṣi dal zbytky masa králi Ikṣvākuovi, který je předal Vasiṣṭhovi k očištění. Vasiṣṭha však ihned pochopil, že si Vikukṣi již část masa vzal, a proto řekl, že je pro obřad śrāddha nelze použít.
SB 9.6.9 — Když se král Ikṣvāku dozvěděl od Vasiṣṭhy, co jeho syn udělal, nesmírně ho to rozzlobilo. Nařídil proto Vikukṣimu, aby opustil zemi, protože porušil usměrňující zásady.
SB 9.6.10 — Velký učený brāhmaṇa Vasiṣṭha, jenž přednášel o Absolutní Pravdě, poučil Mahārāje Ikṣvākua, který pak vstoupil do stavu odříkání. Dodržováním jogínských zásad dosáhl po opuštění hmotného těla nejvyšší dokonalosti.
SB 9.6.11 — Poté, co otec opustil tento svět, se Vikukṣi vrátil do své země a stal se králem, který vládl planetě Zemi a konal různé oběti pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství. Později se o něm mluvilo jako o Śaśādovi.
SB 9.6.12 — Synem Śaśādy byl Purañjaya, který je také zván Indravāha a někdy Kakutstha. Prosím slyš, jak různými činnostmi získal tato různá jména.
SB 9.6.13 — V dávných dobách probíhala mezi polobohy a démony ničivá válka. Polobozi prohrávali, a proto přijali Purañjayu za svého pomocníka, a pak démony porazili. Z toho důvodu je tento hrdina známý jako Purañjaya — “ten, kdo dobyl sídlo démonů”.
SB 9.6.14 — Purañjaya souhlasil, že všechny démony pobije, ale s podmínkou, že Indra bude jeho přepravcem. Pro svou pýchu Indra zprvu nemohl na tento návrh přistoupit, ale později ho na příkaz Nejvyššího Pána Viṣṇua přijal a stal se velkým býkem, který Purañjayu vozil.
SB 9.6.15-16 — Purañjaya, dobře chráněný brněním, se s touhou bojovat chopil transcendentálního luku a velice ostrých šípů a veleben polobohy se vyhoupl na hřbet býka (neboli Indry) a usadil se na jeho hrbu. Proto je nazýván Kakutstha. Indravāha se jmenuje proto, že seděl na velkém býku, zplnomocněn Pánem Viṣṇuem, který je Nadduší a Nejvyšší Osobou. Obklopen polobohy zaútočil na sídlo démonů na západní straně.
SB 9.6.17 — Mezi démony a Purañjayou vypukl krutý boj — tak krutý, že když o něm člověk slyší, zježí se mu vlasy na hlavě. Všechny démony, kteří se mu odvážili postavit, poslal Purañjaya svými šípy okamžitě do sídla Yamarāje.
SB 9.6.18 — Démoni, kteří zůstali naživu, když zbytek jejich armády padl, rychle utekli do svých domovů, aby se zachránili před planoucími šípy Indravāhy, jež připomínaly plameny zpustošení na konci věku.
SB 9.6.19 — Poté, co svatý král Purañjaya zvítězil, dal vše — včetně nepřítelova bohatství a manželek — Indrovi, jenž nosí blesk. Za to je oslavován jako Purañjaya. To je tedy vysvětlení, proč je pro své různé činnosti známý pod různými jmény.
SB 9.6.20 — Purañjayův syn se jmenoval Anenā, jeho synem byl Pṛthu a synem Pṛthua se stal Viśvagandhi. Viśvagandhi měl syna Candru a Candra Yuvanāśvu.
SB 9.6.21 — Yuvanāśva měl syna Śrāvastu, který nechal postavit město zvané Śrāvastī Purī. Synem Śrāvasty byl Bṛhadaśva a jeho synem byl Kuvalayāśva. Tak se dynastie rozrůstala.
SB 9.6.22 — Velice mocný Kuvalayāśva zabil démona jménem Dhundhu, aby uspokojil mudrce Utaṅku. Učinil tak s pomocí svých dvaceti jedna tisíc synů.
SB 9.6.23-24 — Ó Mahārāji Parīkṣite, z toho důvodu je Kuvalayāśva oslavovaný jako Dhundhumāra (“hubitel Dhundhua”). Všichni jeho synové kromě tří však byli spáleni na popel ohněm vycházejícím z Dhundhuových úst. Synové, kteří zbyli, se jmenovali Dṛḍhāśva, Kapilāśva a Bhadrāśva. Dṛḍhāśvovi se narodil syn jménem Haryaśva, jehož syn je známý jako Nikumbha.
SB 9.6.25 — Synem Nikumbhy byl Bahulāśva, jeho syn se jmenoval Kṛśāśva, ten měl syna Senajita a Senajit Yuvanāśvu. Yuvanāśva byl bez synů, a proto zanechal rodinného života a odešel do lesa.
SB 9.6.26 — Přestože vzal Yuvanāśva svých sto manželek do lesa s sebou, byli všichni sklíčení. Mudrci žijící v lese však byli ke králi milostiví a začali pečlivě a pozorně konat Indra-yajñu, aby mohl mít syna.
SB 9.6.27 — Jednou v noci měl král žízeň, a proto vešel do obětní arény. Když viděl, že všichni brāhmaṇové ulehli k odpočinku, sám vypil posvěcenou vodu, kterou měla vypít jeho žena.
SB 9.6.28 — Když brāhmaṇové vstali z lůžek a uviděli prázdnou nádobu, ptali se, kdo vypil vodu určenou k početí dítěte.
SB 9.6.29 — Jakmile brāhmaṇové zjistili, že to byl král, kdo na popud svrchovaného vládce vodu vypil, zvolali: “Běda! Moc prozřetelnosti je skutečně mocná! Nikdo nedokáže vzdorovat moci Nejvyššího.” Tak se s úctou klaněli Pánu.
SB 9.6.30 — Poté, když dozrál čas, vyšel z pravé dolní části břicha Mahārāje Yuvanāśvy syn nesoucí všechny příznivé znaky mocného krále.
SB 9.6.31 — Novorozeně tolik plakalo, aby dostalo mateřské mléko, že z toho byli všichni brāhmaṇové nešťastní. “Kdo se o ně postará?” ptali se. Tehdy přišel Indra, jehož při této yajñi uctívali, a hned dítě utěšil. “Neplač,” řekl a strčil mu ukazováček do pusy. “Můžeš se napít mě.”
SB 9.6.32 — Díky požehnání od brāhmaṇů nepadl Yuvanāśva, otec dítěte, za oběť smrti. Po této události se věnoval přísné askezi a na stejném místě také dosáhl dokonalosti.
SB 9.6.33-34 — Māndhātā, Yuvanāśvův syn, naháněl strach Rāvaṇovi a dalším zlodějům a darebákům, kteří byli zdrojem úzkosti. Ó králi Parīkṣite, proto byl známý jako Trasaddasyu. Toto jméno mu dal král Indra. Milostí Nejvyšší Osobnosti Božství byl Yuvanāśvův syn tak mocný, že když se stal králem, panoval celému světu složenému ze sedmi ostrovů jako jeho jediný vládce.
SB 9.6.35-36 — Nejvyšší Osobnost Božství se neliší od příznivých aspektů velkých obětí, jimiž jsou složky oběti, recitace védských hymnů, usměrňující zásady, konatel, kněží, výsledky oběti, obětní aréna a doba obětování. Māndhātā znal principy seberealizace, a proto uctíval Nejvyšší Duši, Nejvyšší Osobnost Božství, Pána Viṣṇua, jenž zahrnuje všechny polobohy. Rozdával také velké dary brāhmaṇům, a tak prováděl yajñu, aby uctil Pána.
SB 9.6.37 — Všechna místa, odkud slunce na obzoru vychází, kde jasně září a kam zapadá, jsou známá jako vlastnictví slavného Māndhāty, syna Yuvanāśvy.
SB 9.6.38 — Māndhātā zplodil v lůně Bindumatī, dcery krále Śaśabindua, tři syny—Purukutsu, Ambarīṣe a Mucukundu, který byl velkým mystickým yogīnem. Tito tři bratři měli padesát sester, a ty všechny si vzaly za manžela velkého mudrce Saubhariho.
SB 9.6.39-40 — Saubhari Ṛṣi podstupoval askezi v hlubinách řeky Yamuny, když tu spatřil rybí pár při pohlavním aktu. Tak si uvědomil rozkoš pohlavního života a probuzená touha ho přiměla k tomu, aby šel za králem Māndhātou a poprosil ho o jednu z jeho dcer. Král mu na jeho žádost odpověděl: “Ó brāhmaṇo, každá z mých dcer si může sama vybrat manžela, jakého bude chtít.”
SB 9.6.41-42 — Saubhari Muni uvažoval: “Kvůli svému stáří jsem nyní neduživý, vlasy mi zšedly, kůže na mně visí a hlava se mi stále chvěje. Kromě toho jsem yogī, a proto se ženám nelíbím. Když mě tedy král odmítl, proměním své tělo tak, aby po mně toužily i nebeské ženy, o dcerách světských králů ani nemluvě.”
SB 9.6.43 — Potom se Saubhari Muni proměnil ve spanilého mladíka a palácový sluha ho uvedl do komnat princezen, oplývajících nesmírným bohatstvím. Všech padesát princezen ho pak přijalo za manžela, přestože byl jediný muž.
SB 9.6.44 — Princezny k němu byly natolik přitahovány, že zapomněly na své sesterské vztahy a začaly se mezi sebou hádat. Každá z nich tvrdila: “Tento muž se hodí jen pro mě, a ne pro tebe.” Tak vznikl velký svár.
SB 9.6.45-46 — Jelikož Saubhari Muni byl mistr dokonalého pronášení manter, jeho přísná askeze mu zajistila bohatý dům s šaty, šperky a náležitě oblečeným a ozdobeným služebnictvem, rozmanité parky, v nichž byla jezera s čistou vodou, a zahrady. V zahradách, provoněných květinami různých druhů, štěbetali ptáci a bzučely čmeláci, což vytvářelo vhodný doprovod profesionálním zpěvákům. Dům mudrce Saubhariho byl hojně vybaven drahocennými postelemi, poduškami, ozdobami a vším potřebným ke koupelím. Byly v něm různé santálové pasty, květinové girlandy a chutná jídla. Takto obklopený bohatstvím se Saubhari Muni věnoval se svými četnými manželkami rodinnému životu.
SB 9.6.47 — Māndhātā, král celého světa složeného ze sedmi ostrovů, žasl, když viděl bohatství domácnosti mudrce Saubhariho. Vzdal se tedy své falešné pýchy na postavení světového vládce.
SB 9.6.48 — Tak si Saubhari Muni užíval smyslového požitku v hmotném světě, ale vůbec ho to neuspokojovalo, tak jako oheň nepřestává hořet, když se do něj neustále po kapkách přilévá tuk.
SB 9.6.49 — Když potom Saubhari Muni, mistr v pronášení manter, jednoho dne seděl sám na odlehlém místě, přemýšlel o příčině svého poklesnutí, kterou bylo jednoduše to, že se stal svědkem pohlavního života ryb.
SB 9.6.50 — “Běda! Přestože jsem se věnoval askezi dokonce ve vodních hlubinách a dodržoval všechna usměrňující pravidla po vzoru jiných světců, ztratil jsem výsledky své dlouhodobé askeze jen kvůli tomu, že jsem přišel do styku s milostným životem ryb. Každý by měl vzít toto poklesnutí v patrnost a poučit se z něho.”
SB 9.6.51 — “Ten, kdo touží po vysvobození z hmotných pout, se musí vzdát společnosti všech, kteří dychtí po sexu, a nesmí používat své smysly k vnějším činnostem (dívat se, poslouchat, mluvit, chodit a tak dále). Měl by se zdržovat v ústraní, upírat mysl pouze na lotosové nohy neomezené Osobnosti Božství, a jestliže chce mít nějakou společnost, má se sdružovat s těmi, kdo jednají podobně.”
SB 9.6.52 — “Na začátku jsem byl sám a věnoval se askezi mystické yogy, ale později jsem se kvůli společnosti ryb, které se pářily, zatoužil oženit. Tehdy jsem se stal manželem padesáti žen a s každou z nich jsem zplodil sto synů; má rodina se tak rozrostla na pět tisíc členů. Působením kvalit hmotné přírody jsem poklesl a začal si myslet, že mě hmotný život učiní šťastným. Mé hmotné touhy po požitku v tomto a příštím životě proto nemají konce.”
SB 9.6.53 — Takto strávil nějaký čas rodinným životem, ale pak se od hmotného požitku odpoutal. Jako vānaprastha odešel do lesa, aby se tam rozžehnal s hmotnou společností. Jeho věrné manželky ho následovaly, neboť neměly jiné útočiště než svého muže.
SB 9.6.54 — Když Saubhari Muni, který si byl dobře vědom vlastního já, žil v lese, prováděl přísnou askezi. Díky tomu se nakonec v ohni hořícím v době smrti zaměstnal službou Nejvyšší Osobnosti Božství.
SB 9.6.55 — Ó Mahārāji Parīkṣite, když manželky mudrce Saubhariho viděly, jak jejich manžel postupuje do duchovní existence, díky jeho duchovní síle mohly do duchovního světa vstoupit i ony, tak jako zanikají plameny, když uhasne oheň.